DDLC [POZASTAVENO]

7. Část

Ráno mi zazvonil budík. Jde se do školy. Na monitoru se objevily holky a další cedulka. Na cedulce bylo: Dobré ráno Moniko. Hola hola škola volá
Mírně jsem se usmála. "Ahoooooooj Moniko!" zakřičela Sayori. Na stole ležel cupcake (snad jsem to napsala dobře😅). Vstala jsem a šla se na něj podívat. Byl přesně takový jaký jsem si ho pamatovala. "Ten ti upekla Natsuki" usmála se na mě Yuri. "Jo a tenhle je jen pro tebe" řekla Natsuki. "Celou noc jsme hledali kód kterým ho dostaneme k tobě a našli jsme ho" usmála se Sayori a koukla na mě. Vzala jsem si cupcake a zakousla se do něj. Byl to ten nejlepší cupcake jaký jsem kdy měla. Podívala jsem se na hodiny. "Čtvrt na osm. No nazdar" rozběhla jsem se do koupelny. "Moniko neboj mi nemáme uniformy" přečetla jsem si vzkaz. Omyla jsem se a oblékla se do nějakého oblečení co jsem našla. Popadla tašku a vyrazila. Vůbec jsem ale nevěděla kde sakara ta škola je.

Venku na mě čekala nějaká holka. Zasvítil mi mobil. "Tohle je má kamarádka. Jdi s ní. Jmenuje se Zuzka" dobře dobré vědět. Vyšla jsem k ní. "No kde seš tak dlouho?" vyjela na mě hned jak jsem se k ní přiblížila. "Já...teda ty...teda vlastně ona..." hledala jsem správná slova. Dívka se na mě dívala jako na ducha. "Teda já...vlastně...zaspala" vyhrkla jsem na konec. Mobil mi zase cinkl. Teď na tebe vytáhne něco vlastně od vás protože má DDLC moc ráda. Dělej že o tom skoro nic nevíš ok? Moc se o to nezajímám" přečetla jsem si to. "No tak to je skvělé" řekla jsem si v duchu "mám dělat že o něčem nevím ikdyž tam žiju" nejistě jsem se na ni usmála. "Aaaa. Takže ty jsi zaspala. Jako Sayori v DDLC" řekla a mrkla na mě. "Jo. Jako" pokusila jsem se Sayořino jméno zkomolit "Sakori" vyhrkla jsem ze sebe. Zamračila se "Ne, jako SAYORI. Ty se nikdy nepoučíš" řekla a šla. "Jo zabralo to" řekla jsem si v duchu a vydala se za ní. "Máš ten úkol z matiky?" zeptala se mě. Zrudla jsem a koukla na mobil. "Ano mám neboj. Máš ho v aktovce" oddychla jsem si. "Jasně" nasadila jsem  masku perfektní studentky.

"Víš připomínáš mi jednu postavu z DDLC" řekla ale stále se koukala před sebe. Snažila jsem se stále usmívat ale uvnitř jsem měla pochyby. "Vážně a jakou?" zeptala jsem se. Podívala se na mě. "Nikdy ses o to nezajímala" řekla. Začala jsem mít ještě větší pochyby. "Ale když to chceš vědět" usmála se a zase se koukala před sebe "připomínáš mi Moniku" dořekla. "Musím něco udělat" říkala jsem si. "Musím dělat že mě to nezajímá" rozhodla jsem se. "Stejně nevím jaká to je" falešně jsem se usmála. Taky se zasmála.

Došli jsme ke škole a vešli dovnitř. "Sakra nevím jaká je moje skříňka" řekla jsem si v duchu. Procházela jsem okolo záchodu tak jsem tam vešla. "Moniko tvoje skříňka je na konci chodby. Úplně na konci chodby ta poslední." Oddychla jsem si. Došla jsem ke skříňce a přezula si boty. Počkala jsem na Zuzku. Vydali jsme se do třídy.

Konec další kapitoly. Jsem na tento příběh opravdu hrdá. Snad se vám zatím líbí