Jednou za život (Fremione)

14. kapitola - Krabička pro špatný den

Fred Weasley byl frustrovaný. Nevěděl, jestli něco řekl nebo udělal špatně, ale byl si jistý, že je to jeho vina. Jak vždycky říkal jeho táta, jestli je někdy žena naštvaná, je to vinou muže.

Byly to tři týdny, co naposledy slyšel od Hermiony. Pochopil by, kdyby se s ním už nechtěla bavit, ale přál by si, aby mu laskavě napsala, co udělal špatně. Překročil snad v Prasinkách hranice? Ale přeci to byla ona, kdo ho políbil.

Ťuk, ťuk, ťuk.

Vzhlédl akorát, aby viděl jak mu sova upustila do klína dopis a zase odletěla. Jeho naděje, že by to mohl být dopis od Hermiony, definitivně pohasla, když rozpoznal písmo své mladší sestry.

Milý Frede,

Udělal to znovu. Včera byl první zápas sezóny. Musím přiznat, že Ron hrál opravdu dobře. Vyhráli jsme proti Zmijozelu hlavně díky němu a Harrymu (a mě, samozřejmě). Ale to není ten problém. Seamus začal dělat to, co jste vždycky s Georgem dělali po zápasech vy, a šlohnul jídlo z kuchyně. A když jsem na oslavu dorazila i já, našla jsem Rona sedět s Levandulí Brownovou a navzájem si pojídat obličeje.

Ihned mě napadlo, že jste mu nejspíš dali nápoj lásky, aby jí ho nalil do pití, nebo že jste si z něj chtěli udělat srandu. Tak či tak, ten mizera je pěkný pokrytec. Má tu drzost mě kritizovat za líbání mého přítele a teď sám okusuje Levandulin obličej uprostřed společenské místnosti. Prosím, řekněte mi, že jste si z něj jenom vystřelili. Chudák Hermiona to celé viděla! Dneska jsem ji našla přespávat v knihovně, jako polštář měla knihu obalenou šálou. Jestli ten lektvar brzy nepřestane účinkovat, její rok nebude o moc lepší. Už tak byla smutná, protože chtěla Rona vzít na Křiklanův večírek a on ji prakticky řekl, ať vezme Malfoye. Poslední tři týdny spolu nepromluvili jediné slovo.

Prosím, řekni mamce, že se k nám letos na Vánoce připojí jenom Harry.

S láskou,
Ginny

Fred na dopis chvíli mlčky zíral. Musel si ho znovu pročíst, aby si uvědomil, co se v něm píše. Ron se líbal s Levandulí. Snažil si vzpomenout, kdo ta holka byla. Pamatoval si ji z BA, byla jednou z těch holek, které si myslely, že Trelawneyová je génius či co. Ron se líbal s touhle holkou? To prostě nedávalo smysl. I přes jejich neustálé neshody, měl přeci rád Hermionu. A Hermiona měla ráda jeho.

Ale potomhle už ho nejspíš nebude mít ráda, no ne? Vždyť kvůli němu spala v knihovně. Jasně, Hermioně asi nevadilo se vzbudit v obklopení knih, ale stejně. Přespala v knihovně. Vzedmula se v něm vlna vzteku, když si znovu pročítal onen dopis. Jak mohl být Ron tak pitomý? Jasně, že Hermiona nechtěla jít zpátky na kolej. Vždyť byla ve stejném pokoji jako Levandule!

Musela být zničená. Viděl, jak se na Rona v létě dívala. Jakoby viděla všechno, čím by mohl být a milovala ho proto. Určitě kvůli němu plakala, přesně jako tehdy na Vánočním plese. Proč byl jeho bratr takový idiot?

Nemohl ale říct, že by ho nepotěšilo, jak se věci mají. Ron už neměl na Hermionu žádný nárok. Fred tu mohl být pro ni. Chvilku se zasnil o tom, jak utěšuje Hermionu, než se ho znovu zmocnil vztek. Kvůli jeho idiotskému bratrovi, Hermiona nebude na Vánoce v Doupěti. Čekal na Vánoce od té doby, co Hermiona opustila Nádraží Kings Cross. Měl s ní mít dva týdny o Vánocích, a teď nebude mít nic, protože jeho malý bratr si nevážil toho, co je přímo před ním.

,,Frede," zakřičelo jeho dvojče. ,,Pojď sem!" Fred se zvedl na nohy a vyšel do malé kuchyně, kde postával George s dalším dopisem.