Jednou za život (Fremione)

5. kapitola - Prokletí boxujícího teleskopu

,,Vstávej Fredie." Někdo s ním jemně zatřásl. Nechtělo se mu vstávat, dneska byla přeci neděle,  den spánku a odpočinku.
,,Nech mě spát Georgi." zahuhlal a převalil se na druhý bok. Včera strávil celou noc v Essexu a jediné, co si teď přál, bylo nerušeně spát až do oběda.
,,Přišel ti dopis, spáči."
,,Hm...pak si ho přečtu." zamrlal ještě v polospánku, než ho pronikavé ťukání přimělo otevřít oči.
,,Kdokoli to poslal, zřejmě chce odpověď." řekl George a marně se snažil zamaskovat svůj úšklebek. Fred rozmrzele vstal, převzal dopis a v duchu proklínal toho, kdo ho poslal.

Ahoj Frede,
chtěla jsem tě o něco poprosit. Už nějakou chvíli patrám po soukromém deníku, který by nemohl číst nikdo jiný než jeho majitel. Slyšela jsem o tvé kolekci 'Mladá čarodějka' a doufala jsem, že bys něco takového mohl mít. Kdyby ne, tak dole přikládám seznam kouzel, které by mohli být užitečné při tvorbě takového deníku. A prosím tě, neříkej o téhle objednávce Harrymu a Ronovi. Jsou určité věci, které nemusí vědět a do kterých jim nic není. Jsem ochotná zaplatit jakoukoli sumu si řekneš.
Mějte se s Georgem hezky!
P.S.: Poslední dva týdny budu trávit v Doupěti, tak se tam možná uvidíme.
-Hermiona

A opravdu dopis obsahoval i lísteček se všemi možnými kouzly na začarování deníku. Fred podal dopis Georgovi, který ho rychle přelétl očima.
,,Třeba se stala Smrtijedem, a proto se kamarádí s Harrym. Je z ní Voldemortův špeh a všechny tajné informace si chce zapisovat do deníku." vypadlo z George
,,Smrtijed mudlovského původu, to se ti povedlo Georgie." odpověděl suše Fred.
,,Možná lže i o svém původu a doopravdy je třeba dávno ztracená dcera Malfoyových."
,,Vždyť ani nemá blonďaté vlasy."
,,No jo, máš pravdu, tak je asi jenom posedlá." koutkem oka sledoval svého bratra. On a Fred si byli vždycky velmi blízký, nikdy před sebou nic netajili. To se tak stává, když vaše dvojče je i vaším nejlepším přítelem.  ,,Plánuješ jí to vyrobit?"
,,Ano, nejspíš ano. Vlastně by to nemusel být špatný nápad, ne? Prodávat deníky, které můžeš přečíst jen ty sám a nikdo jiný."
,,Já jsem nikdy neměl deníky moc v lásce, hlavně od té doby, co Ginny..." ani nemusel pokračovat. Oba si pamatovaly na tu noc, kdy málem přišli o sestru. Ale naštěstí, rytíř Harry na bílém koni se přiřítil a zas a znovu zachránil den.
,,Já vím a právě proto taky dostala rodinnou sleva." snažil se odlehčit atmosféru Fred. Vyskočil na nohy, dneska to na žádný volný den nevypadalo. Chtěl začít pracovat na tom deníku pro Hermionu, ať už ho potřebovala na cokoliv. Stejně mu ale vrtáků hlavou, co by tak mohla skrývat před Harrym a Ronem?

-----

Hermiona se rozhlédla kolem sebe, neměla sebemenší tušení, kde je. Všude kolem ní byly stromy a pařezy, což znamenalo, že musela být v lese. Ze všech stran se k ní pomalu kradla všudypřítomná mlha, až ji celou dočista pohltila. Rozhostilo se ticho. Náhle ho prořízl známý šílený smích, srdce ji poskočilo až do krku. Poznala komu ten smích patří. Dala se do běhu, nevěděla kam běží, za to ale věděla, že odtamtud musí vypadnout dřív, než ji ta ženská najde. K její smůle ale škobrtla o kořen a upadla. Někdo tu byl, blízko. Hermiona zdvihla ruce, připravena se bránit.
,,Hermiono, to jsem jenom já." Nádherný známý hlas ji oslovil. Vzhlédla ze země a uviděla Rona. Jejího Rona. Toho, který s ní prošel válkou, toho, který ji požádal o ruku a který ji z celého srdce miloval. Usmála se na něj, když ji vytáhnul na nohy.
Zničehonic mu začala z uší a nosu prýštět krev. ,,Rone!" zakřičela.
,,Vyměnila bys jeho život za můj?" zamumlal a sesunul se mrtvý k zemi.
,,Rone!" křičela jako smyslů zbavená. ,,Rone!"
S trhnutím se probudila. Byla ve svém pokoji a její rodiče se nad ní skláněli se starostlivým výrazem ve tváři. Její mamka ji ihned vtáhla do pevného objetí a Hermiona se ani nesnažila zastavit vlnu vzlyků, které se jí draly z hrdla.
,,Možná bychom mohli dneska vyrazit na nákupy, co ty na to?" navrhla jí mamka, když se konečně uklidnila. Odmítla jim říct o čem ten sen byl. Měli o ní starost, ale nemohla jim to povědět, moc by je to vyděsilo.
,,To by bylo bezva." odpověděla Hermiona a rukávem si otřela navlhlé oči.

Hermiona si nakupování s mamkou vždycky užívala. Většinu dne strávili vybíráním nového oblečení, nebo nových knížek v knihkupectví a nakonec zašli i do kina.
Byla ráda, že může trávit tolik času s rodiči ale na druhou stranu si připadala, že je zrazuje. Schválně jim totiž neřekla nic o válce, která právě začínala. Minule jim to pověděla a pak strávila týdny přesvědčováním, aby jí pustili i další rok do Bradavic.
Její mamka ale jakoby i teď něco tušila a vyptávala se každý den na školu a na všechno ostatní. Hermionu už tohle neustálé vyptávání a zatajování vyčerpávalo, a tak se rozhodla odjet do Doupěte. Rodičům namluvila, že Weasleyovi trvali na tom, aby přijela dřív a oslavila s nimi Ginnyiny narozeniny. (Nemuseli vědět, že Ginny má narozeniny až v srpnu.)
A nakonec ji zdráhavě pustili.

-----

Hermiona překvapeně zjistila, že Harry už v Doupěti byl. Matně si vybavovala, že minule dorazila dřív než on. Paní Weasleyová ji hned po příjezdu sevřela v náručí a poslala jí uložit si věci k Ginny do pokoje.
Ještě než stačila vyrazit, vešla do kuchyně Fleur a hned jak spatřila Hermionu, přešla k ní a objala ji, jako by byly staré známé. Když Fleuřino objetí opětovala a vřele se na ni usmála, nemohla si nevšimnou podrážděného výrazu v Ginnyině tváři.
Fleur byla její kamarádka. I přes velké riziko nechala ji, Harryho i Rona zůstat v Lasturové vile, když neměli kam jinam jít. A i když se tohle ještě nestalo, nemohla na její laskavost jen tak zapomenout.
Hned jak vystoupala po schodech a zavřeli se za ní dveře od pokoje, Ginny spustila hodinou přednášku o tom, jak je Fleur hrozná a jak ji nemůže vystát. Hermioně to připadalo malicherné, sice si pamatovala, jak ji dříve vadilo, že si kvůli Fleur připadá jako děcko. Tentokrát ale prostě s Ginny nemohla souhlasit, a to samozřejmě onu rudovlásku nesmírně vytáčelo.
,,Nemůžu uvěřit, že se Billovi líbí. Chceš vědět co je ale nejhorší?"
,,Ani n-"
,,Všichni si myslí, jak je úžasná. Moji pitomí bratři na ni můžou oči nechat a vsadím se, že Harry na tom bude úplně stej-"
,,Jak to jde vlastně s Harrym?" skočila ji do řeči Hermiona, aby změnila téma. Ginny si povzdechla a svalila se na postel.
,,Je tu teprve druhý den a promluvil se mnou víc, než kdykoliv předtím. Ale vidí mě jen jako Ronovu mladší sestru. A já jsem spokojená s Deanem, fakt dobře líbá."
,,Kdo ví, co přinese zítřek. Být tebou bych to s Harrym ještě nevzdávala." poradila jí Hermiona.
,,Myslíš?"
,,Nemyslím, já to vím."

-----

Ten večer se k nim Lupin přidal na večeři, bez Tonksové samozřejmě. Měla hrozné nutkání mu to povědět, chtěla mu říct, ať  konečně přestane Tonksovou odmítat a ať využije každou chvilku s ní. Tak moc jim to všem chtěla vysvětlit. Že se Lupin s Tonksovou vezmou, že budou mít syna Teddyho a že Harry bude jeho kmotr a zastoupí je, když už tu nebudou.
Ale věděla, že nemůže.

-----

Harry je po večeři vyzval, aby ho následovali do pokoje dvojčat. Právě tam jim řekl všechno o jeho vyprávě s Brumbálem. Hermiona přejela pohledem celou místnost a netrvalo dlouho, než jí pohled padl na ten hrozný boxující teleskop.
,,Co to je?" Pozastavil se Harry nad tímto ďáblovým výtvorem.
,,Nějaké Fredovy a Georgovy věci." utrousil Ron a Harry se vrátil zpátky k popisování návštěvy u Křiklana. Hermiona věděla přesně, co ten teleskop dělá, a rozhodla se, že se tentokrát trochu pobaví. Na žertíky ji nikdy neužilo, spíše jí to přišlo jako ztráta času. Možná je teď pravý čas si užít trochu zábavy, trochu žít. Takže podala teleskop Ronovi a tiše doufala, že ho zmáčkne.
Jak Harry pokračoval se svým příběhem, snažila se co nejlépe předstírat, že ho slyší poprvé. Ptala se na ty samé otázky jako tehdy, v jiné časové lince.
,,...Věštec měl tentokrát pravdu." řekl Harry a pohlédl na ně. Hermiona se tvářila  vystrašeně a Ron užasle. ,,...alespoň se v ní říká, že ani jeden z nás nemůže žít, pokud ten druhý zůstává na živu." Všichni tři na sebe chvíli mlčky zírali. Pak se ozvala ohlušující rána a Hermionu zahalil oblak černého kouře. Po chvíli se z něj vynořila, kašlala a nasupeně hleděla na Rona, který zmáčkl teleskop, když ho držel směrem k ní.
No pomyslela si, tak právě proto jsem nikdy netropila žertíky.
A tak skončila Hermionina záškodnická kariéra.
-

--------------------------------------------------------
Moc děkuji za podporu a první hlasy od stastneaznaveky ❤️ moc si toho vážím!