We are Grounders!

Kapitola 1

Zrovna když Clarke telefonovala, zazvonil jí budík. Obrátila oči v sloup a doběhla ho vypnout. Pak položila mobil a zkontrolovala si kabelku, zdali má vše. Koukla na hodiny, které právě ukazovaly 07:00.

Clarke studuje medicínu, je v posledním ročníku a po studiu by chtěla pracovat v nemocnici sv. Marie, která je odsud nejblíže.

Konečně popadla kabelku a vyklouzla z domu. Cesta do školy jí trvá jen 10 minut a tak vždy chodí pěšky.

Její mladší bratr Benjamin studuje strojírenství, ten sice nežije s ní, ale Clarke ho občas po škole chodí navštěvovat. Na svůj dům si Clarke vydělala dvou roční brigádou právě v nemocnici sv. Marie. Dnes měla v plánu zajít do jednoho baru, kde pracovala její kamarádka. Proto, když po škole došla za Benem, zkrátila návštěvu a zavítala do baru.

„Ahoj, dnes si dám jen džus." Octavia pokynula hlavou, otevřela sklenici jablečného džusu a opřela se lokty o bar. Clarke si usrkla, odsunula sklenici a pohlédla na Octavii.

„Clarke, dnes jsi nějaká vyšťavená."

„Jo, to dělá ranní vstávání." Octavia se zvedla.

„Tak choď dřív spát." Clarke na ni pohlédla, v očích měla takový ten smutný a unavený pohled. Ještě než Clarke stačila něco říct, Octavia vykulila oči.

„Já už vím, co ti chybí." Clarke povytáhla obočí.

„Nemáš kluka."

„Víš, myslela jsem si, že to řekneš."

„Clarke, já mluvím vážně. Jseš příliš osamocená. Potřebuješ se s někým seznámit."

„Cože? Ne. Nedělej si starosti, já mám dost těch svých." Clarke se o půl hodiny později zvedla a zamířila rovnou k domu, kde si dopřála horkou koupel a sklenici vína.

Druhý den ráno vstala časně, oblékla se do červeného topu s černými kalhoty a k tomu hodila hnědý kabát. Po 5 minutách vyšla z domu. Do školy se dostala akorát tak včas, aby mohla zaskočit do knihovny. Měla zrovna chuť si přečíst nějakou detektivku a tak zalezla do úseku s tímto žánrem a vzala první knihu, která jí přišla na oči. Vzápětí ji dala zpátky, jelikož obsah jí moc nenadchnul. Zavrtěla hlavou a posunula se o kousek dál.

„Vypadá to tak, že jsi právě odmítla moji oblíbenou knihu?" Clarke se podívala za hlasem. Kousek od ní u úseku sci-fi stál vysoký kluk, tmavé vlasy, široký úsměv.

„Tak mi pověz, co tě na tom nejvíce zaujalo?" kluk se pousmál a přešel k ní. Clarke si ho stihla nenápadně prohlédnout. V tu chvíli zazvonilo. Zarazila se a koukla na toho kluka.

„Uvidíme se na obědě." řekl a s těmito slovy se obrátil a odešel.