'Cause heartbreaking is too mainstream

Prolog

Kolikrát to mám opakovat? Jsem myslící bytost, ne hadrová panenka. Tak se podle toho začni chovat.

******************************************************************************************************

"Víš, asi jsem k tobě nebyla dvakrát upřímná," řeknu a trochu se zakroutím. Takovéhle rozhovory mi nejsou příjemné, obzvlášť s ním.

"Ale, nepovídej," řekne výhružným hlasem a já poznám, že jestli řeknu něco, co se mu nebude líbit, udělá mi něco, co se mi nebude líbit.

A já mu řeknu něco, co se mu nebude líbit. Protože nevěra není něco, co se dokáže tak lehce odpustit.

"Cože jsi?!" vykřikne, když mu to vyklopím. Napřáhne se, aby mě praštil, ale v ten moment za námi do opuštěné ulice vtrhne policie.

"Všichni ruce vzhůru!" zakřičí můj táta. Protočím oči. Zase se míchá do něčeho, do čeho by neměl, ale teď se mi to asi hodí. Thomas, můj přítel - nyní již pravděpodobně expřítel byl nachytán, málem při činu. Vzhledem k tomu, že je v podmínce - dvakrát mě zmlátil - by další dopadení mohlo znamenat, že ho zavřou do basy nadobro. Takže vezme nohy na ramena a uteče. Ale i přesto, že ho nenávidím, ho mám ráda a píchne mě pocit viny.

"Jsi v pohodě, zlato?" zeptá se mě táta, když ke mně přijde blíž. Má na sobě pracovní uniformu, ve které vypadá... No trochu směšně. Vezme můj obličej do dlaní a přejede mi palcem přes jizvu na spánku, kterou mám od Thomase.

Vykroutím se a vydám se rychle pryč. "Mio!" volá za mnou, ale ani se neotočím. Je mi dvacet jedna a tohle je můj život, konečně by se mohl starat o něco jiného, než jenom o to, s kým se scházím.

Přehodím si tašku na druhé rameno a rozejdu se do jednoho baru. Cestou napíšu Cel, kam mířím, a že má přijít. Chodíme spolu na vejšku, ale jinak spolu máme společné asi jen jedno - lásku k alkoholu.

Yours Lucy Wolfs.