Marinette
"Co sobě tímhle vůbec dokazujete?" Zeptala jsem se ho a přiblížila se blíže ke Gabrielovi. "Uklidni se Marinette." Stoupl si a zadíval se mi do oči. "To vy se laskavě uklidněte." Zvýšila jsem hlas a žduchla do něho. "Prosím?" Zeptal se a zamračil se. Tohle je snad poprvé, co se na mě zamračil. "Nebudete mu mluvit do života. Tohle si nezaslouží. Určitě si mě ani nechce vzít. Má mě pouze rád, jako kamarádku." Podívala jsem se na něho a mírně se pousmála. "Dělá ti obavy, že si tě nechce vzít Marinette?" Zeptal se a naklonil hlavu k Adrienovi. "Uh, cože?" Zaskočeně jsem hleděla na Gabriela. "Tak si to přiznej Marinette." Ušklíbl se na mě Gabriel a hned nahodil kamennou tvář. "Co si mám přiznat?" "Nedělej hloupou. Jsi do něho zamilovaná a on do tebe." Vítězně se pousmál a vstal. "Nejsem do něho zamilovaná." Sklopila jsem pohled k zemi. To není možné nebo snad ano? "Proč si to nechceš přiznat?" Chytil mě za bradu a dal mi ji nahoru. "No tak, co ten zděšený a smutný výraz ve tváři?"
Adrien
"Nesahej na ni otče." Stoupl jsem si před Marinette a chytl ji za ruku. "Určitě do mě není zamilovaná. Nebudu si ji brát, když ke mně nic necítí." Stiskl jsem její ruku a doufal, že tím nic nepokazím. "Adriene." Povzdechl si. "Ona si to jenom nechce přiznat." Podíval se na Marinette, která se ke mně více přitiskla. Sakra, tak moc bych ji teď políbil a utekl s ní neznámo kam. "Něco k němu cítím, stačí?" Vyhrkla ze sebe a pustila mi ruku. "Nebudu si ho brát, ale něco k němu cítím." "To je skvělé." Řekl můj otec a posadil se. Stál jsem tam a přemýšlel. Opravdu teď řekla, že ke mně něco cítí? "Adriene promiň. Nechci tím nic pokazit." Řekla sklesle a otočila se k odchodu. "Počkej." Rozeběhl jsem se k ní. "Musím si jít pro věci." Sklopila pohled a vyšla schody. "Říkala jsi, že tady přespíš." Chytl jsem ji za ruku a pousmál se. "Nemůžu." "Proč zlatíčko?" Zeptal jsem se a přitáhl si ji k sobě. "Zlatíčko?" Zeptala se zaskočeně a podívala se na mě. Najednou se moje rty octly na těch jejich. Byl to nepopsatelný pocit. Odtáhl jsem se od ní. "Můžu přespat u tebe?" Zeptal jsem se a vešel do svého pokoje. "Uh, asi ano." "Marinette?" "Ano?" "Mám tě strašně moc rád." "To já tebe taky Adriene."
Ahoj zlatíčka <3
Ano, dvě kapitolky za den xddd
Snad se líbí, názory?
Btw. kdyby někdo nevěděl můj instagram - famousssprincesss ( Tam jsem víc aktivnější a dávám tam i něco z wattpadu, takže mě můžeš jít sledovat :--)) )
Omlouvám se za chyby.
