Marinette
"Stejně je to divný." Šeptla jsem jeho směrem a propletla jsem si s ním prsty. "Když myslíš." Uchechtl se a pousmál se. "Tak jdeme a neudělej mi ostudu, Mari." Mrkl na mě a já protočila panenkami. "Nechceš se na to vykašlat a radši vydlabat dýni?" Vyletělo ze mě. "Cože co? Proč zrovna dýni?" Zeptal se zaskočeně. Pokrčila jsem rameny a pousmála se. "Tak jdeme."
"Rád bych vás tady znovu přivítal a poblahopřál všem firmám. Doufám, že se vám bude nadále dařit, ale dneska tu jsme z cela jiného důvodu. Určitě znáte mého syna Adriena. Adriene, pojď sem." Adrien vstal a šel na pódium ke svému otci. "Takže." Odkašlal si. "Dneska tu jsme kvůli svatbě!" V sále nastalo ticho. "Adrien se bude ženit!" Křikl a všichni ihned začali zběsile tleskat. "Počkat, cože? S kým?" "No přece s Marinette!" Zaskočeně jsem na ně hleděla a nebyla schopna slov. "Proč? Já si ji nechci brát! Je mi teprve 17 otče!" Musela jsem zakročit, protože by tohle nedopadlo dobře. "Adriene?" Přišla jsem k němu a chytla ho za rameno. "Okamžitě to zrušíš!" "Adriene, prosím." "Slyšel-" Otočila jsem si ho k sobě a co nejrychleji se mu přilepila na rty. "Promiň." Šeptl a zadíval se mi do očí. "Máš krásný oči." Pohladil mě po tváři a otočil se zpět. "Co tě to popadlo otče?" "Zlato, tady ne. Vyřešíme to později a o samotě." Znovu jsem zakročila a podívala se na Gabriela. "Já zapomněl." Řekl z ničeho nic Gabriel. "Je to ještě dítě." Řekl a podíval se na Adriena. "Nejsem dítě!"
Ahuj <3
Názory? Proč to udělal? Vezmou se nebo ne?
Snad se další kapča líbí <3
Tak zatím <3
Omlouvám se za chyby
