Adrien
"Co to má znamenat?!" Křikl na mě otec a ukázal na Lilu, které se na tváři rýsoval obtisk ruky. "Marinette mě uhodila!" Křikla rozčíleně Lila a po tváři jí sjela slza. "Neplakej Lilo." Utěšoval ji otec. "Zasloužila si to." Najednou z koupelny vyšla Marinette, která měla kolem sebe omotaný ručník. "Dobrý den." Pozdravila mého otce a pousmála se na něho jako andílek. "Marinette." Povzdechl si. "Tohle nemůžeš dělat." "Víte." Odkašlala si a postavila se vedle mě. Chytla mě za ruku a propletla si se mnou prsty. "Já s Adrienem chodím a je přirozené, že se o něho bojím. Trošku i žárlím." Ujasnila a zabodla pohled do brunetky, která stála vedle mého otce. "Měl byste ji odvolat." Ujasnila mému otci a vítězně se pousmála. "Nejspíš máš pravdu." Povzdechl si a otočil se na Lilu. "Já si myslím, že spolu nechodí. Viděl jste je snad, jak se někdy líbají? Já ani jednou." Otočil jsem se na Marinette, která Lilu probodávala pohledem. "A to se musíme líbat, abychom spolu chodili? Trochu blbost, nemyslíš?" Řekl jsem na jeden nádech. "Tak se polibte, když spolu chodíte. Určitě to pro vás nebude něco strašného." Pousmála se a můj otec všechno s velkým zájmem sledoval. "Problém to není, ale-"
"Cos to udělal?! Já tě opravdu zabiju Adriene Agreste!" Hodila po mně už několikátý polštář. "Stačilo by, kdybych jim řekla, že jsem nemocná." Sedla si na moji postel a sklonila hlavu. "Omlouvám se. Nevím co mě to popadlo." Sedl jsem si vedle ní a čekal, co bude dál. Najednou si na mě sedla a položila mě na postel. "Jestli tohle ještě jednou uděláš, tak poletíš oknem Adriene Agreste, ale musím ještě jednou zažít ten pocit." Řekla a přilepila se mi na rty. Dneska už po druhé.
Ahuj <3
Snad se další kapča líbí C:
Názory?
Tak zatím <3
