The beginning of our end

Kapitola 26.

"A co to tu máš za kamaráda?" otočil se na Konohamara s úlisným výrazem ve tváři.

Naruto nemohl ani dýchat. Srdce div mu nepřestalo být, když se ti dva dali do řeči.

"Vypadá to, jako bys potřeboval nějaké peníze."

"No, potřeboval bych čtyřicet babek," zalhal Konohamaru, připraven na případné smlouvání.

"Opravdu?" usmál se, "to bychom se mohli nějak domluvit."

Narutovi se sevřelo srdce ještě víc. Viděl v těch slizských očích tu jiskru, kterou měl vždycky, když se k němu v noci plížil do pokoje. Byl rozhodnutý zničit další mladý život pro své potěšení.

Bylo jedno, na čem se ti dva dohodnou. ON byl rozhodnutý si vzít to, co chtěl. Tak, jak to vždy dělal jim v děcáku.

V hlavě mu vířilo milion myšlenek. Milion alternativních scénářů, co se teď jeho příteli stane.

Znovu v něm hrklo, když spatřil, jak Konohamaru kývl na jeho nabídku.

"Bože," zamumlal vyděšeně.

Konohamaru neměl s tímhle ještě žádné zkušenosti, jenže teď si prožije stejné peklo, jako Naruto a ostatní, kteří měli to štěstí, že skočili pod jednou střechou s tímhle prasetem. Pozná pocit naprosté bezmoci, zatímco se mu ON bude vysmívat do tváře.

Vzpomínka na tu nejhorší noc v životě, ho opět probrala k sobě.

Popadl svého hnědovlasého přítele za šálu, co mu visela kolem krku a odstrčil ho vší silou od něj.

"Hej!" křikl na něj Konohamaru.

"Vypadni odsud," zavrčel Naruto místo vysvětlení.

"CO? Proč?!" nechápal hnědovlásek.

"Copak se děje, Naruto? Snad nežárlíš," vložil se do toho i on. Na tváři mu dál hrál ten jeho zvrhlej úsměv.

"Říkám ti, abys odsud vypadl!" zvýšil na hnědovláska hlas, když se stále k ničemu neměl, zatímco ignoroval veškerá slova vycházející z JEHO úst.

"Co kurva blbneš?!" hleděl na něj nechápavě jeho mladší kamarád, "nemůžu sakra odejít, potřebuju ještě zbytek peněz."

Naruto si naštvaně skousl rty. Rychle si sáhl do kapes.

"Vem si to a už konečně jdi!" strčil mu do dlaní veškeré svoje peníze.

Teď na něj Konohamaru hleděl ještě zmateněji.

"Vem si to a běž si koupit, kolik potřebuješ, hlavně se sem už nevracej!"

"A-ale co Gaara?" podíval se na něj.

"TAK VYPADNEŠ UŽ?!" zařval na něj blonďák skoro až nepříčetně, až jeho kamarád polekaně ustoupil o pár kroků vzad.

"Fa-fajn... uklidni se, bože," protočil svýma černýma očima odevzdaně a konečně se rozešel pryč.

"Teď, abych si hledal někoho jiného," pronesl naoko smutně ten úchyl.

Jiného? To určitě. Viděl ten jeho pohled. On se už rozhodl. A rozhodně toho jen tak nenechá, dokud nebude po jeho. Bylo mu z něj špatně.

Potřeboval se ho zbavit.

"Tak si vem mě," zamumlal sotva slyšitelně přes zatnutý zuby. Celý se třásl, od vzteku, znechucení a strachu, jenž v něm to nechutný prase vyvolávalo.