The beginning of our end

Kapitola 15.

"Konečně si tady, celej den jsem se šíleně nudil," začal Gaara hned, co slyšel otevírat dveře. 

Naruto mu na to nic neřekl. 

"Co je?" řekl nechápavě rudovlásek, zatímco pozoroval svého spolubydlícího, který k němu mlčky došel. 

"Na," podal mu Naruto několik stříbrných papírků s fetem, "budu potřebovat novou jehlu."

"Co? Však jsem ti nedávno jednu dával," zadíval se na něj ještě nechápavěji, "žes ji zas dal nějaký heračce, co ti brečela na rameni?"

Blonďák mu na to nic neodpověděl. 

"Fajn, zítra ti nějakou seženu," povzdychl si Gaara, "dneska se musíme dělit o jednu."

Naruto si mlčky přisedl na gauč vedle rudovláska. Byl celou dobu dost zamlklý, čehož si jeho spolubydlící všiml, ale radši se nevyptával. Věděl, že kdyby mu to říct chtěl, udělal by to.

Sám už taky nic neříkal. Raději začal s přípravou heroinu. Naruto celou dobu neřekl ani slovo, dokonce ani neprotestoval, když si Gaara píchl první. Normálně by se s ním totiž hádal o to, kdo si to dá první, neboť Narutovi vždycky přišlo, že si to Gaara píchá nekonečně dlouho. Tentokrát ale neřekl vůbec nic. Byl celou dobu laxní. 

"V pohodě?" zeptal se ho rudovlásek, když si píchl i Naruto.

"Jo," usmál se drobně. 

Teď mu bylo líp. S fetem v žilách se najednou problémy rozplývaly. 

"Potkals někoho známýho?" vyptával se rudovlásek. 

"Jo," přikývl jeho spolubydlící, "potkal jsem Leeho. Vyptával se na tebe."

Lee byl Gaarův stálý zákazník. Byl do Gaary bláznivě zabouchlej. Často mu dával všechny svoje peníze, aby se nemusel prodávat jiným. Taky ho přemlouval, aby nechal háčka, nebo aby se k němu nastěhoval. Gaarovi to ale bylo úplně volný. Lee ho zajímal jen ve chvíli, kdy potřeboval prachy.

"Cos mu řekl?"

"Že budeš zítra na West Hill, že tě tam určitě potká," pokrčil rameny blonďák.

"Dobře..," zamumlal rudovlásek. 

"Půjdu si lehnout," oznámil Naruto po chvíli. 

"Fajn," odpověděl mu na to Gaara. Měl o něj trochu starosti, ale Naruto by se mu jen tak nesvěřil. Vždycky si hrál na tvrďáka, kterého nic netrápí. 

Povzdychl si.

.

Uběhly dva dny. 

Naruto opět stál na rohu Gold Evenue. 

Všechny dny byly stejné. Vstát, vydělat prachy, nakoupit háčko, vyspat se. A stále dokola. 

Studený vzduch se Narutovi zařezával pod kůži.

Je tohle život, jaký si představoval?

Samozřejmě ne. Utekl z pekla sirotčince, aby se dostal do druhého. 

Už se ani nedivil, že tolik heráků si po nějakém čase na ulici píchlo zlatou ránu. Tak se říkalo sebevraždě, kdy si člověk schválně píchl příliš velkou dávku heroinu. 

"Hej, za kolik?" ozvalo se vedle Naruta. Nesnášel, když na něj volali jak na psa. 

"Kolik bys nabídl," otočil se na něj blonďák s překříženýma rukama na hrudi.