60. kapitola

356 86 17
                                    

Dívka se tedy vydala za klukem a při cestě sledovala okolí, jestli na ni nepřichystal nějakou past. To by mu bylo podobný.

Vedl ji do lesa, kam skoro nikdy nechodili, a ona byla čím dál napjatější, když ho pomalu ostražitě následovala.

„Co mi chceš ukázat?" otázala se ho zvědavě, ale on se na ni jen otočil, usmál se a zavrtěl hlavou.

Aha, pán si hraje na tajemného. Dobře, ona to vydrží. A tak si zamkla pusu na zámek a pokračovala za ním.

Po nějaké době však už nevydržela mlčet. To ticho ji hrozně rozčilovalo. Normálně mlel jedno přes devátý a najednou nic. Proto prohodila pobaveně, aby ho vyprovokovala k mluvení: „Začínám pochybovat o tvé pravdivosti..."

Když v tom se uprostřed slova zarazila, překvapeně zastavila a oči se jí rozšířily úžasem.

Před sebou totiž uviděla na jednom ze stromů udělanou houpačku. Jako fakt! Sice takovou dost nejistě vypadající, ale byla tam. Mezi stromy a keři takový poklad.

Dívka se zarazila a pousmála se. Vojta se k ní otočil a usmíval se.

„Tohle jsem ti chtěl ukázat. Není to sice nejstabilnější, ale..."

„Je to naprosto úžasný," přerušila ho dojatě a bez dalších slov došla až k ní. Načež se jí skoro nábožně dotkla, jako kdyby se bála, že zmizí. Nic takového se však nestalo.

Houpačka uprostřed džungle. No, kdo tohle má, prolétlo jí hlavou ohromeně.

„Nechceš se zhoupnout?" otázal se a ona si poprvé nemyslela, že je to zatracený primitiv.

Ne, spíš jí prolétlo hlavou, že jí to ukázal, aby jí udělal radost, a tak okouzleně přikývla. A to byl první den, kdy mezi nimi nastalo souznění.

To je můj sen!Kde žijí příběhy. Začni objevovat