beauty and original

°~~Everyone is Dead~~°

Cesta utekla rychleji než jsem si myslela. Vzbudila jsem se, když jsme dojeli na místo. Klaus s Hope ještě spali a já se rozhodla vstát.
S mojí mamkou, Mikaelem, Elijahem, Kolem a Finnem jsme se domluvili, že se podíváme okolo. Je to moje rodnné město vím, kde co je. Takže jsme je s mamkou vedli.
Došli jsme před mojí oblíbenou kavárnu, vešli jsme a já nevěřila svým očím.
Katherine se líbala Lucasem.

,,Mami, řekni mi, že to, co vidím je jen výplod mé fantasie." promluvila jsem na mamku, které se na ně dívala stejně zmateně jako já.

,,Myslím, že je čas zakročit," promluvil Mikael a vyšel ke Katherine a Lucasovi. ,,Katherine ty jsi se nepoučila." udeřil Katherine a Lucasovi vymazal paměť.

,,Jak vidím našli jste mě. A celkem mi pomáháte v mém plánu. Jo. Rebecca už je také mrtvá. Aby jste věděli." ušklíbla se a Mikaelovi zlomila vaz. Bylo to tak rychlí, že jsem ani nezaregistrovala, že se okolo objevilo víc než 15 čarodějnic a ani to, že do Mikaela bodli nějaký kůl.

,,Neeee! Utíkejte. Nemůže se vás ten kůl dotknout. Zemřeli by jste!!" hned jak to dořekla tak jsem se rozběhla ke dveřím. Jenže sama. Bylo to tak rychlé. Čarodějnice dobli úplně všechny Mikaelsonovi až na Elijahem a mé matce vyrvali srdce. Bylo to tak moc rychlé, že jsem to nestihla střebat.
Všimla jsem si mé nevlastní sestry Betty Cooper.
S Elijahem jsme vyběhli ven k našemu autu.
Až tam jsem si uvědomila, co se sakra stalo.
Můj pláč byl čím dál, tím hlasitější a to vzbudilo Hopa a Klause.

"Co se stalo?!"

,,Pane bože. Oni umřeli. Všichni jsou mrtví Klausi." ke konci se mi zlomil hlas.

,,Uklidni se. Všechno se spraví. Jen se uklidni." uklidňoval mě Elijah ale já vstala a začala na něj řvát.

,,Rozumíš mi, že jsou mrtví! VŠICHNI JSOU MRTVÍ!"

,,Jak jako, že jsou mrtví Elizabeth?" ptala se vystrašená Hope. A Klaus mě jen sledoval.

,,Bylo to tak rychle. Nemohla jsem nic dělat. Prostě je zabili. Mojí mamku, Mikaela, Rebecca, Finna a Kola"

,,Ne! Co to povídáš! Oni nejsou mrtví. Nemůžou umřít." Hope začala šílet.

,,Chceš mi říct, že všichni mí sourozenci a můj otec jsou mrtví?!" ozval se Klaus, který měl slzy v očích.

,,Niklausi. Je to pravda. Kůl z bílého dubu. Čarodějnice ho našli. Zemřeli."
Oba dva se objali. Zbyli si jen oni.
Už jsme jen čtyři Mikaelson.
Já, Hope, Elijah a Klaus.

,,Pane bože, tati. To není možný." všichni jsme se začali objímat a já pořád brečela.

Bylo to tak moc rychlé pořádně jsem si neuvědomila, co se děje.
Už jsem nedokázala jít do té kavárny a vidět jejich mrtvá těla n podlaze.
Nesnáším tenhle pocit.
Nesnáším pocit, ztráty osoby kterou miluju.
Teprve den jsem byla pohromadě se svojí rodinou a teď už jsme jen čtyři.
Počkat. Teď mi to došlo.

,,Pane bože, byla tam moje nevlastní sestra. Betty Cooper. Je to čarodějnice. Můj otec měl aférku s čarodějnicí.
Však to za všechno může ona. Zabiju jí! Přísahám, že jí zabiju. Zabiju jí." zlomil se mi hlas a začala jsem nanovo břečet.
Všichni mě začali objímat a já pomaličku začala usínat v Klausovi náručí.

°~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~°

Probouzela jsem se v cizí posteli, rozhlížela jsem se okolo a všimla si krásných obrazů. Hned mě napadl Klausův pokoj. A také mi to potvrdili, když přišel do pokoje.

,,Jak ti je lásko?" snažil se o úsměv a objal mě. Pohotově jsem zareagovala.

,,Jak myslíš, že mi je? Však mi umřela půlka rodiny! Moje matka! Chápeš všichni. Za všechno můžu já." jedna neposedná slza mi tekla po tváři.
Klaus jí setřel a sedl si zamnou.

,,Přísahám, že ti budu pomáhat a budu tu a tebou do smrti," pošeptal mi do ucha a já se snažila o úsměv.
"co kdyby jsme se šli projít na naše místo?" zeptal se a já mu s úsměvem kývla.

Po cestě jsme oba mlčeli, jen jsme se koukali před sebe a ani jednou se na sebe nepodívali. Až když jsme dorazili na místo.

,,To je úžasný." vylétlo mi z pusy, když jsem na našem stromě uviděla krásný malí domeček.

,,Domlouvali jsme se na malém domečku na našem stromě. Říkali jsme si, že to bude místo naších dětí." Kývla jsem a objala ho.

,,Moc ti děkuji." odtáhla jsem se od něj a dívala se mu do očí.
Chtěl mě políbit, šlo vidět, že s tím bojuje. Udělal krok odemě a já myslela že to vzdává. Jenže zatřepal hlavou a políbil mě. Projela mnou vlna elektřiny, cítila jsem se šťastná.
Když jsme se odtáhli kvůli nedostatku kyslíku tak jsem ho znovu políbila.
Upíři rychlostí nás přemístil do domku na stromě, kde byla postel.
Bylo to tam nádherné, doufám, že sem budou naše děti jednou chodit.

,,Vážně tohle chceš?" zeptal se ustaraně a pohladil mě po tváři.

,,Ztratila jsem sakra moc lidí. Takže ano. Vážně tohle chci nemám, co ztratit." usmála jsem se a políbila ho.
Do polibku se usmál a celý večer patřil jen nám dvoum.