V noci jsem se ještě hodně krát probudila. Nebavilo mě jen ležet v posteli tak jsem si řekla, že si zajdu na menší půlnoční procházku. Nedaleko sídla je menší les s potůčkem. Rozhodla jsem se tam podívat. Jdu menší cestičkou v lese a dívam se na tu krásnou přírodu. Zastavím se u velkého stromu. Rozhodla jsem se na něj vylézt, takže teď šplhám na 25 metrový strom, výhled z něj je nádherný. Jde dokonce vidět i sídlo Mikaelsonů. Mikaelsonů, když nad tím tak přemýšlím, přijde mi jako bych na tomhle místě už byla. Zavřela jsem oči a začala si vzpomínat na tohle místo. Jedna vzpomínka za druhou, skákali mi před očima a já si vše uvědomila. Přišla jsem na to, kde jsem už viděla Klausovu tvář, přišla jsem na to s kým jsem si dala první polibek. Byl to Klaus.. Klaus Mikaelson mě dovedl na tohle místo a připravil mě o můj první polibek. Moje oči se rychlostí blesku otevřeli a já začala z těch 25 metrů padat na zem. Jenže těsně před zemí mě někdo chytil. Elijah. Díky bohu že tu byl.
,,Pane bože děkuji, mohla jsem umřít." vykřikla jsem a on mě mezitím pokládal na zem. Byla jsem mu vážně vděčná.
,,Nemáš zač a pro tvojí informaci. Už dávno mrtvá jsi Elizabeth," posadil se na nejbližší pařez a díval se k potoku. ,,a co tu děláš tak pozdě?"
,,Nemohla jsem usnout tak jsem si řekla, že se projdu a pak jsem si na něco vzpomněla a no. Prostě spadla že stromu." automaticky jsem ignorovala narážky na to, že jsem mrtvá a odpověděla mu na jeho otázku.
,,Ty jsi si vzpomněla?! Vzpomněla jsi si na tohle místo? Vzpomněla jsi si na Klause?!" pořád jsem kývala hlavou na souhlas a tupě na něj zírala. ,,Takže... Asi tě zajímá, co vše se stalo," Znovu jsem jen kývla, nemohla jsem ze sebe vyndat ani hlásek. Rukou ukázal ať si sednu vedle něj a já poslechla. ,,no tak, kde začít, že? Třeba dnem, kdy jsi přijela do New Orleans na třídní výlet se třídou. Přijeli jste sem v prvním ročníku na střední škole, bylo ti čerstvě patnáct let. Byli jste tu na měsíc. Jednou večer jsme s Klausem šli sem k jezeru," rozhodil rukama a ukázal na krásné malé jezero. ,,ty jsi tu seděla a dívala se do blba, prvně jsme si mysleli, že jsi Katherine Pierce, ale byla jsi to ty. Hodná, upřímná a milující dívka. Pravý opak Katherine. Později jsi zjistila, co jsme zač. A zjistila jsi, že Klaus není tak svatý jak vypadá, a proto jsi mu chtěla pomoct. Jenže on nechtěl, ale ty jsi pořád věřila, že on není ten špatný. Začal tě mít rád čím dál, tím více. Věděl, že je to špatně, ale i tak tě chtěl mít pro sebe, i když jsi byla třešťená patnáctka. Doslova se do tebe zamiloval."
,,Elijah prosím. Klause stranou." poslední věta mi vyrazila dech. Slzy jsem měla na krajíčku a ruce se mi třásli.
,,Ale Klaus ve tvém životě hraje velkou roli Elizabeth. To on v tobě dokázal vyvolat pocity po tvém znásilnění," musela jsem vstát. Bylo mi tehdy třináct let, když mě jeden chlap znásilnil. Nikomu jsem to nikdy neřekla, ale jak vidím, spletla jsem se. Slzy jsem udržela a kývla na Elijahe ať pokračuje. ,,on byl první, který to věděl. Věřila jsi mu natolik, že jsi mu řekla své malé tajemství. Přicházel den tvého odjezdu a Klaus se mi se vším svěřil. Řekl mi, že tě chce políbit. Řekl mi o všem. Polibek jsem mu schválil ale upozornil jsem ho, že tě bude muset donutit zapomenout. Když tě políbil, tak to nedokázal. Nedokázal tě nechat jít, a tak mě poprosil, abych jeho práci dokončil já. To já tě donutil na Klause zapomenout, jenže jsem věděl, že se někdy s Klausem setkáš, protože jsi dvojnice. Udělal jsem to chytře. Chtěl jsem, aby jsi si na něj vzpomněla jen, když přijdeš na tohle místo. A ty jsi přišla, takže se ti všechny vzpomínky vrátili. Ale ještě něco jsem ti neřekl."
,,Neřekl jsi mi jestli jsem ho také milovala," podívala jsem se na něj. Začala jsem brečet, brečela jsem. Nedokážu si představit, že jsem někdy milovala Klause. ,,notak Elijahi. Milovala jsem ho?"
,,To zjistíš jen, když mě políbíš," tohle mě celkem zarazilo. Naklonila jsem hlavou do strany na náznak, že to nechápu. ,,udělal jsem to tak, protože jsem věděl, že my dva se nebudeme nikdy milovat a, že se nebudeme nikdy líbat. Šance na to, aby jsi to zjistila byla nulová. Ale teď.."
,,POLIB MĚ," vyhrkla jsem ze sebe. ,,chci zjistit, co jsem k němu cítila, jestli jsem teda vůbec něco cítila."
,,Můžu ti odpřísáhnou, že to co jsi cítila bylo nadlidsky nemožné. Vždy, když jsi na něj myslela tvoje srdce začalo rychle bušet, když jsi brečela a on byl s tebou začala jsi se smát. A váš první polibek. Neměla jsi motýlky v břichu, ale dokonce lvy." jen jsem tam stála a mrkala, neměla jsem sílu něco říct. Elijah se přiblížil a políbil mě.
¡Ay! Esta imagen no sigue nuestras pautas de contenido. Para continuar la publicación, intente quitarla o subir otra.
Polibek byl krátký. Ale když se odtáhl tak ty pocity byly velký, byla jsem šťastná. Dokonce bych řekla, že to byla moje první velká láska.
,,Elijah já... Je to úžasný. Ten pocit." posadila jsem se a užívala si pocit zamilovanosti. Bylo to něco úžasného. Jenže jsem si vzpomněla koho to vlastně miluju. Nevím jestli pořád miluju. Ale i tak, ten pocit je úžasný.
,,Já vím Elizabeth já vím. Tak takhle velkou roli hraje Klaus ve tvém životě. Neznamená, že když je s tvojí kamarádkou. Tak tě nemiluje Elizabeth. Když se upír zamiluje tak svoje pocity cítí dvojnásob než člověk a miluje navždy. Natož Klaus Mikaelson, který je známí svým chováním."
,,Já vím jak to chodí, jsem upír a to už nějakou dobu. Jenže to furt nemění to, že Klaus zabil Damona." postavila jsem se. A najednou cítila jeho kolínskou.... Tu bych cítila na metry daleko.
