The Fall of Starclan /CZ/ (Pozastaveno)

6.🐾

Ucítil jsem šťouchnutí čumáčkem do mého boku. Pouze jsem se zavrtěl a ležel dál. ,,Jestřábku, na tohle není opravdu čas" ozval se hlas starší kočky. Otevřel jsem oči a zamžoural proti slunečnímu svitu. Nade mnou se skláněla válečnice bílá jako sníh. Má učitelka Zavěj. ,,Vstávej, čeká tě první trénink" mňoukla Závěj a lehce se zamračila. Zamračený výraz náhle změnila v lehký úsměv a vyšla z doupěte. Vstal jsem a začal si protahovat tlapky. Ještě bych spal. Neměl jsem být včera tak dlouho vzhůru s Trnkou, pomyslel jsem si se zívnutím a pomalým krokem šel k východu z učednického doupěte. Prostrčil jsem hlavu skrz záclonu liánek. Okamžitě mě oslepilo prudké sluneční světlo. ,,Najez se a pak vyrazíme" mňoukla Závěj skrze drozda, se kterým akorát mířila ke skupince válečníků. Podíval jsem se na hromadu s kořistí. Bylo tam toho dost, ale můj pohled upoutala jedna jedinná kořist. Malá, ale i přesto velmi vypasená, myš. Popadl jsem ji a rozhlédl se. Nechtěl jsem sedět sám, pokud bych nemusel. Na poslední chvíli jsem koutkem oka zahlédl Trnku, samotnou se sklánějící nad vrabcem. ,,Ahoj, mohu si přisednout?" mňoukl jsem skrze myš, pevně sevřenou mezi zoubky. Trnka na mě s úsměvem přikývla. Položil jsem si svou snídani na zem k tlapkám. ,,Co že tu sedíš tak sama?" otázal jsem se a naklonil jemně hlavičku na stranu. ,,Všichni odešli na trénink a nebo na lov. Vypadá to že na mě spadne odpolední lov." mňoukla a lehce se zamračila. Zamyslel jsem se. ,,Co se dělá vlastně první tréninky?" Trnka lehce zaklonila hlavu. ,,Úplně první se seznamuje s pravidly, územím a pachy. Druhé jsou už podle učitele, někteří začínají lovem, jiní útoky a krytím. Jeden z válečníků mi i vyprávěl že hned druhý výcvik začal s tvrdým bojem u svého učitele" Přejel mi mráz po zádech a nasucho jsem polkl. Trnka si evidentně všimla mé nervozity a tak dodala: ,,Neboj, rozhodně nebudeš jedním z těch učedníků" Mlčky jsem přikývl a radši se zakousl do myši. Chvíli jsme si u jídla povídali. ,,Trnko!" ozvalo se náhle. Trnka trhla hlavou a otočila se ke kocourovi co na ní volal. ,,Jdeme na trénink" mňoukl kocour tmavě šedé až černé barvy a vykročil ven z tábora. Trnka potichu přikývla. ,,Tak ahoj později, Jestřábku. " odešla a já upadl do osamění. Pomalu jsem dojídal myš a přemýšlel nad včerejší nocí. Pokud se opravdu kočky z Temného lesa schovávají ve stínech, neumí něco podobného i kočky Hvězdného klanu? A jakto že se o tom moc neví, takhle se zničehonic ocitáme ve velkém nebezpečí. Zatřepal jsem hlavou, abych tyto myšlenky vyhnal z hlavy.

Po neurčité době, co jsem se nadále utápěl ve svých myšlenkách pro mě přišla má učitelka, Závěj. ,,Tak pojď Jestřábku, začneme s výcvikem" pousmála se. Zvedl jsem se a protáhl se, jelikož jsem byl z neustálého posedávání celý zdřevěnělý. Pomalým krokem jsme opustili tábor, nacházející se na kopci. Naskytl se mi krásný pohled. Listy stromů se začínaly barvit ze zelené barvy do žluté a přes oranžovou barvu do červené. Srst rozcuchával studený vítr, přinášející chladná období podzimu a zimy. Přivřel jsem oči a užíval si ten pocit svobody. Konečně zase mimo stěny tábora. ,,Jestřábku, pojď už" ozvala se Závěj. Otevřel jsem oči a rozhlédl se. Viděl jsem její bílý ocas mizet po mé levé tlapce v houští. Rozběhl jsem se z kopce za ní. Skákal jsem z kamene na kámen a snažil se neupadnout. Doběhl jsem jí. ,,A kam to vlastně jdeme? " Závěj se zasmála. ,,Jako první ti ukážu hranici našeho území se všemi klany a pak bysme se mohli zaměřit i na jejich pachy" popsala mi plán našeho prvního tréninku.

Šli jsem dolů z kopce, jedním směrem. ,,Tohle je hranice s Východním klanem" ozvala se Závěj a zastavila se. Zvedla hlavičku a zhluboka zavětřila. ,,Zkus zachytit jejich pach, jsme přímo na hranici, neměl by to být žádný problém" Udělal jsem jak řekla a napodobil ji. Zavřel jsem oči a snažil se soustředit na pachy. Zachytil jsem jasnou vůni borovic, kterých byl les na území Severního klanu plný. Byl mi to velice známý pach. Tohle je Severní klan. Pomyslel jsem si a snažil se pochytit ten druhý, se kterým se borovicová vůně mísila. Blbě se to popisuje, ale... cítil jsem slunce. Ne...  Špatně řečeno, cítil jsem teplý vzduch plný lučního kvítí, který jasně připomínal jaro. , Jak jsi na tom?" zeptala se Závěj. ,,Asi je mám" otevřel jsem oči a podíval se na ní. Závěj pokývala hlavou. ,,Zkus si je dopodrobna zapamatovat" rozkázala mi a pokračovala podél hranice dál.

Kráčel jsem poslušně v jejích stopách. Zvedl jsem hlavu a zahleděl se na oblohu kde se ve větru honily bílé mraky spolu s těmi světle šedými. Pohled jsem vrátil zase zpět na cestu. Stromy pomalu ustupovaly a před námi se na území Severního klanu tvořil úzký pás planiny, spolu s kopcem skrývajícím jeskyni s tůňkou ve vnitř. To bylo místo, kde se setkávaly hranice všech čtyř klanů. Přiběhl jsem k Závěji a srovnal s ní krok. ,,Půjdeme k Měsíční tůňce? Máme zde přeci hranici se všemi čtyřmi klany" navrhl jsem a čekal na odpověď. Po chvilce, kdy Závěj lehce zaváhala, jsem se své odpovědi dočkal. ,,Jako první se seznam s hranicemi, na kterých udržujeme značky" lehce se nadechla: ,,Tůňka je na neutrálním území, patří všem kočkám co věří ve Hvězdný klan. Proto se zde hranice neznačkuje" dořekla a rozeběhla se dál do pásu planiny. Pravděpodobně k další hranici. Rozběhl jsem se za ní. Dohonil jsem ji až když se zastavila. ,,Toto je hranice se Západním klanem" opět zaklonila hlavičku a začala větřit. ,,Zde je jejich značení slabší, ale pokud se opravdu snažíš..." ztichla.  Napodobil jsem jí. Nebylo tu nic, krom slabých, sotva pochytitelných náznaků ze kterých jsem nedokázal pach přesněji popsat. Otevřel jsem oči a podíval se na Závěj. ,,Už ho máš?" zeptala se a podívala se na mě také. Zavrtěl jsem hlavou. Závěj se zasmála: ,,Nevadí" řekla a pokračovala po hranici. ,,Ukážeme si ještě, kde končí naše území a začíná území nikoho, nebo jak někteří říkají území Samotářů" mňoukla a vydala se dál po hranici. Šel jsem dále za jejím ocáskem. ,,A pak?" optal jsem se zaujatě. ,,Pak si dáme pauzu"

Byli jsme na cestě zpět k lesu. Nikdy jsem si neuvědomoval, jak velké území klany mají. Závěj se přede mnou zastavila a hbitě vyskočila na kámen. Vyskočil jsem za ní. Slunce příjemně hřálo. Tlapky jsem měl zmožené. Natáhl jsem se spolu s mou učitelkou na nahřátý kámen a pomalu přivřel oči, nad tím příjemným teplem. ,,Takže Jestřábku" promluvila Závěj a stočila hlavičku mým směrem. ,,Zkusíme se zaměřit na pachy, jak by jsi poznal pach Východního klanu? " Zahleděl jsem se na své tlapky. ,,Jako pocit tepla a vůně louky? " odpověděl jsem jí až tázavě. Závěj se zavrněním přikývla. ,,Ano, na jejich území je velký pás louky. Co takhle Severního klanu? " Musel jsem se až podvědomě zasmát, tohle je jednoduché když je všude kolem nás. ,,Silná vůně borovic" s tímto jsem si byl na stoprocent jistý. ,,Ano, je to díky borovicovému lesu. A poslední z klanů, se kterými sdílíme hranici?" Zavrtěl jsem hlavou: ,,Ten jsem nenašel" Má učitelka přikývla. ,,Nevadí. Většina koček ho popisuje naopak jako pocit zimy, protože zde narozdíl od Východního klanu slunce zapadá, nebo jako pach lesa spolu s jeho listy a mechem." Proč vlastně přestali značkovat svou hranici? Vím jen že přišli o léčitele a že skupinka vyslaná Orlím měsícem se vrátila až o několik dní později. ,,Ještě bys měl vědět jak poznat pach Jižního klanu a případně i samotářů, ikdyž ten poznáš ihned, valná většina z nich páchne po odpadcích a krysách." promluvila Závěj a vytrhla mě tím z mých myšlenek. ,,Jižní klan je často popisován více jako vůně řeky, která tam z větší části protéká, a nebo jako tráva z louky. " domluvila. Zahleděla se na oblohu a vstala: ,,Měli bychom jít zpět do tábora, pomoct s tím s čím bude potřeba." mňoukla a vydala se zpět do tábora.

Hola! Another kapitola je tu! Opět je delší, schválně, máte radši delší nebo kratší kapitoly? :D
Jinak, omlouvám se že je to po tak dlouhé době, ale you know škola, škola, škola a lenost. A taky jsem neměla moc náladu 😅
Jinak příště se chci zase zaměřit na jednu událost, nebo spíše zvyk a možná i na Západní klan a co s ním je 😏
Bye! :D