HATE OR LOVE 2: Different World

46.část

(poslední část -> je to spíše epilog, kde se spíš popisuje budoucnost, snad nebudete zklamaní a chci poprosit všechny co četli, aby mi napsali až dočtou názor na celou story, snad budete číst i moje ostatní příběhy, které už nebudou s Justinem)

*Z pohledu Viktorie*

Všichni na mě zírali pomalu s otvřenou pusou. Podívala jsem se na Patricka a nemohla jsem rozeznat, jaká bude jeho reakce. Odvrátila jsem pohled a dívala jsem se na Justina, který byl šokovaný. Nevěděla jsem, co mám dělat, protože všichni mlčeli. Rozběhla jsem se a utíkala jsem do místnosti, kde jsem se připravovala. Zavřela jsem se tam a opřela jsem se o dveře a cítila jsem, že mi začaly stékat slzy po tvářích. Posmrkla jsem a utřela si je. Brečím nějak moc často, uvědomila jsem si. Někdo zaklepal na dveře a vešel. ,,Proč si mi to neřekla?'' zeptal se mě Patrick. Sedla jsem si na židli a řekla: ,,Nechtěla jsem ničit dva vztahy. Zničil bych nás a Justina se Selenou. A nemyslela jsem si, že kdybych ti to řekla, že by si mi odpustil a dokázal bys vychovávat cizí dítě.'' Patrick si projel rukou obličej. ,,Co chceš, abych teď udělal? Co mám jako podle tebe teď dělat!'' zvýšil hlas. ,,To já nevím, ale nechtěla jsem si tě vzít když si to nevěděl.'' řekla jsem. ,,Myslím, že nejrozumější bude, když to necháme být a nebudeme spolu. Očividně si měla důvod mi zahnout a to není dobré znamení!'' odpověděl sklesle a do pokoje přišel někdo třetí. Patrick vypadal, že by mu klidně teď dal přes hubu. ,,Necháš nás rosím osamotě?'' poprosil Patricka Justin. V jeho přítomnosti jsme začala být zase nervozní. ,,Neměl si tady být!'' řekla jsem zoufale. ,,Kdy si mi plánovala říct, že si mi lhala? A neřekla mi, že semnou čekáš dítě?!'' ,,Nechtěla sem ničit svůj vztah s Patrickem a tvůj vztah se Selenou'' vysvětlila jsem znovu. ,,Neničila by si nic'' řekl, přišel ke mě, chytl mojí hlavu do jeho dlaní a mě začalo rychle bušit srdce. ,,Vždycky jsem tě miloval a pořád miluju. A to, že spolu čekáme dítě je asi to nejlepší, co se mi v životě mohlo stát!'' měl slzy v očích. ,,To ale nic nemění!'' zesmutněla jsem. ,,Jak to že ne? Mění to všechno! Můžeme být konečně zase spolu!'' ,,Nemůžeme! Miley mi řekla o té žádosti o ruku. Ty ses potom ani neobtěžoval mě hledat nebo zamnou přijet a navíc máš Selenu'' řekla jsem, ale Justin se zasmál. ,,Se Selenou to nikdy nemělo smysl, protože já si vybral tebe! Vždycky si vyberu tebe'' řekl a políbil mě. Nebránila jsem se, ale věděla jsem, že to nebude tak jednoduché.

*Z pohledu Justina*

Nedokázal jsem tomu uvěřit, už za osm měsíců se mi narodí dítě. Myslím si, že není lepší způsob, jak bychom se my dva vrátili k sobě. Jedno mi ale bylo a jasné a měl jsem z toho strach. Oboum se nám teď změní život a je jen na nás jestli to zvládneme.

*Z pohledu Viktorie*

Vyšli jsme s Justinem z pokoje a ruku v ruce jsme kráčeli ke všem, abych to všem mohla vysvětlit. Dívala jsem se na Patricka, který byl naštvaný, ale určitě to pochopil. Nevěřím, že se vzdávám dokonalého života s ním, ale pokaždé, když se podívám na Justina, tak mi to dojde. Nikdy nic není perfektní ale přitom náš vztah perfektní je! Je to složité, ale krásné. ,,Moc se všem omlouvám, ale dneska tady žádná svatba nebude'' pousmála jsem se a v té chvíli se na Grand Central seběhli paparazzi. Mě došlo, že musíme zmizet a to, co nejrychleji. Justin mě držel za ruku, mrkl na mě a zeptal se: ,,Můžem?'' ,,Můžem'' usmála jsem se.

Od toho dne se mi kompletně změnil život. Vrátila jsem se zpátky do L.A. a nastěhovala jsem se k Justinovi. Nejlepší bylo, když jsme malovali pokojíček pro mimčo. Pochopitelně jsem musela skončit v práci, ale to mi nevadilo, protože až se to malé narodí, moje taneční studio už bude hotové. Justin mě pár měsíců po ''svatbě'' požádal a ruku, ale svatbu plánujeme až se nám narodí to malé...

*O osm měsíců později*

*Z pohledu Viktorie*

Ležela jsem na porodním sále a byla jsem nervozní z toho, že Justin pořád nepřicházel. Cítila jsem hroznou bolest. Tentokrát byla fyzická a ne psychycká. ,,Tlačte'' povzbuzovala mě zdravotní sestra a já zhluboka dýchala. Po pár minutách jsem cítila pocit úlevy. ,,Je to holčička'' oznámila mi doktorka. Zbalily ji do ručníků a podaly mi ji. Rozplakala jsem se, byla nádherná. Nevěřím, že tohle je moje dítě. Podívala jsem se za skleněné okno a stál tam Justin, který se usmíval a měl slzy v očích. Oblékl si plášť a vešel dovnitř. Přisedl si ke mě a já mu malou podala. ,,Jak se bude jmenovat?'' zeptala se mě sestra. S Justinem jsme si vyměnily pohledy, protože jsme vybraly dvě jména. Hope a Angela, obě jména na ni seděly, protože díky ní jsme se dali dohromady, tudíž Hope by na ní sedělo. Ale jak se tak na ní dívám vypadá, jak andílek. ,,Hope'' řekly jsme s Justinem dvouhlasně.

O pár dní později už jsme se mohli vrátit domů. Byla jsem šťastná, protože teď už mám rodinu. Justin pro ni bude skvělým otce a nemůžu uvěřit, že jsem to málem na té svatbě neřekla. Přibližně za dva měsíce už budeme kompletní rodina, díky svatbě. Nemohla bych být šťastnější...

Život je plný skvělých věcí, které se skrývají za těmi špatnými. Tudíž na špatných věcech musíme vyhledat ty dobré. Život nám do života přinese přesně to, co chceme, jen mu to musíme dovolit...

PS: Ještě jednou chci poděkovat všem, co četli a obzvlášť těm, co četli i první díl moc to pro mě znamená  no dobrý konec to mělo, snad asi jako každá romantická story