Mě nezastavíš!

Proč chce naši magii?..

Rozeběhl jsem se proti pirátovi co si myslel, že mě snad porazí nebo co. Šikovně jsem se mu jen tak tak vyhnul a zezadu ho probodl mečem. Pirát se skácel k zemi a vykrvácel. Uviděl jsem onoho kapitána co přepadl mou loď. Šel po Wen. Wen se ale nedařilo. Den před tím se zranila a měla málo síly. Kapitán jehož hnědé oči, které se na mě dívaly tím nechutným povrchním pohledem se mi hnusil, už jen když jsem ucítil jeho pohled na svých zádech. Kapitán odhodil meč, který Wen držela v ruce a podkopl ji. Wen spadla na zem a kapitán, jehož jméno jsem neznal, protože ten barbar se mi ani nepředstavil, se chystal Wen zabít. Neváhal jsem. Rychle jsem se za ním rozeběhl a když se jeho meč blížil ke krku mojí milované princezny, zastavil jsem ho svým mečem a odkopl ho od mojí maličké brunety. Jeho blonďaté vlasy, které měl dané v culíku se dotýkaly země. Viděl jsem v jeho očích vztek. Provokativně jsem se na něj usmál a povrchně podíval.

"Jsi nějaký slabý na to, že jsi o sobě řekl, že jsi silnější než Britské Impérium. Jak by jsi taky věděl kdo to impérium je, když jsi tak nechutně nevzdělaný a ani mečem se ohánět neumíš" 

Pobaveně jsem se usmál. On jen rychle vstal ze země, pevněji chytl meč a rozeběhl se prudce proti mě. Já se vyhl a zezadu ho chytil za vlasy. Pak jsem ho odhodil za sebe a přišel k němu. 

"Co si o sobě myslíš?"

Řekl jsem znechuceně.

"Nejsi schopný se mi ani představit?"
Kapitán se postavil a podíval se do mých očí.

"Jsem Christian."

Pak mi před obličej namířil mečem. Myslel si, že mě zastraší, ale já se se svým kamenným výrazem ani nehnul. Svůj meč jsem mu též namířil před obličej a zaskřípal zuby. 
"To ty jsi ten, kterému naši lidi zabili bratra? Omluv mne, ale myslel jsem si, že tvůj bratr bude lepší bojovník"
Sevřela se mi hruď ze vzteku, až to zabolelo a já chytl pevněji meč, co jsem držel v ruce.
"Ty bastarde!" 
Kopl jsem Christiana do břicha a opět jeho nechutné tělo odkopl. Christian byl vůbec rád, že se nadechl. Já přišel za ním s pohledem chladnějším, než je Ruská zima a patou jsem mu silně začal tlačit na hruď. 
"DOST!"
Sadisticky jsem se usmál. Vzal jsem ho za límec, postavil ho a přirazil ho zády ke dveřím od kajuty.
"Teď mi řekneš, kdo zabil mého bratra nebo tě umučím!"
Christian hluboce polkl. 
"Bože oni mě zabijí... "
Christian si povzdychl a já nedočkavě čekal na jeho odpověď. 
"Byl to Marco. Viking. Je z urozeného rodu... chtěl z tvého bratra dostat informace, aby pak mohl přepadnout Anglii a obsadit trůn, ale tvůj bratr mu nic neřekl. Tak ho Marco popravil.."
Okamžitě jsem pustil jeho límec a pevně ho chytl pod krkem. Christian začal po chvíli lapat po dechu a já s pobaveným chladným výrazem piráta zkoušel, kolik toho ještě vydrží. Ten blonďatý pirát po chvíli už nemohl dýchat vůbec. Jen jsem se na něj povrchně podíval a pustil ho. Christian padl na kolena. Zhluboka se nadechl, ale všichni víme, že já z člověka dostanu informace i kdybych ho měl zabít. 

Pohled Wen
-----------------
Hledala jsem Arthura, protože jsem už měla po krk toho boje. Bolelo mě celé tělo a do toho jsem byla ze včerejšího dne zraněná. Z ničeho nic mě někdo kopl do zad a já spadla na kolena. Dotyčný mě zezadu chytl za límec od mé košile a zvedl mě. Otočil jsi mě čelem k sobě a povrchně se usmál. 
"Taková roztomilá holčička a bojuje proti nám?"
Po téhle větě jsem měla ještě větší chuť ho zabít. Kopla jsem ho silně do rozkroku. Pirát mě okamžitě pustil a skácel se k zemi. Já vzala svůj meč co ležel na zemi. Ten ubožák co ležel v bolestech mi byl teď momentálně už jedno. Co nejrychleji jsem chtěla najít Arthura. Když jsem se ohlížela po lodi, koutkem oka jsem na moři uviděla loď. Ne.. Drakkar. Sevřela se mi hruď. Rozešla jsem se rychlím krokem po lodi.
"Arthure! Sakra Arthure!!"
Konečně jsem ho uviděla. Týral u kajuty nějakého slabocha. Rychle jsem přišla za ním.
"Arthure máme návštěvu."
Ten pirát, kterého Arthur před chvílí hádám držel pod krkem se usmál.
"Tak Marco připlul? Myslel jsem, že zůstane ve Skandinávii."
Arthur zaskřípal zuby. 
"Už toho mám dost."

Pohled Arthura
---------------------
Vůbec jsem se s tím idiotem už nemazlil. Podřízl jsem ho a poručil posádce, ať jeho tělo hodí přes palubu. Drakkar připlul k nám a na mou loď vstoupil jeden z těch Skandinávců. Wen mezitím odešla do kajuty, po cestě si dala si vlasy do culíku a přes levou část obličeje si nechala upuštěný pramen vlasů. Ten Skandinávec, hádám, že to byl Nor, přišel ke mě. Ten jeho povrchní pohled a provokativní úsměv. Držel jsem se, abych mu zrovna jednu nenapálil. 
"I přes to, že jsem mu věřil se nechal tak lehce zabít.. ach bože. Proč zrovna já mám tak neschopné lidi."
Po téhle jeho větě jsem se pobaveně pousmál.
"Co tu chceš?"
Zeptal jsem se a čekal na správný moment, kdy ho odtud vykopnout. Opravdu se mi hnusil, ale to jsem naštěstí dokázal skrýt pod svých kamenným výrazem. 
"Přišel jsem si pro tři lidi. Arthura, Tessu a Wen. Hádám, že ty asi budeš Arthur. Já jsem Marco."
"Na co ty tři potřebuješ?"
"Arthur má velmi silnou magii společně s Wen a Tessou. Ale vím, že Tessa má magii bílou. Ale tu bych využil později."
"Doufám, že počítáš s tím, že to tak lehké nebude."
"To máš pravdu. Ale. Stačí je uspat."
Marco vytáhl injekční jehlu s uspávací látkou a mě se bolestivě sevřela hruď. Injekce jsem nenáviděl. Jsem jsem z nich neskutečné trauma. Strachem se mi zmenšili zorničky a na tváři se mi ze strachu objevila kapka potu. Byl jsem z ničeho nic tak nejistý a můj výraz to opravdu jen nemile krátce dal najevo. Marco se pousmál a s jehlou v ruce se proti mě rozešel. Já vytáhl meč a špičkou meče jsem mu přitlačil na hrdlo.
"Už ani krok."
"Myslíš si, že mě zastavíš?"
Marco chytl meč do ruky a chtěl mi ho vzít. Já se ale tak rychle nevzdávám. Viděl jsem, že mu z dlaně stéká krev a pousmál jsem se.
"Nezastavím tě hned. To je mi jasné. Ale aby jsem se nechal porazit, jen protože si myslíš, že mě zastrašíš. S tím teda nepočítej." 
Můj provokativní úsměv v něm vyvolal menší vztek a Marco chytl meč pevněji. Já, ale využil příležitosti. Rychle jsem meč přitáhl k sobě, čímž jsem ostřím zajel ještě hlouběji do dlaně. Já jsem meč držel pevně v ruce a Marco se na mě díval dost vražedným pohledem. Wen vyšla z kajuty a Marco ji uviděl. 

Pohled Wen
----------------
Když jsem uviděla toho Skandinávce, probodávala jsem ho pohledem. Vzápětí, co se za mnou chtěl rozejít, mu Arthur namířil na hlavu nabitou bambitkou.
"Ani se jí nedotkneš." 
Já poznala, že se děje něco velmi nemilého. Arthur se na mě koutkem oka podíval a pohledem mi naznačil, že mám okamžitě odejít. Rozmýšlela jsem se jestli ho mám poslechnout. No musela jsem, ale já se tak nerada vzdávám bez boje. Povzdychla jsem si a odešla za Tessou do kajuty. Tessa nám v boji též neskutečně pomáhala. Teď se vše uklidnilo, díky tomu Norovi. Tessa se na mě zmateně podívala.
"Kde je Arthur?"
"Přijel sem nějaký Nor. Vypadá to zle, tak doufejme, že to nebude nic horšího."
Tessa nejistě přikývla. Z ničeho nic se ozval výstřel. Já s Tessou okamžitě otevřela dveře a obě dvě jsme se podívaly směrem na Arthura. Ten Nor mu držel ruce a oba dva se snažili toho druhého nějak zabít. Marco mu chytil obě dvě ruce jednou a vytáhl injekční jehlu. Sevřela se mi hruď. Tessa mě chytla za ruku.
"Drž se mě."
"Chceš se teleportovat?"
"Musíme Arthurovi nějak pomoct."
Přikývla jsem. Tessa se teleportovala vedle Arthura a chytla ho za ruku. Všichni tři jsme se pak teleportovali i s lodí pryč a jelikož Marco neměl najednou pod nohama nic, spadl do moře. Díky Bohu za magii.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Je to takové nudnější, ale nějak se pokračovat musí ne? :D Držte mi palce, ať chytím pořádnou inspiraci a dokončím příběh. 0:)