Mě nezastavíš!

Vrať se mi

Uplynuly dva týdny od smrti mého bratra. Na jeho pohřbu jsem nedokázal nic cítit. Necítil jsem nic. Viděl jsem své starší bratry, truchlící nad jeho hrobem. Viděl jsem Tessu, která byla neskutečně utrápená. Viděl jsem tam i Wen s Tonym. Všichni byli smutní. Z očí jim tekly slzy, ale já... nemohl. Stál jsem tam se sklopenou hlavou a s nic neříkajícím výrazem. Najednou bylo temno. Jako kdyby někdo vzal šátek a zavázal mi s ním oči. Mé pocity... jako kdyby někdo sfoukl jediný plamínek svíčky, co ještě zářil. Proč on? Kdo ho zabil? Co mu udělal, že si zasloužil smrt? Uvědomuji si, že jsme s Allistorem občas nevycházeli. Ale... vždy tu pro mě byl. Když jsem byl malý, chránil mě. Držel si mě u sebe, aby se mi nic nestalo. Pomáhal mi, obejmul, rozesmál mě. I když jsem mu toho udělal hodně a i přes všechny bitvy s ním, mě měl opravdu rád. A já jeho taky. Pohřeb skončil. Rozešel jsem se s davem lidí pryč. Nevnímal jsem kam jdu. Šel jsem s nimi jako ovce ve stádě. Najednou jsem ucítil hřejivý dotek prstů na mé ruce. Byla to moje milovaná Tessa. Chytla mě za ruku a já jsem se zastavil. Dav lidí odešel a já jsem tam stál, držíc Tessu za její ručku a nedokázal jsem říct ani půl slova. Tessa se podívala do mých prázdných očí a já viděl jak jí začaly stékat po tváři slzy. Najednou jsem ucítil obrovskou bolest a z ničeho nic jsem neviděl přes slzy v mých zelených očích. 

"Ártý...."

Padl jsem na kolena a zabořil jsem si hlavu do dlaní.

"Já nechci!"

Tessa si za mnou klekla a opět nastavila její příjemnou náruč. Já jsem jí ale neobjal. Tak moc to bolelo. 

"Allistore!! Vrať se... Prosím vrať se!.." 
Proč ztráta tak bolí? Jako pirát jsem tohle nikdy necítil. A myslel jsem, že ani neucítím. Proč... mi vzali bratra?... Proč mi vzali jednu z nejdůležitějších věcí v mém bídném životě?... Asi... jsem si zasloužil takovou ztrátu..

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------