pure&noble//marauders ff\\

we aren't suppoused to be heroes

Narcissu vzbudilo mdlé světlo. Zvonkohra v okně se rozezpívala jemnými tóny ranního větříku a ona se převalila na bok. Promnula si obličej a zadívala se na svou sestru, která se na ní ve spánku natiskla a teď jí pevně svírala v obětí.

Opatrně se vymotala z jejího sevření a vstala. Do pokoje proudilo ranní světlo, slunce teprve před chvilkou vyšlo, jak si Narcissa všimla. Zamířila ven z Andromedina pokoje, do své vlastní ložnice. Co nejtišeji přešla studenou dřevěnou chodbu, chytla kliku dveří svého pokoje a opatrně otevřela. Vzhledem k tomu, že její ložnice byla hned vedle Andy a měla okna na stejné straně, i sem dopadaly sluneční paprsky. Bloudily po desce stolu, osvětlovaly toaletní stolek, házely stíny na její pečlivě ustlanou postel.

Svlékla si noční košili, hodila jí do koše se špinavým prádlem a přešla k ohromné skříni, která zabírala snad čtvrtinu pokoje. Otevřela jí a prohlédla si komínky perfektně poskládaného oblečení. Pořád tam bylo dost věcí, i když už měla všechno potřebné do Bradavic zabaleno.

Rodiče se s nimi nikdy neloučili, nikdy je nedoprovázeli na nádraží Kings Cross, nikdy jim nemávali z nástupiště 9 a tři čtvrtě, jako to dělají ostatní. Ne. Jejich rodiče prostě předstírali, že v domě vůbec nejsou. Proto, si mohla vzít oblečení, které si s Andy koupila v jednom z levných, zastrčených mudlovských obchodů tady v Londýně.

Vytáhla úhledně složený bílý rolák, z jemné látky, který tak trošku prosvítal. Z ramínka sundala černé, semišové mini šaty, až po koupi zjistila, jak jsou krátké – sahaly jí sotva do půlky stehen. Položila oblečení na postel a přehodila přes sebe župánek. Potichu, protože všichni ještě spali, vyšla z pokoje a namířila si to do koupelny. Stejně jako zbytek domu, koupelna byla luxusní a draze zařízená, přesně jak to měla Narcissa ráda.

Ihned si vlezla do sprchového koutu a pustila horkou vodu, která její ztuhlé tělo příjemně uvolnila. Ach, jak se těšila na koupelny prefektů v Bradavicích! Věděla, že by tam správně chodit vůbec neměla, ale vždycky, když tam šla Dromeda s Bellou, které prefekty taky nebyly, prostě se k nim přidala.

Netěšila se jen na tohle samozřejmě. Těšila se do Bradavic jako takových. Těšila se na hodiny, na lektvary a Křiklanovy večírky, na procházky u jezera, na kamarády, na famfrpál, a konečně, na kouzla a magii. Jejím nejoblíbenějším předmětem byly lektvary, protože v nich přímo vynikala. Samozřejmě jí šly i ostatní předměty, ale žádný tolik, jako lektvary. Na co se vyloženě netěšila, bylo bylinkářství, ze kterého si sice udržovala dobré známky, ale nikdy jí nešlo. Nesnášela hrabání se v hlíně a špínu za nehty. Jen na to pomyslela, otřásla se.

Umyla si vlasy šampónem s vůní vanilky, ke kterému ladil sprchový gel, kondicionér a tělové mléko. Ze sprchy vylezla s kůží celou červenou od horké vody. Zabalila se do velké, měkké osušky a menším ručníkem si začala sušit světlé vlasy. Sahaly jí kousek pod bradu, takže jí uschly rychle.

Zrovna, když si oblékala příjemný saténový župánek, někdo silně zaklepal na dveře. Narcissa nadskočila leknutím, ale než stihla dveře otevřít, ozval se hlas její sestry.

„Cissy! Proboha, už půl hodiny čekám, až vylezeš! Jestli mi okamžitě neotevřeš, budeš uklízet loužičku!"

Narcissa si povzdechla, naposled se zadívala do zrcadla a odvětila: „Vždyť můžeš jít do jiný koupelny, je jich tu asi tisíc! A jak jsi vůbec věděla, že tu jsem já?"

„Nikdo jinej se v sedm hodin ráno nesprchuje. U Merlina, Ciss, otevři ty zatracený dveře!" Blondýnka otráveně odemkla a následně otevřela dveře. V mžiku dovnitř vletěla Andy, vystrčila Narcissu a práskla jí dveřmi před nosem. Narcissa se otočila a zamumlala: „Tolik k toleranci ostatních členů rodiny."