Bloody tears [l.tyxj.jh]

•19•

••jaehyun••
Pevně jsem držel jeho tělo, klad motýlí polibky na jeho krk a přenášel váhu z jedné na druhou nohu. Kolébaly jsme se tak společně, abych ho uklidnil. Nechtěl jsem, aby to vzal, až tak špatně. Aby si myslel, že mi to nijak moc vadí. Ale porovnání opravdu pro nikoho nebylo příjemné.

„V pořádku, to se stává," nestává. Tedy pokud to nemáte ve zvyku se vším. Ale já se to pokoušel už neřešit. S Taeyongem v náruči jsem se vrátil a usadil na pohovku.

„Pustíme si film, co ty na to?" odpovědí mi bylo němé přikývnutí. Nevnímal mě. A nebo to tak vypadalo. I při filmu, kdy ležel na mé hrudi se zdálo, že je duchem nepřítomen a já vůbec netušil, co se to děje. „Tae, vnímáš?"

,,Jo jen... jsem idiot. Strašnej idiot. Mrzí mě, co jsem ti řekl a nechci, aby ses zlobil, i když na to máš plné právo," řekl jsem mu a víc se k němu natiskl. ,,Víš já se bojím. Bojím se, že ztratím i tebe," dodal jsem a položil hlavu na jeho hruď. Sem tam jsem ještě vzlykl, ale jinak jsem byl klidný.

••jaehyun••
Spíše já se bojím, že stratím tebe. To jsem však nahlas říct nemohl. Nikdy. Dokud to šlo jsem si musel udržovat chladnou mysl a nemyslet na to zle. Proto jsem jen k sobě tiskl tělo staršího a nechal se za hlasu televize uspat.

Ráno jsem se pak vzbudil tak jak jsem usnul i s Taeyongem na hrudi. Jako první jsem se natáhl po mobilu, kde mě čekalo dvacet zmeškaných hovorů a pětinásobek zpráv. To vše jenom kvůli tomu kde jsem.

A proto jsem musel domů. Tiše vstát, obléct se, zanechat vzkaz a utíkat domů, odkud pokud se dostanu jenom s monoklem bude zázrak. Už nyní se mi stahoval žaludek nad představou jakou špínu opět můj otec vytáhne.

Vzbudil mě pocit, že jsem v posteli sám. Tento pocit jsem si potvrdil hned poté, co jsem otevřel oči. Také jsem si všiml papírku, který vedle mě ležel. Po přečtení jsem si povzdychl, ale hned jsem se usmál. Bylo od něj milé, že mi tu zanechal vzkaz, a už jsem se těšil na to, až ho zase uvidím, a proto jsem se hned začal chystat do školy.

••jaehyun••
Do domu jsem se doslova plížil, abych tak brzy na sebe nepřilákal veškerou pozornost. Ovšem o tom jsem mohl jen snít. Již na chodbě mě očekával otec s matkou za zády a jasnými pohledy. Mě tak nezbývalo než začít mluvit o tom, že jsem dnešek strávil u Jungwoa, kterému na mou smůlu volali. Kim Jungwoo mě nekryl.

Pravdu se mí rodiče nedozvěděli. A proto jsem se do školy táhl jak zmlácený pes, s natrženým rtem a monoklem. To vše díky dlaním mého otce. Studenti se otáčeli. Šeptali se. Mina pištěla a omlouvala se. Stejně tak Jungwoo, který se mi vyhýbal.

Každý si ukazoval. Každý věděl. Jung Jaehyun něco provedl a byl potrestán svým otcem. Jako vždy. Pro dnešní den jsem se rozhodl vyhýbat Taeyongovy. Na hodiny s ním jsem nedorazil, nešel na oběd a pro odpolední plány poslal výmluvu v textovce. Nemohl jsem se mu vyhýbat celou tu dobu. Ale aspoň pár dní, aby mě neviděl v tom nejhorším stavu.

Tyjong: Stav se u mě. Moc tě prosím.

Napsal jsem mu a čekal jsem na jeho odpověď. Ta po půl hodině přišla a byla kladná. Poklidil jsem tedy dům, udělal jsem něco na zub a už jsem jen čekal.

••jaehyun••
K Taeyongovy jsem se doslovo táhl. A to ještě s načasováním. Měl jsem na to přesně dvě hodiny a pak musel být opět vzorně doma jinak bych to už nepřežil. Zatímco on mi otevřel s úsměvem, který vystřídal šok, já se tvářil bez emocí.

„Nehleď na mě tak. Vím, že vypadám hrozně a rozhodně to nepotřebuji připomínat," sám jsem se proto musel pozvat dovnitř a jeho táhl sebou. S usazením na pohovku jsem mu dovolil si sednout na má stehna, která nebyla nijak potrestána. „Takže, proč tu vlastně jsem?"

,,No, já jsem s tebou chtěl mluvit a hlavně tě chtěl vidět. Co se ti proboha stalo?" zeptal jsem se ho. Smutně jsem koukal na jeho zmlácený obličej a prstama se dotýkal jeho drobných ranek.

,,Kdo ti to udělal, Jae?" zeptal jsem se ještě smutně a hlavu položil na jeho rameno.

••jaehyun••
„Otec, ale netrap se tím, zasloužil jsem si to," frustrovaně jsem si povzdechl. Každý Taeyongův dotek byl ostrý i přesto jak měl jemné prsty. To jsem mu však říct nemohl. Nedokázal jsem si představit jak by to vzal.

Zda by se odtáhl a více se mě nedotýkal nebo snad rozbrečel a litoval. Zbytečně. Své paže jsem obmotal kolem jeho útlého pasu, abych tak jeho tělo sevřel v pevném objetí. Cítil jsem se tak fajn. Bez kontroly a povinností. Představa, že bych se toho měl vzdát mě ničila. Proto jsem jen kladl do bělostných kadeří polibky a doufal, že nám to tak vydrží co nejdéle.

„Věř mi nebo ne, ale nechci tě nikdy ztratit," zvedl se. Pohlédl na mě z nechápavostí, abych se já na oplátku usmál. Dlaní, kterou jsem nedržel jeho pas, přejel po jeho tváři a následně si ho přitáhl do polibku. „Vím, že ty mě taky ne."

,,Přesně tak. Já už nikdy nechci ztratit někoho koho miluju Jae," řekl jsem mu s úsměvem. Sedl jsem si na něj obkročmo a dal mu ruce kolem krku. Opřel jsem si čelo o to jeho a mírně jsem se usmíval. Jeho dech na mé kůži mi také zajistil husinu a chvění zároveň.

,,Ja-e." vzdychl jsem, když se mi přisál na můj krk. Pak znovu a znovu dokud naše rty opět nespojil. V momentě kdy dal své ruce pod mé tričko se mé tělo napnulo. Dech se mi zrychlil a chvění zesílilo.

••jaehyun••
Na jednu stranu jsem Taeyonga chtěl. Strašně moc. Na tu druhou jsem mu nechtěl ublížit. Přeci jen to nemusel, až tak cítit. I přesto jeho slovíčko miluji tě, které jsem mu oplácel mezi polibky. Proto jsem jen letmo bloudil pod trikem. Zjišťoval jak reaguje a jak moc je citlivý nebo lechtivý. Víc jsem si nedovolil.

Hlavně kvůli svému štiplavě bolestnému rtu, který mě donutil se odtáhnout. Slabé zamručení mi bylo znakem nesouhlasu nad čímž jsem se musel usmát. Následně jsem i vytáhl své ruce a položil je přes triko.

„Pokud budeš chtít víc, dám ti víc, ale pokud si nejsi jistý," začal jsem a on hned otvíral svá ústa. Jistě s poznámkou nebo jinými slovy. „Ty musíš chtít. Ne chtíč, který tě právě ovládá, ano?"

Svá ústa jsem zavřel a přemýšlel. Přemýšlel jsem zda to chci. Zda chci zajít, až tak daleko a možná i dál. Byl jsem si tím jistý. Chci, aby věděl, že mu věřím, ale co on? Vážně by chtěl? Nebo to řekl jen kvůli mně? Co když nechce a řekl to jen proto, aby neranim mé city? Nevěděl jsem, a proto jsem se musel zeptat.

,,Chci, ale co ty? Chceš... chceš se o mě postarat a udělat mě jen tvým?"

••jaehyun••
Musel jsem se zasmát. Opravdu, až mě opět zabolel domlácený obličej. Letmo a opět jsem pohladil jeho tvář, snad abych mu tím dal neurčenou jistotu. Hned v závěru jsem si za bradu přitáhl jeho tvář a opět políbil.

„Kdybych si nebyl jistý, tak tě dávno odstrčím a pošlu někam. Já si jistý jsem," odpověděl jsem. Následně ho pro potvrzení opět políbil. Začínal jsem být zavislí. Na každém polibku.

Polibek jsem mu jako vždy s chutí opětoval. Náš polibek začal po chvíli brát na intenzitivitě, a když začal jazykem tlačit na mé zoubky, tak jsem otevřel svá ústa a nechal jeho jazyk vniknout do mých úst.

Když nám došel vzduch a já zaregistroval, že se mi chystá svléknout tričko, tak jsem znervózněl. ,,P-počkej. Já... věřím ti a chci, abys to věděl," řekl jsem mu a celý rudý jsem sklopil hlavu. ,,Chceš to t-tady?" zeptal jsem se ještě a čekal na jeho reakci.