Bloody tears [l.tyxj.jh]

•6•

••jaehyun••
Oční boj. Tak bych nazval situaci mezi mnou a Woem dokud jsem opět nezaslechl hlas pana Lee. Sám jsem mohl tušit kdo bude tím šprímařem, ale jako špatný práskač bych si to nedovolil. Ne po všech zkušenostech a to bylo na mě špatné. Když se zdálo, že budou dutými dětmi polevili a prášky vrátili. Ovšem na reputaci pana Lee to ode dneška mohlo mít jen špatné důsledky.

„Omluv se!" sýkl jsem na svého společníka, který jen protočil očima a posléze tak opravdu učinil. Omluvil se za svá slova, která nemyslel vážně a hned na to odevzdal hotovou praci. Narozdíl ode mě, kdy jsem měl sotva základy.

„Děláš to blbě," hustil do mě, když neměl své práce a ještě k tomu mi tužkou označoval co zlepšit. Nebýt jeho rady dobré zajisté bych ho brzy prohodil oknem. „Namíchej si fialovou... říkám fialovou! Opovaž se tam dát tu modrou, Jeffrey!"

„Co vlastně víte o malování, pane Lee?" pokusil jsem se promluvit a doufal, že ho tím neurazil. Přeci jen se nyní zdálo, že je středem pozornosti a posměšků.

Posmutnil jsem a zhluboka se nadechl. Zavřel jsem oči a snažil se vymyslet něco, čím bych jim odpověděl. Jenže mě nic nenapadlo, a tak jsem se rozhodl říct pravdu.

,,Víte, když máte v životě někoho, kdo vás drží nad vodou a věnuje se vám, tak se naučíte všechno. Já vím co si šeptáte a ano, jsem přítel vašeho učitele. Jsem přítel toho co zemřel při autonehodě. Takže odpověď je jednoduchá. Ano rozumím umění." řekl jsem jim a tentokrát už jsem nemohl své pocity ovládnout.

••jaehyun••
„Ehm, to nebylo to na co jsem se ptal, ale budiž. Už vás nebudu otravovat," soustředil jsem se už jenom na práci, a abych ji dokončil. To ovšem s věčně kometujícím Woem šlo stěží, a tak byl zvuk zvonění pro mě vysvobozující.

Své dílo jsem odevzdal, uklidil své místo a společně s Woem opustil třídu, abychom do hlavy dostali zas trochu historie. Po Mině nebylo stopy za což jsem byl rád, i když jsem se z části strachoval jestli se jí něco nestalo. Uklidňovalo mě to, že bych to věděl. Matka by mě kontaktovala.

„Jestli ten dědek bude zas půl hodiny mluvit o tom jak je důležité míchat barvy a že mistři svého umění používají dvě barvy, tak ho vyhodím z okna!" Jungwoa byl dobrý kamarád z jednou vadou. Dokázal mluvit převážně jenom o oboru, ale i tak jsem ho měl rád.

Uklidnil jsem se a opustil jsem již prázdnou třídu. Upřímně? Myslím, že mají všichni pravdu. Hlavně Dongyoung. Je čas začít normálně žít. Od znovu, tak jak by si to Chitta přál, a ať to bolí sebevíc, tak se o to musím pokusit. Přesně jsem také věděl čím začít, a tak jsem byl rád, že jsem toho kluka spatřil ještě dřív než vešel do třídy.

,,Pane Jungu, stavte se odpoledne po vyučování v mém kabinetu," řekl jsem mu a mírně jsem se usmál. Byl to velice malý úsměv, a tak jsem doufal, že pochopil, o co mi jde. Mé další kroky směřovaly, ale momentálně jinam. Mé poslední čtyři hodiny, které jsem dnes měl učit, byly naštěstí s mou třídou. Konkrétně hudebka a zpěv.

••jaehyun••
Zaraženě jsem zůstal stát na prahu učebny a chodby. Zatímco si Woa poklepával na čelo, já sledoval mizící postavu. Nedokázal jsem si vysvětlit, co může po mě chtít. Bude se chtít bavit o mé nabídce? Obrazu, který jsem odevzdal nebo chování? Pokud v tom bude dílo tak to rovnou svedu na Woa, který mu ho následně omlátí o hlavu.

„Bez tak jede na drogách, přeci jen kdo by se tak dožadoval obyčejných prášků?" za ona slova si vysloužil pohlavek. Poslední dobou jsem ho mlátil nějak často. Ale on si to zasloužil.

„Buď sticha a poslouchej!" napomenul jsem ho, když do třídy vstoupil postrach barev a začal své ohrané téma, kdy se Jungwoo držel, aby ho doopravdy nevyhodil z okna. A já vlastně taky. Protože jsem s jeho slovy rozhodně nesouhlasil.

Vešel jsem do své třídy kde mám dneska rovnou čtyři hodiny. Dvě hodiny hudebky a dvě hodiny zpěvu. ,,Dobrý den třído. Posaďte se!" řekl jsem a snažil jsem se o úsměv. Z části to šlo, ale z části zase ne. Aspoň v téhle třídě nejsou žádní grázlové. Aspoň to tedy zatím tak vypadá. Budu též doufat, že se to nezmění.

,,Takže dneska si uděláme volné téma. Tuhle hodinu bych byl rád, kdybyste mi řekli o vašich oblíbených skladatelích nebo zpěváků. Co o nich víte, proč je máte rádi a třeba nějakou jejich píseň kterou máte nejradši. Druhou hodiny mi o nich zkusíte napsat referát. To znamená, že se po zvonění zbalíte a půjdeme do počítačové učebny," řekl jsem a vyvolal jsem prvního člověka, co se hlásil.

,,Můj? To je dobrá otázka," řekl jsem když už se všichni vyzpovídali a nakonec se zeptali mě. ,,Když bych řekl někoho z moderních, tak je to Justin Timberlake," řekl jsem a začal jsem se tentokrát zpovídat já.

••jaehyun••
Neukvapným tempem se blížil konec hodiny, kdy jsem si mohl oddechnout a stejně tak má bolavá ruka ze všech těch poznámek. Mohl jsem si tak říct konečně oběd a můj žalůdek naprosto souhlasil stejně jako Jungwoo. Posbírali jsme tedy své věci, prodrali se davem a nakonec skončili v jídelně s velkou porcí jídla.

„Odpoledne je velký pojem... podívej se v kolik končí," nakazoval mi Woo, když jsme stáli u nástěnky s rozvrhy a suplovanými hodinami. Hned jsem si tedy našel pana Lee, abych zjistil, že narozdíl ode mě má před sebou ještě dvě hodiny. Bezva.

Rozloučil jsem se proto s Woo, který pospíchal domů a sám se šel zavřít do knihovny. Neměl jsem v plánu číst nějakou pevnou knihu. Byl jsem si jistý, že se tu někde nachází i oddělení s komiksi a hned, co jsem ho zahlédl se k němu vrhl. Ke stolku jsem pak sedl s pěti svazky Kapitána Ameriky.

Čas najednou letěl mnohem rychleji. Když byl čas odchodu vrátil jsem vše na své místo, posbíral své věci a následně opustil knihovnu, abych pana Lee stihl v jeho kabinetě.

,,A nezapomeňte, že škola vybírá do muzikálu zpěváky. Do konce týdne se vyberou ti nejlepší. Mějte pěkný zbytek dne," řekl jsem a propustil své žáky. Sám jsem opustil třídu, abych mohl jít do svého kabinetu, kde mám domluvenou... schůzku? Nevím jak to nazvat.

Odemykal jsem svůj kabinet, když jsem spatřil toho kluka jak se už blíží. ,,Tak pojď," řekl jsem mu, otevřel jsem kabinet a vešel dovnitř. ,,Takže, abych tě nezdržoval. Seš si jistej, že chceš namalovat mě a ne někoho jiného?" zeptal jsem se.

••jaehyun••
S překvapením v očích jsem ho sledoval jako by právě spadl s višně. Opravdu jsem nečekal, že tak brzy změní svůj názor. Tedy pokud ho změnil a není to jen nějaká zkouška. Pro začátek jsem ho následoval do kabinetu, zavřel za sebou dveře s zůstal jen tak stát uprostřed místnosti.

„Ano, totiž, bylo by mi ctí vyobrazit zrovna vás pokud byste s tím ovšem souhlasil," s úsměvem na tváři jsem sklopil hlavu. Bylo by neslušné ho tak stále pozorovat. „Změnil jste tedy svůj názor?"

,,Ano, změnil jsem svůj názor," odpověděl jsem a zároveň mohl spatřit jeho rozzářenou tvář. Bylo to zvláštní. Přeci jen jsem právě přijal nabídku dělat modela jednomu studentovi. ,,Pokud chceš, tak můžem začít už dnes," dodal jsem.