Bloody tears [l.tyxj.jh]

•17•

••jaehyun••
Oba na mě koukali jak na svatý obrázek. Nechápali, co v tuto hodinu po nich mohu chtít a jasně svými pohledy naznačivalo, že jestli to není důležité ať vypadnu. Musel jsem na sucho polknout.

„Jen jsem chtěl říct, že se jdu projít a dojdu asi hodně pozdě, tak aby jste nečekali s večeří," přikývli. Nic víc a já ani nic jiné nečekal. Tahle rodina byla jednoduše divná.

Bylo složitější se pohybovat ulicemi za soumraku, ale i tak se mi podařilo dojít k domu Taeyonga. Namísto něj mi však otevřel ten jeho vyzvýdavý kamarád s úsměvem na rtech. A mě polil horký pot zda jsem se právě nedostal do nějake pasti.

Zvedl jsem se a šel jsem ke dveřím. Když jsem Jaehyuna spatřil tak jsem mu skočil do náruče. On mi se smíchem objetí oplatil a když jsme se odtáhli, tak jsem ho táhl do obýváku. Když se usadil, tak jsem se usadil na jeho klínu. ,,Pak mi vše vysvětlíš," pošeptal jsem mu do ucha.

,,Měli bychom Dongyoungovi někoho sehnat. Nemyslíš?" zeptal jsem se smíchem. Jae si mě k sobě přitiskl víc a také se zasmál. Budu upřímný, ale těším se až tu budu s Jaehyunem sám.

••jaehyun••
Vůbec jsem netušil, co se tu děje, ale po chvíli jsem pochopil a musel se nad tím bavit. Upřímně jsem netušil koho si Taeyong, pro svého kamaráda předstvaje, ale i tak jsem mu chtěl pomoc. Co jiného jsem taky mohl dělat.

„Jinak k tomu dnešku... rodiče měli vzdálenou návštěvu a tak jsem musel dělat společnost," s touto výmluvou jsem přišel asi pět minut po vstupu. I tak to neznělo vůbec špatně a klamavě. Neustále jsme někoho měli doma.

A Taeyong mi to věřil. I Dongyoung, který nás propaloval pohledem. Tedy do okamžiku než to Taeyonga přestalo bavit a následně ho poslal domů. Být tak s ním sám bylo mnohem uvolňujícího.

„Vy jste si užili dnešek?"

,,Ano, ale s tebou by to bylo stokrát lepší," řekl jsem mu, přičemž jsem se k němu stále tulil. ,,Jae? Jak to teď mezi námi je? Já jen, že... chtěl bych s tebou chodit. Chtěl bych být tvůj přítel, ale nevím jak to máš ty," řekl jsem a hleděl mu do očí.

••jaehyun••
„Myslíš, že kdybych to necítil stejně, že bych tu byl? Tae..." věnoval jsem mu polibek na čelo a opět si ho stáhl do pevného objetí. Nic víc. Jen objetí, které mělo utvrdit na skutečnosti této situace. „Co si ten čas vynahradit nyní?"

Taeyong se nadzvedl z mé hrudi, aby na mě lépe viděl. Ovšem já nic neříkal. Jen jsem se usmíval a vyhýbal jeho pohledu. Tedy do momentu, kdy chytl mou hlavu a já s ní nemohl pohnout. To už jsem se válel smíchy.

„Nic jsem neřekl a nic nevíš," Taeyonga jsem shodil ze svého těla, abych vstal a přesunul se ke stojanu. Tohle nejspíš nebylo to co čekal. S jeho pohledu jsem to naprosto cítil. „Tak tam jen tak nelež. Máme tady práci!"

Povzdechl jsem si a šel si sednou na stoličku. ,,Seš krutý, víš to?" řekl jsem na oko raněně a on se začal smát. ,,Myslel jsem, že to vynahrazování myslíš jinak," řekl jsem mu smutně a po chvíli jsem se posadil tak, aby mohl malovat. Jeho nevinný úsměv mi, ale dělal starosti.

Po celou dobu mého ztvárnění se usmíval a já absolutně nevěděl proč. On pak najednou plátno na stojanu vyměnil a plátno na kterém byl obraz rozdělaný, položil na zem. ,,Mohu tě o něco poprosit?" zeptal se a já jen přikývl. ,,Svlékni se, zcela," řekl a já na něj nechápavě hleděl. ,,Uklidni se, chci jen takové malé dílo na které bych se mohl dívat, když nebudeme spolu," dodal. Bez dalších slov či odpovědí jsem se začal svlékat.

••jaehyun••
S úsměvem jsem načtrtával obrysy, které ani trošku nevypadaly jako Taeyong. I když jsem přidal stínu, prodloužil ruce nebo zkrátil krk. Stále tam bylo něco, co mě odradilo od myšlenky na dobré dílo.

„Nejspíš by nám měli dát takovou práci i ve škole... Vůbec mi to nejde," nad svými slovy jsem se zasmál a následně složil tužku. Taeyong to vzal jako znamení uvolnění svých svalů a následně vstal, aby si mé dílo prohlédl.

Nic neříkal. Nebylo na co, když tam vlastně ani nic nebylo. Jen nesmyslné čáry. A upřímně, kdyby mi to začal chválit tak bych mu to v momentě omlátil o hlavu.

„Takže... Asi kdybych navrhl to, co sis původně myslel, tak by to dopadlo lépe. Ale teď už je pozdě," po svých slovech jsem začal uklízet barvy a po očku sledoval Taeyongovu reakci.

,,Za prvé pokud chceš, tak vám takhle budu pózovat i ve škole, ovšem nevím co na to školství. Za druhé, nechvátej. Zůstaň tu a ráno spolu půjdem do školy. Přeci mi musíš vynahradit ten dnešek," řekl jsem. Šel jsem k němu a objal ho kolem krku. Upřímně se mi nelíbilo, že on byl oblečen a já byl jen v boxerkách.

,,Není vůbec fér, že ty jsi oblečen a já ne. Co s tím uděláme?" zeptal jsem se ho.

••jaehyun••
„Nejsem si jist, ale mě to tak vyhovuje," řekl jsem a hned na to dostal lehkou ránu do ramena. V hlavě jsem se však ještě vracel k jeho prvním slovům s kterými sem nesouhlasil. „Ale rozhodně nedovolím, aby si byl našim modelem. Nepotřebuji, aby mi tě očumovali dívky naši třídy."

V jednom okamžení stál pevně na nohou a v druhém se nacházeli obmotané kolem mého pasu. Za doprovodu našeho společného smíchu jsem Taeyonga nesl do ložnice. Tedy doufal jsem, že do ložnice. Nějak přesně jsem si to nepamatoval.

Ale došel jsem. Jemně jsem ho položil na postel, abych následně vylezl nad něj a obkládal jeho líce drobnými polibky. Jen polibky. Nic víc a ani méně. Nechtěl jsem spěchat vůči Taeyongovy ani vlastním zkušenostem.

„Jak moc tě raním, když zůstanem pouze u polibků?"

,,Neraníš, jsem rád, že tu jsi se mnou. Jen... mohu? Taky si chci užít pohled na tvé tělo," řekl jsem mu. On přikývl, políbil mě a já ho začal během polibků svlékat. Rukama jsem pak jezdil po jeho vypracovaném břiše než nás oba posadil a mě dal na jeho klín.

,,Proč máš tak sexy tělo?" zeptal jsem se když jsme se odtáhli a já mu prstama přejížděl po břišácích.

••jaehyun••
„Za to nejspíš může můj otec, který mi rád klade na srdce, ať se zbavím té pneumatiky," řekl jsem naprosto upřímně, ale on na mě hleděl jako bych mu řekl špatný vtip. „No tady, vidíš to? Ne? Já taky ne."

Důvodů bylo mnoho, ale tento mi přišel takový nejjednodušší. Taky jsem nechtěl říkat něco jen z části pravdy a pak se do toho zamotat.

„Teď bychom si mohli dát rychlou sprchu..." navrhl jsem jenom tak, i když jsem ji doslova vyžadoval. A nakonec jsme se šli opravdu osprchovat. Byla to sice jen rychlá sprcha, ale hned jsem se cítil líp. Po ni jsem opět Taeyonga strhl do pevného objetí, ze kterého jsem ho do rána neměl v plánu pustit.

V Jaehyunovo objetí jsem se cítil bezpečně a hlavně šťastně. Bezstarostně jsme tak leželi přikrytí a povídali jsme si. Povídali jsme si o všem možném a hlavně o tom jak jsem teď šťastný. Teda já opravdu byl, zda byl i Jaehyun věděl jen on. Netrvalo dlouho a já se ponořil do říše snů.