Bloody tears [l.tyxj.jh]

•12•

••jaehyun••
Sobotní večer se rychle přehoupl na nedělní ráno a v závěru odpoledne. I přesto, že domluva platila i na neděli jsem tam nešel. Nebyl jsem toho schopen. Namísto toho jsem onen den strávil zalezlý v pokoji společně s Minou pro kterou soukromí neexistovalo. Ne tedy ve spojení nás dvou.

A tak tu bylo pondělí. Opět škola a pan Lee kdekoliv za rohem. Nehledal jsem ho ani nesledoval. Snažil jsme se plynout s davem a nestrhávat na sebe pozornost. Bylo to těžké.

„I když si myslíš jak si nenápadný, tak si nápadný jak černá ovce mezi bílými."

„Cože?" vykřikl jsem, až moc nahlas čím připoutal tu nežádanou pozornost. A taky Minu, která se doteď zdržovala někdo vzadu.

A pak mi to došlo. I když jsem tvrdil, že to nedělám, tak dělal. Ohlížel jsem se a při každém hlasitějším zvuku sebou trhl. Přesto jsem byl nějak schopen doprovodit Minu k její třídě a sám sebe do třídy.

Tedy do okamžiku než do ní vkročil pan Lee. To jsem za hlasu Jungwoova volání petal pryč a neměl v plánu se vrátit. Nikdy.

••dongyoung••
Souhlasil jsem. Zůstal jsem, abych se nemusel brzy ráno vracet a být Tyjongovou oporou. Co jsme, ale ani jeden nečekali byla neodezva ze strany toho kluka. Nedal vědět a ani nepřišel jak měl.

Zatím co já to nijak neřešil a tvořil si tak o něm svůj obrázek, Tyjonga to muselo vzít. Cítil možná zájem, ale tohle ho muselo přesvědčit o opaku. A tvrzení. Tvrzení o tom že je to jen malé dítě, co neví co chce a experimentuje. Nejlépe na lidech, kterým může ublížit.

Byl jsem s Dongyoungem domluvený, že si Jaehyuna odchytne a nenápadně proklepne. I když jak ho znám, tak se spíš bude chovat jako moje máma, ale přesto jsem mu věřil.

Po mém příchodu do třídy, vyběhl Jae jako neřízená střela. Počítal jsem s tím, a tak měl Dongyoung čekat na chodbě. Upřímně mě to ranilo a to dost. S omluvou jsem opustil třídu hned po tom, co jsem jim zadal práci.

Došel jsem za roh a jen tak tak jsem se stačil schovat. Dongyoung totiž právě prováděl jeho výslech, který probíhal překvapivě dobře. Po vyslovení oné informace kterou jsem potřeboval vědět jsem se usmál.

••dongyoung••
Stát na chodbě, kdy jiní měli výuku nebo jen procházeli bylo zvláštní. Též si mě odchytilo pár kantorů zda nepotřebuji pomoc, ale já je vždy s úsměvem odbil. Jednou to bylo jen pouhé čekání a konec výuky a podruhé schůzka. Popravdě byla pravda v obou variantách.

Jak Tyjong řekl, sotva začala hodina, když se dveře od jeho třídy rozrazili a z nich vyběhl tmavovlasý kluk, co by snad nejraději utekl szcelé budovy. To se mu ovšem nemohlo povést, když jsem tu byl já. Připraven ho chytit a zatáhnout za roh, kdy sebou házel, ale já ho nepouštěl.

„Klid proboha," snažil jsem se ho uklidnit což se mi dařilo jen s části. Jen co se tak opravdu stalo nastal čas na mé otázky.

••jaehyun••
Chtěl jsme běžet na toalety. Takové to klišé místečko, kde vás pak najde váš kamarád a bude bušit na kabinku, aby jste vyšli ven. Ale to se nestalo. Namísto toho jsme vběhl pomalu do náruče neznámé osoby, která očividně znala mě.

„Jsem tu kvůli Tyjongovy."

„Myslíte pana Lee?" přikývl. Kdo asi jiný. Tedy bylo zde mnoho studentů s podobným jménem, ale proč by někdo se mnou chtěl řešit někoho koho ani neznám. „Hádám, že narážíte na sobotu," přikývl.