Bloody tears [l.tyxj.jh]

•18•

••jaehyun••
„Byl bych opravdu velice podctěn, kdyby si mi věnoval svou pozornost, hyung!" tupá rána, kdy se hřbet knihy ohnul o mou hlavu mě probudilo více než Jungwoův hlas.

Někde v polovině první hodiny jsem musel usnout a nyní byl její konec. Kantor dávno pryč a třída poloprázdná. Se zývnutím jsem si protřel bolavé místo a pak očima se vyptával proč mě budí.

„To v noci nespíš nebo co?" ne, popravdě místo spánku sleduju Taeyonga. To přesně jsem mu chtěl odpovědět. Namísto toho jsem jen mlčel a následně upadl opět ke spánku. Pokud mě uvidí Taeyong bude se asi hodně divit.

Hodina pomalu začala a já proto vcházel do třídy o chvilku dříve. Svojí chůzí jsem, ale zastavil když jsem spatřil Jaehyuna spát. Usmál jsem se, vzal za kliku a doslova jsem dveřma třísknul.

,,Dobré ráno, šípková Růženko," řekl jsem mu se smíchem. Třída také pukala smíchy a to samé i ten jeho kamarád Jungwoo. Došel jsem, až ke katedře a usedl jsem. Zapsal jsem do třídnice a pak se opět zvedl.

,,Tak na papírku máte téma. To téma jsem vybíral podle toho co máte rádi. Máte na to čtyři hodiny," řekl jsem a otevřel si svůj notebook a otevřel si chat

Tyjong: Za třicet minut u sborovny.

••jaehyun••
S naprostou nechutí něco dělat jsem se natáhl po svém zadání, i když jsem s tím neměl rozhodně v plánu začít. Ne, když má oční výčka padala dolů a má kapsa nepříjemně vibrovala. Nenápadně jsem do ni tedy sáhl, abych si přečetl Taeyongovu zprávu.

Můj spánek byl ta tam. O určený čas má ruka vystřelila vzhůru s prosbou o propuštětí na toaletu. Jak jsem očekával bylo mi vyhověno. Proto jsem tedy místo toalet namířil ke sborovně a netrpělivě vyhlížel Taeyonga, který by měl dojít pár minut po mě.

„Co tedy potřebuješ?"

Beze slova jsem odemkl a zatáhl ho do kabinetu. Zavřel jsem za námi a zamkl. Když jsem se otočil, tak jsem viděl trochu naštvaný výraz. Vím že to bylo kvůli oblečení. Přeci jen mě holky v jeho třídě sledovali a slintaly, ale já se tak oblékl kvůli němu.

,,Zlobíš Taeyongu," řekl a namáčknul mě na zeď. Moje ruce mi dal nad hlavu a jeho rukou mi je držel.

••jaehyun••
V naprostém osamocení jsem měl možnost pořádně zhodnotit, co to má Taeyong vlastně na sobě a musel jsem uznat, že vypadá dobře. Více než dobře a to byl hlavní problém. Nijak si neuvědomoval, že se ve škole nachází i tací, co ho neznají a vidět pěkného muže je pro ně trofej.

Pravou dlaní jsem svíral obě Taeyongovy, abych levou bloudil po jeho těla. Od boku, přes hruď až ke krku, kdy jsem se přisál na jeho rty.

Polibek jsem začal oplácet a usmíval jsem se. Jeho volná ruka mě dále hladila po těle a to způsobilo můj vzdych. On toho využil a vnikl mi jazykem do úst. Válku kterou jsem předem prohrál jsem vzdal. Než jsem se nadál, tak jsem se ocitl bez trička. On se po chvíli odtáhl a stále mi držel ruce.

,,Seš do-konalý. Miluju tě," řekl jsem udýchaně.

••jaehyun••
Jedno nepatrné slovíčko, které opět vyšlo z jeho úst mi vykouzlilo nepatrný úsměv. Cítil jsem se dobře. Že zatím vše dělám dobře a není nutné se bát pravdy. Pravdy v podobě mého zásnubního tajemství, které musí co nejdéle zůstat pod pokličkou.