Scénář smrti

Zmatená

Se smíchem jsem doběhla k prvnímu stromu.
"Juchů! Jsem první! " vyjekla jsem. Zajímalo mě kde je Jason. Otočila jsem se. Nebyl tam. Lekla jsem se.
"Jasonee?!" křikla jsem do tmy. Žádná odpověď.
"Sakra Jasone, není to vtipné!!" začínala jsem se klepat. Nevím jestli to bylo strachy nebo zimou. Jason pořád nikde.
"Počkám až tě to přestane bavit!" vyštěkla jsem směrem k obilnému poli. Otočila jsem se směrem k lesu. O strom se opíral Jason. Díval se na mě s šibalským úsměvem. Nasadila jsem naštvaný výraz.
"To bylo hnusný." řekla jsem.
"Bylo to zajímavý!" opáčil Jason a usmál se. Sedla jsem si ke stromu. Chvilku mě pozoroval a potom si přisedl ke mě. Chvíli jsem pozorovala zmrzlé obilné pole. Jason si odkašlal:

" Tak, jak vám jde natácění? A o čem ten film bude?" načal rozhovor.

" Je to o dívce. Jmenuje se Debbie. Jednou je sama doma a pustí si televizi. Jmenuje se to T-bad, protože z té televize vyvolá nějaké zlé démony. Klasika." zívla jsem
" Hm.. Jsou tam nějakě vraždy? " zajimal se
"Ano.." zasmála jsem se " Hah.. zajímáš se o vraždy proto že jsi policista?"
"Ne.. To opravdu ne. Ale jsi docela blízko." nejistě se zasmál. Chtěla jsem se zeptat, proč ho tedy tolik zajímají vraždy, ale přerušil mě.
" Jak se tam k tobě chovají?" zeptal se a zkoumavě si prohlížel kus zmrzlé větvičky.
"No.. Pár lidí mě tam bralo jako hvězdu, ale jsou tam i nějací kterým připadám jako zátěž. Tvrdí, že si mě režisér vybral jen kvůli tomu že bych mu mohla vlézt do postele."
"A je to pravda?" zahodil větvičku a zadíval se mi do očí. "Ne.." zašeptala jsem. "Pevně doufám že ne."
"Víš koho nemůžu vystát?" zasmála jsem se. "Flyna McHowtona. Hraje mého mladšího bratra. Je děsně otravnej a snaží se mě z filmu vyšoupnout!" uchechtla jsem se.
"Hmm.. Hmm.." přikývl Jason a zadìval se do nebe.
"Jak tě znám tak se mu to nepovede. Včera jsi slušně vyšachovala našeho policejního velitele!" pokračoval uznalým, trochu pobaveným tónem.
" Za prvé, ty mě neznáš a za druhé, já ho nevyšachovala! Jen jsem mu řekla co si o něm myslím!" bránila jsem se. V kapse mi zacinkal telefon. Podívala jsem se na displej a viděla SMS zprávu od režiséra:
"Agnes, už 10 minut stojím před tvým pokojem a zvoním. Chci se s tebou domluvit na zítřejší natáčení..." přečetla jsem nahlas
"Ale, ale! Že by přeci jen měli ti závistivci pravdu a pan režisér tě tahá do postele!" řekl se smíchem Jason
"No počkej ty!" rozesmála jsem se a hodila po něm kus klacku. Samozřejmě dopadl kousek vedle něho, protože jsem si nemohla dovolit ho trefit. Rozesmál se a vstal. Natáhl ke mě ruku. Chytla jsem se ho a on mě vytáhl na nohy. Sladce se na mě usmál. Šli jsme cestou směrem k městečku.
"No tak rande u stromu v lese jsem ještě nezažila!" řekla jsem s úsměvem na rtech. Vzápětí mi došlo co jsem řekla. Trhla jsem sebou.

"To bylo rande?" mrkl na mě Jason a usmál se.
Jak jsem si jen mohla přopustit že by mě vzal na rande?! Ach bože! Přeci jsem věděla, že je to jen obyčejná schůzka! Nejradši bych se propadla do země.
"Eh- Teda.. Já.. Samozřejmě že ne! To.." chrlila jsem ze sebe slova tak rychle že jsem se začala ztrácet.
Jason mě zastavil. "V tom případě to bylo moc krásný rande." usmál se.
Zakroutila jsem hlavou a rozhodla se že už radši budu zticha. Zbytek cesty ani jeden nemluvil. Jen zmrzlá tráva nám křupala pod nohama.Prošli jsme kolem restaurace kde dnešní večer začal. Svatebčamné tam ještě seděli. Na náměstí se ke mě Jason otočil.
"Asi by jsme se už měli rozloučit." usmál se " Bylo to bezva rande!" dodal. Protočila jsem panenky. "Přestaneš si ze mě už utahovat?" zadívala jsem se mu do stále zelených očí. " Agnes, kdyby tě ten režisér přeci jen.. To.. Em.." asi to ani nechtěl vyslovit..
"Tak budeš první komu se půjdu vyplakat na rameno! Neboj!" zasmála jsem se. Popošel o krok dopředu a naklonil se blíž pak jakoby si to rozmyslel se znovu narovnal. "Pa Jasone." zašeptala jsem tak tiše že nechápu jak mě mohl vůbec slyšet. "Ahoj Agnes." odpověděl stejně tiše a zamyšeleně sledoval jak odcházím tmavou uličkou k hotelu..