Scénář smrti

Upřímná

Když si mě zavolali do chladné uzavřené místnosti udělalo se mi zle. Možná proto že až teď mi docvaklo co se vlastně stalo.. Za stolem seděl policista silnější postavy a přísně se na mě díval. Sedla jsem si naproti němu a povytáhla obočí a nasadila drsný, neprůstřelný výraz, abych mu naznačila, že tady budu pánem já! Pousmál se.

"Tak slečno, dnešním dnem se vám změnil život, že?" začal aby si mne sblížil. Nehodlala jsem se nechat zatáhnout do jeho hry a tak jsem přehodila nohu přes nohu a naklonila se k němu blíž.

"Myslím, že oba dva víme proč jsme tu a tak nechápu proč na mě hrajete tuhle hru. Nejsem ani zločinec ani vrah a nechápu na co si hrajete." řekla jsem poněkud drsněji než jsem zamýšlela..

Potichu se zasmál.

"Tak dobrá přejdeme k věci.. Kde jste byla když zhasla světla?"

" Kde asi?!"

"Slečno, apeluji na váš zdravý rozum. Raději nám všechno povězte nebo.. Nebo to s vámi dopadne bledě!"

Byla jsem zvyklá vždycky všem ihned říct co si myslím a tak jsem se také rozhodla i teď.

"Na vás se tahle práce nehodí.. S touhle baculatou postavou se vás nelekne ani moucha a vy očekavate že z Vás budu mít respekt zrovna já? Celá tahle komedie je směšná ! Stejně ze mě nic nedostanete.." řekla jsem posměšným tónem. Policista zbledl. Pak se vysoukal ze své kolečkové židle a přešel ke dveřím.

"Vzdávám se slečno Agnes vyhrála jste.." svěsil hlavu a odešel..

###

Trvalo dlouho než se ozvalo zaklepání na dveře.. Vešel mladý usměvavý policista. Sedl si naproti mne a na stul polozil zapisník a tužku.

"Napište co víte prosím.." usmal se

Civěla jsem na něho. Měl nádherné hnědé oči které se na mě s očekaváním. A zahlédla jsem ještě něco.. Záblesk uznání..

Vzala jsem tužku a na papír napsala:

Nic.. Ale máte krásné oči...

Poslední větu jsem chtěla vygumovat. Ani nevím proč jsem to napsala. Přečetl si slova na zažloutlém papíře a pousmál se. Pak vzal tužku a načmáral na papír pár slov.

Není rozumné se vzpírat slečno. Jinak bych mohl donutit vaše krásné rty ke troše pohybu.
Usmál se na mě a já znejistěla. Držela jsem papír a hypnotizovala ho pohledem. Znovu a znovu jsem slova četla. Pak jsem opět sebrala své brnění a vzepřela se.
" Ne děkuji pane..." dívala jsem se na kartu se jménem když policista vstal a podal mi ruku. Také jsem se postavila.
"Jmenuji se Jason Hoodwer.. a nesmírně mne těší že vás poznávám!" stiskl mi ruku.
"Já jsem Agnes... a chci domů!" řekla jsem klidným hlasem. Znovu se zasmál.
"Mohl bych vás pozvat někam ven?" mrkl na mě.
"Ale musíte vyplnit papíry.." řekl s úsměvem na rtech. Prohrábl si svétlé vlasy a postrčil tužku směrem ke mně. Neochotně jsem ji vzala a napsala vše co jsem věděla. Do teď jsem svou náhlou změnu chování nepochopila. Vstala jsem a zamířila ke dveřím.
" Tak zítra v 7 hodin ve zdejší restauraci.. Souhlasíte slečno?" díval se na mně s očekáváním a já jen procedila mezi zuby: "Uvidíme!" a odešla jsem..