Scénář smrti

Zneužitá

Bylo půl jedné, když mě našel. Seděla jsem na lavičce v parku a myslela si, že tu na nikoho nenarazím. Nakednou ale ticho přerušily kroky. Nekdo kráčel po pěšině směrem ke mě. Hned mi došlo kdo to je. Poznala jsem ho, ale nebyla jsem schopná zareagovat a pak bylo pozdě.

Jason
Sedl jsem si na schody radnice, která byla přímo naproti malého parku. Byla tma jako v pytli. Kolem půl jedné se objevil Adam. Neuniklo mi, že se pousmál.
"Rád tě vidím, kamaráde.." řekl a lehce mě poplácal po rameni. "Hmm" zabručel jsem otráveně. Sedl si na schod vedle mě a zamžoural do temného parku před námi. "Myslel jsem že nepřijdeš." pokračoval a nespouštěl oči z parku. "Poslyš chci se ti omluvit. " řekl slabým hlasem. "Za co?" zeptal jsem se s předstíraným zájmem. Bylo mi jasné za co se chce omluvit. "To s Agnes. Je mi to moc líto. To co jsi viděl na těch shodech nebylo vůbec tak jak to... Bylo.. Předtím." hledal správná slova. "Je mi jedno jak to bylo." lhal jsem. "Nic jsme spolu s Agnes neměli.. Nemáš důvod se omlouvat. Snad spolu budete šťastný.." zvedl jsem se k odchodu, ale pak jsem se zarazil. Otočil jsem se k Adamovi. Ze zarudlých očí se mu draly slzy. Udělal jsem krok blíž. "Jasone, ona miluje Tebe, chápeš?" vzlykl. "Vidím to pokaždý když se jí podívám do očí! " křikl. Vykulil jsem oči. "Tím si nemůžeš být tak jistý.. " couval jsem. Utřel si slzy. Bylo divné vidět ho brečet. Vždycky na mě působil jako člověk, který se nenechá ničím "rozbít". Koneckonců co se divím? I já bych pro Agnes vybrečel řeku slz. Adam jen zavrtěl hlavou a znovu se zadíval do parku. Něco tam vzadu ho zaujalo. Otočil jsem se a zamžoural do tmy. Viděl jsem dvě postavy, muže a ženu. Zadíval jsem se lépe. Obrys té dívky bych poznal i ve spánku. Byla to Agnes. A ten muž těžko říct, ale ani mě ani Adamovi se nelíbila vzdálenost kterou si udržoval od Agnes. Tázavě jsem se na Adama podíval. Jen pokrčil rameny. Najednou se ozval výkřik ten muž chytl Agnes za vlasy a přitáhl ji k sobě. Adam se okamžitě postavil a hnal směrem k nim. Všechno uvnitř mě běsnilo! Rozum mi říkal abych odtud okamžitě vypadl, ale instinkty byly silnější.

Agnes
Zaslechla jsem známý hlas. "Pust ji ty sráči!" křikl Adam a vrhl se na režiséra Browna. Okamžitě pustil moje vlasy i zadek. Otočila jsem se a vlepila mu facku. Brown se chytl za tvář na které se objevil rudý flek. "No tak, nechci žádný problémy! Jen si chci užít!" řekl a pak si ohromně říhnul. Protočila jsem oči. "Je opilej!" řekla jsem Adamovi. "Fajn.. Si v pohodě?" zeptal se opatrně. Režisér se mezitím s ohromným smíchem a brbláním pajdal pryč. Odněkud ze tmy se vynořil Jason. Chytl Browna za krk a praštil s ním o strom. Trhla jsem sebou. Adam se vrhl mezi ně a snažil se Jasona odtrhnout. Něco mu tiše řekl, načež Jason vyděšeného režiséra pustil. "Padej.." zavrčel. Nemusel to říkat dvakrát. Brown se okamžitě rozeběhl po pěšině pryč. Teda alespoň se snažil běžet po pěšině. Obrátila jsem pohled znovu ke svým dvoum zachráncům. Jason zíral do země a mračil se. Adam stál asi dva kroky od něj a ustaraně ho pozoroval. Nevím proč, ale cítila jsem se provinile. Udělala jsem dva váhavé kroky směrem k nim. "Díky.." hlesla jsem do tmy. "A omlouvám se.."

Wau! Po dlouhé době nová kapitola! Moc se (opět) omlouvám!
Ale tentokrát slibuji, že už nebudete čekat! Za prvě proto, že zítra budu mít čas psát a za druhé, protože se nám příběh chýlí ke konci! :3 vydím to tak na dvě-tři kapitoly a bude konec. :'( Bude se mi po Agnes, Jasonovi a Adamovi stýskat..
Děkuji všem trpělivým čtenářům, kteří při mě zůstali! Za odměnu bude bonusova kapitola! :) Děkuji! Mám vás moc ráda❤