Gamer girl

6. Kapitola

Do školy jsme došli v čas, první tři hodiny jsem měla s Beth, takže jsem nemusela hledat učebny. Začínalo se literaturou, kterou mám v celku ráda. Stále probírali W. Shakespeara a jeho divadelní hru Zkrocení zlé ženy. Učitelku celkem překvapilo, že to pár lidí četlo a mezi nimi jsem byla i já. "Kiro, jak se ti kniha líbila?" otázala se učitelka. "Nemusíš se nějak stydět, děláme to tak pokaždé když probíráme nějakou knihu, učitelka se náhodně zeptá někoho co si o tom myslí. Zjistí tak, jestli to vážně četli a taky se o tom hrozně ráda baví. Ta má literaturu v srdci a snad i v duši" pošeptá Beth mým směrem. "Kniha byla zajímavá, ale na mě celkem krátká. Děj je v poutavý a jednoduchý. Díky poutavým dialogům se čte kniha rychle a velmi dobře. Podle mě, je to jedna z nejlepších Shakespearových děl oprávněně." učitelka se rozhlédne po třídě "Děkuji za tvůj názor. Ostatní by jsi z tebe mohli vzít příklad. Pěkné vyjadřovaní slečno." posadí se za stůl. Po pár minutách je konec hodiny a my jdeme vstříc další hodině. Matematiku opravdu nenávidím, jde mi, ale tak mě to nebaví. Celou hodinu se snažím nějak dávat pozor, ale stejně to dopadlo tak, že jsem si místo psaní příkladů čmárala do sešitu. Za několik let co mám matematiku, jsem se v čmáraní postav jak lidských tak zvířecích zlepšila. Matematika neutíkala tak pomalu jak jsem předpovídala. Další hodina nám nečekaně odpadla. S Beth jsme teda jeli na oběd. "Víš kam chceš jít?" zeptám se, než odejdeme ze školy. "Hned za školou je Subway, nic jiného mě nenapadá." řekne a podrží mi dveře. "To zní fajn." Po cestě do si podíváme o seriálech a muzice. Dost si v tomhle odvětví rozumíme. Posloucháme stejnou hudbu a sledujeme stejné seriály. "Nechceš dneska po kávě přespat u nás? Koukneme na Stranger Things a naučíme se na ten test z matematiky" nabídne mi. "Ani nevím, že nějaký bude. Byla jsem v matematice úplně mimo. Zní to fajn, musím to nejdříve domluvit doma kvůli Amy." usměji se a obě si objednáme sendvič. Sedneme si k volnému stolu, a do Subway přijde Oliver se svými kamarády. "Tady měl někdo stejný nápad jak my." řekne Beth a sleduje je. Vypadá to tak, že si nás nevšimli. Bavíme se ještě chvíli o dnešním večeru, "Prdelko, nečekal jsem, že budete zrovna tady. Přisedneme si" řekne Oliver směrem k nám. "My už stejně budeme odcházet," odmlčím se, "a vůbec, co máš za problém?" Od Olivera dostanu jen zmatený pohled a odezvu jeho divících se kamarádů. "Možná ti to časem dojde, a jestli už odcházíte tak se mějte. Čekal jsem, že si pokecáme prdelko" Po ukončení jeho věty se obě zvedneme a jdeme ke dveřím. "Bylo fajn vás potkat Beth, prdelko" šibalsky se usměje a začne se věnovat svým kamarádům. Něco mi, ale říká abych neodcházela, i přes to, jaký je kretén mně k němu něco táhne. Nejde ani o to, že je "bad boy" spíše je to takový frajer, ke kterému jako holka automaticky vzhlížím. Ty stereotypy. Vrátíme se pomalu do školy. Ve zbývajících dvaceti minutách mě ještě Beth trochu provede po škole. Zbytek školy plyne pomalu ale bezproblémově. Poslední hodinu mě čeká tělocvik a Beth nějaký přírodovědný předmět. V šatně se seznámím s dvěma dalšími holkami Ellie Fraustovou a její dvojče Billie. Jsou si strašně podobné, úzké rty, hnědé oči a brunetky. Jediný rozdíl je ten, že Ellie má vlasy po ramena a Billie až pod zadek. Povídali mi o záskoku učitele. Nějaký student z jiné školy je tady jako na brigádě a nebo je to syn jejich starého tělovikáře. Mladý a pohledný, s dokonalýma břišákama. Všechny holky máme určeno co na tělocvik, tak jsem si vzala věci podle emailu. Bílé triko a černý spodek. Všechny jsme měli teda černé kraťásky a bílé triko až na Kristen a její poskoky, ty měli černé kraťásky a růžový crop top. Jako velký ukecaný hlouček jsme vešly do tělocvičny. Kde už kluci házeli na koš. Mezi nimi Oliver s kamarády a nějaký kluk, kterého jsem zatím na žádné hodině neviděla. V upnutém černém triku šlo vidět, že na sobě celkem maká. Chvíli jsem mu nevěnovala pozornost a bavila se s holkami. Silné zapískání. Očividně ten v černém triku byl záskok. Musím uznat, že holky se nemýlily. Sexy vysoký s tmavě hnědými vlasy, a pronikavě modrýma očima. Celou hodinu jsme běhali štafetový běh. Jde to rychle, takže hodina byla za chvíli za námi. Převlékla jsem se a šla jsem před školu. Beth už na mě čekala u auta. "Promiň musela jsem se ještě převléct" omluvím se jí. "Není potřeba se omlouvat Kiro. Nevadilo mi to. Jedeme teda na to kavčo?" usměje se a odemkne auto. Obě nastoupíme. "Beth, asi výběr kavárny nechám na tobě. Moc to tady neznám. Káva a zákusek bude na mě. Vozím si tady zadek ve tvém autě tak alespoň takto se ti odvděčím" řeknu než nastartuje motor. Přikývne a sleduje cestu a auta kolem nás. V radiu začne hrát High Hopes od Panic! at the disco. Obě si začneme zpívat tak hlasitě, že i přes zavřené okna nás musí slyšet okolní auta. Dojedeme do kavárny. Je menší, a vypadá, že tam není moc lidi. Vystoupíme a vejdeme do kavárny. Sedneme si do sedačky v rohu. Zajdu nám objednat dva kousky red velvet dortu a pro sebe latte a pro Beth cappucino. Sednu si zpět. Než nám obsluha donese objednávku tak do kavárny přišel ten záskok z tělocviku. "Ten nás měl na tělocvik" pošeptám Beth. "Jo, je to Andrew Maxwell, je to syn našeho tělocvikáře, jen teď má zlomenou nohu, tak když může tak posílá syna. Je asi o dva roky starší.." řekne potichu. Obě na něj nenápadně koukáme. Než nás vyruší obsluha s naší kávou a dorty. 

Moc moc mco děkuji lidem co se mě snaží dokopat k tomu psát dál. Bez nich by další kapitoly vznikly bůh ví kdy. Vždycky mě nakopne jak lidi řeknou, že je to baví, a že chtějí číst dál a dál. Je to pohon k tomu abych fungovala! DĚKUJI!