Everybody loves you until you become competition.
Překlad: Všichni tě milují...dokud se nestaneš konkurencí.
Jung Hoseok, sluníčko téhle školy.
Všichni ho znají a všichni ho naprosto milují.
Kdekoliv, kde se objeví Hoseok mají všichni úsměvy na tvářích a dobře se baví. A to je téměř všude.
Hoseok chodí na každou školní akci od amerického fotbalu po hodinu etikety.
Kdykoliv se pořádá jakákoliv slavnost, či jen čajový dýchánek, Hoseok je jeden z prvních pozvaných a on nikdy neodmítne.
Každý člověk má však svou nejoblíbenější činnost. Pro Hoseoka to byl tanec.
Vždy tanec miloval a tak když se mu naskytla příležitost živit se tancem, hned se jí chopil.
,,Soutěž?" Zamručel mrzutě Yoongi.
,,Jo a kdo vyhraje dostane stipendium na taneční školu, mají 78% úspěšnost!" Poskočil si Hoseok a tím si od svých kamarádů vysloužil pobavený úšklebek.
,,Musíš do toho jít Hobi! Nikdo netancuje lépe než ty, vždy si snil o tom, že na tu školu budeš chodit, teď máš šanci si ten sen splnit!" Zatřásl s ním Jimin.
,,Musíš mi pomoct naplánovat choreografii Minie!" Objal ho Hoseok a oba si spolu vesele poskakovali.
,,Jo a Gie ti pomůže s písničkou!" Rozjásal se nejmladší.
,,od pěti ráno do čtyř mám školu a to ti mám ještě pomáhat s nějakou debilní soutěží? A kdy budu jako spát, hm?!" Všichni tři se pozastavili.
,,Ale hyung, spát můžeš v noci! Musíš Hobiemu pomoct vyhrát tu soutěž, aby si mohl splnit sen!" Řekl mu vyčítavě Jimin.
,,Prosím, Yoongie~" klekl si před modrovláska Hoseok a díval se na něj s psíma očima, které mi odměkčily i kámen.
,,Co za to?" Založil si modrovlásek ruce a s úšklebkem se dolů díval na mladšího.
,,Cokoliv budeš chtít" přitiskl se k němu Hobi.
,,Budeš mi každé ráno v 4:30 nosit snídani do postele a když tě o něco požádám, tak to uděláš"
Slovo "požádám" u Yoongiho znamenalo to stejné jako "přikážu"
,,Dobře!" Souhlasil červenovlásek a pak rychle vstal a pevně Giho objal.
,,No fajn, tak pojďme ať nepřijdeme pozdě" odstrčil ho starší.
Pracovali nad úvodním představení několik dní až nastal den d.
Hoseok vkročil do obrovské místnosti, kde se to všechno mělo odehrát.
Rozhlížel se po lidech a poznal mnoho známých tváří, několik lidí mu mávalo a usmívalo se na něj.
S pár z nich si i popovídal.
A pak narazil na skupinku lidí, které znal lépe než ostatní. Byli to jeho spolužáci.
Tři holky a čtyři kluci.
Zeptal se jich jestli budou všichni taky vystupovat a zjistil, že kromě jedné holčiny, která byla podporou pro svou kamarádku, všichni vystupují.
Ikdyž se na něj jeho spolužáci vždycky usmívali a bavili se s ním, jako všichni ostatní, tahle skupinka lidí byla jiná.
Sice se chovali přátelsky, ale nikdy Hoseokovi nedovolili, aby se o nich dozvěděl něco víc než jen to, co slyšel od ostatních.
