JAK PSÁT PŘÍBĚH (Spisovatelova zkušenost)

Prakticky: Jak představit postavy

Na začátku každého díla představujete čtenáři protagonistu příběhu. A postupně i další (antagonisty) vedlejší postavy. Je třeba aby se hráč v těchto příběhových figurách vyznal a rozlišil je. Proto jim dejte dostatečný prostor pro představení se. A především vytváříte jejich  první dojem. První dojem je to, co si zapamatuje čtenář nejsnadněji. Vše další je jen rozvíjením prvního dojmu.

Nejjednodušší je začít s jednou postavou a až po dostatečném představení přidat druhou a tak dál. 

Pro přestavení figury vyberte vhodné místo a situaci, která postavu svede nejlépe ukázat, která ji charakterizuje. Často tu vídám že představení postavy začíná ránem kdy vstává, ale to není moc originální a už vůbec ne specifické. Vytváříte tam první dojem, kým je. A vstáváme ráno všichni. Pokud je postava tanečnice, pak v první scéně tančí (trénink, vystupuje, sama pro sebe - to co je pro ni velmi obvyklé.)

Stejně dějte prostor a místo pro představení všech dalších důležitých figur. Nejlépe samostatnou kapitolu, či alespoň scénu. Může to být i chvíle, kdy ji poznává protagonista (hlavní postava) příběhu, ta je ale pak již dříve představená (čtenář ji již zná). Vše ve scéně a prostředí je podřízeno vyznění nové představované postavy. Vždy jde o to jaký uděláte první dojem.

Pokud vedlejší postavu nechcete ukázat, ale jen tvořit její dojem, jejích (hrůzných, záhadných, úžasných) činů, pak dejte speciální prostor, scénu, tomuto dojmu. Je to první dojem neznámého.

Příklad z mého díla zde na Wattpadu "Mrazivá hlubina" (ne moc hezká dívka, chromá, jejím koníčkem i talentem je opravování strojů.)... první kapitola ji představí v dílně ...

Seděla na špinavé betonové podlaze dílny opřena o skříňku s nářadím. Na klíně ji leželo cosi, co připomínalo jen směsici zohýbaných trubek. Ale při bližším pohledu bylo zjevné, že jde o velmi precizní věc plnou nejmodernější elektroniky. Dívka, silnější a spíše nehezká zrzka, připájela k zařízení další obvody. Práci kontrolovala na příručním počítači.

"Do dílny by jsi neměla chodit, pokud tě chytí předák, bude šílet," nesouhlasně nahlédla správcová. "Už je po směně, co tu vlastně děláš?"

"Upravuji si exoskelet," odpověděla zrzka. Nebylo ji moc rozumět protože v zubech svírala univerzální šroubovák.

Postava správcové, kterou jsem vložil do této první scény není klíčová figura, v dalších kapitolách se již neobjeví. Ani ji nepředstavuji, je jen v pozadí, scéna se soustředí na dívku. Dokonce i další postava, která následně vyhrocuje první konflikt, Ted, je v té samé kapitole ještě zabit. Je jen další figurou pro představení protagonisty a vytvoření počáteční události. Na víc není potřeba. Podle dílu důležitosti dostali obě minimalistické představení - přidanou vlastnost. Správcová je starostlivá. Ted je obr, násilný a ožralý. (Je o něco důležitější tudíž dostává plné tři vlastnosti, správcová má jen jednu. Víc než tři vlastnosti chvilkovým postavám není třeba.) Jde tu především a hlavně o protagonistu.

"Co děláš v mé dílně, Kriple?!" vstoupil do dílny mohutný špinavý obr.

"Je dobrá," zastala se jí správcová.

"Ty mlč!" zavrčel zlověstně a přistoupil blíže k dívce. Zhnuseně kopl do exoskeletu, do kterého se snažila nasoukat. "Na něco jsem se ptal, Kriple??"

"Jmenuji se NukNuk!" ohradila se pološeptem zrzka.

"Tede nech ji. Jsi opilý!" zastala se ji správcová, ale předák dílny dnes neměl naládu. Hrubě ji odstrčil do chodby.

Dívka toho využila a připojila exoskelet ke končetinám. Jen sykla když se šrouby stroje zavrtaly do závitnic připojeným na její kosti.

"A ty nesahej na mé nástroje!"

"Zvládnu to. Studovala jsem mechaniku a mám exoskelet. Upravila jsem jej. Není líný a má sílu," zaprosila.

Předák se ušklíbl.

"Mně je fuk že tě ta věc nosí. I co jsi šprtala. Vidíš támten špinavej kanclík," mávl nemotorně rukou ke zdi ztrácející se ve tmě. "Tam strávíš svůj podělaný život, vyplňováním okýnek! Žádnou kundu ani mrzáka do své dílny nepustím!" odbyl ji nekompromisně. "Zapamatuj si to Kriple!"