Ztracena ve vzpomínkách

Přítel?

Probudí mě, když se mnou někdo zatřese. Tečou mi slzy, klepu se. Nade mnou stojí zdravotnice, vypadá unaveně, v ruce drží injekční stříkařku. Rozklepu se, aniž bych chtěla, a když mi chyne ruku, ihned jí ji vytrhnu. "Uklidněte se, nejspíš jste měla noční můru, ze spaní jste sebou trhala a brečela, tady slečnu to vyděsilo." Pohlédnu na postel v pravo, leží tam dívka s vykulenýma očima a nějakým ovladače v ruce. Znov se podívám na ženu nade mnou. Ta se nuceně usměje a pokračuje: " Tohle je na uklidnění, bude se vám s tím dobře spát. Nemá to žádné vedlejší účinky a nic podobného, nebojte." Nechám ji, aby si vzala mou ruku do dlaní, pohladila mě a poté začala hledat žíly. Ve chvíli, kdy je najde zavřu oči a nechám jehlu zajet pod kůži. Chvilku cítím tlak, je mi z něj trochu zle, tak si lehnu. Podívám se na zdravotnici, která mi utře kapku krve a místo zalepí náplastí. Pohledem sjedu na dívku vpravo, ta se na mě usměje a pak zavře oči. Je mi líto, že jsem ji vzbudila. Chvilku sleduju strop a cítím, jak se mi rozostřuje zrak, klesají víčka a já upadám do hluboké tmy. Ráno se probudím, přede mnou leží tácek s kostkou másla, dvěma rohlíky, marmeládou a sýrem. Posadím se a opět si všimnu brunetky vedle sebe. Pozdravíme se, popřejeme si dobrou chuť a já se pustím do jídla. Po chvilce si začneme povídat, jmenuje se Eleanora. Krásné, trochu neobvyklé jméno. Lidé si můžou vybrat, jak jí budou říkat, každému se líbí něco jiného. Někomu Ela, dalšímu Lea, jinému Nora. Jak se komu zlíbí. Nějaká kamarádka jí prý říká Lenoro, když ji něčím naštve. Povídali jsme si hrozně dlouho, líbil se mi její styl humoru. Troška sarkasmu střihlá černým humorem, ale jen málo, v přijatelné dávce. Pouštěla mi její oblíbené písničky, hrály jsme čin-čong a další hry. Bylo to krásně strávené dopoledne. Poté ji vzali na kontrolu a já už se jen těšila, až se vrátí.