Ztracena ve vzpomínkách

Sen

Trhnutím se probudím. Tečou mi slzy. Co se mi to zdálo? Byla jsem zavřená v nějaké plastové obdélníkové krabici. Hrozně to smrdělo po odpadcích. Byla mi hrozná zima. Pokusila jsem se vstát, na něco jsem stoupla bosou nohou. Nade mnou byl zahnutý strop. Zatlačila jsem na něj a on se pohnul. Po chvilce snahy se mi povedlo jej posunout. Vylezla jsem ven. Byla jsem v popelnici? Podívám se na své nohy. Pravá mě štípe, a když ji zvednu, uvidím pod sebou krvavou stopu. Nejspíš jsem se o něco pořezala. Mám na sobě kus hadru, který by se jen stěží dal přirovnat ke kousku oblečení. Ruce i nohy mám podrápané a plné modřin, až teď začínám cítit pálení na zápěstí. Mám je odřené a celé od krve. Rozhlédnu se kolem a hledám někoho, kdo by mi mohl pomoct. Pár lidí tu je, ale asi spěchají, ani se na mě nepodívali. Po dobré půlhodině, kdy mě všichni ignorují, mi začnou téct slzy. Vrátím se zpět k popelnici, ze které jsem vylezla, schoulím se na zem vedle ní, a nechám emoce, aby mě naprosto pohltily. Je mi hrozná zima, mám hlad a žízeň. Proč si mě ti lidé nevšímají? Proč se cítím tak bezbraná, zlomená, zneužitá. Jak jsem se dostala do popelnice? Proč jsem byla o tolik menší než ostatní? V tom mi to dojde. Byla jsem dítě. Je možné, že by tohle byla jedna z mých ztracených vzpomínek? Pokud ne, kde se mi takový obraz vzal v hlavě? Sny jsou vzpomínly různě upravené podle událostí, které na nás mají nějaký vliv, které jsme někde viděli. Kde bych mohla něco takového vidět. Chvíli přemýšlím. Film to být nemohl, televize tady není. Knížky u sebe nemám. Mohla jsem zachlechnout sestřičky, jak se baví o nějakém případu a pak se mi o tom možná zdálo. Ale? Vždycky je tu něco, co to může vyvrátit. Kdyby to byla jedna z mých vzpomínek, kdyby ten sen vyobrazoval byť jen jediný okamžik mého dětství... Vážně si chci vzpomenout i na to ostatní?