First Love

9.kapitola - Záhadný tvor

Vstala jsem z vany, utřela se, vypustila vodu, oblékla se do pyžama a pomalu jsem vyrazila k oknu. Kráčela jsem nejistými kroky, dusila jsem v sobě strach a myslela na to, že mě někdo pozoruje. Pomalu jsem odhrnula závěs a rozhlížela se kolem. Chvilku jsem koukala do okna, jenže po chvilce se objevilo venku na chodníku jakési neznámé stvoření. ,,Lucy! Přijď dolů na večeři až budeš vykoupaná jo?" zavolala na mě mamča ze zdola. ,,Jóóó, mami. Už jsem, takže hnedka jdu," křikla jsem nahlas a pořád se dívala na to stvoření. Neměla jsem tušení co to vlastně bylo. Jen svítivé červené oči a krčilo se to venku před domem. Ohlédla jsem se a podívala se směrem ke dveřím, jestli tam náhodou za nimi někdo nestojí. Když jsem se koukla zpátky do okna stvoření už bylo pryč. Zatáhla jsem závěs, zhasnula v koupelně a šla jsem dolů na večeři. Věci jsem si cestou položila v pokoji na židli a zabouchla dveře.

Scházela jsem dolů po schodech, přemýšlela jsem o tom stvoření co by to mohlo být. Neměla jsem tušení jestli mi chce provést nebo ne. Váhala jsem mezi tím a myslela na Sama. Věděla jsem, že asi bude mít doma spoustu práce s balením dárků a tak, ale já chtěla aby mi byl nablízku a chránil mě. Sice mi slíbil, že bude se mnou na každém kroku a nebo když budu něco potřebovat, tak abych mu zavolala. Stejně jsem se bála a cítila jsem, že nás to pozoruje dole oknem do kuchyně. Okno bylo naštěstí zatáhnuté, ale zvenku byly vidět naše stíny jak se uvnitř pohybujeme nebo mluvíme. ,,Tak co? Jakpak ses dneska měla?" řekla mamča a připravovala stůl k večeři. ,,Ale jo, měla jsem se dobře. Sam je prostě tak... Jak bych to řekla," podívala jsem se zamyšleně do stropu. ,,Tak milý a hodný, že tě doprovodil domů," ohlédla se na mě mamča a pousmála se. ,,To je pravda... ale, já bych chtěla jestli by mohl zítra na Štědrý večer přijít," prosila jsem a přicupitala jsem k mamce. ,,No.. to víš že může. Ráda ho tu uvidím. Může přijít rovnou na večeři..." řekla mamča a pokračovala v příprav večeře.

Venku se ale ozvala rána, rozeběhla jsem se ke dveřím, popadla kabát a prosila jsem mamču ať zůstane doma. Divila jsem se, že jsem dostala odvahu jít ven sama a ve tmě. Pomalu jsem kráčela podél zdi plíživým krokem za náš dům odkud se právě ta rána ozvala. Schovala jsem se za strom a jukla jedním okem. Zvuky přicházely z kůlny, kde jsme měli zahradní nářadí aj. zahradnické potřeby. Dveře se rozletěly a ven začaly lítat motyčky, hrábě či  rozbité lopaty. Zůstala jsem nehybně stát schovaná za stromem. Nestvůra byla vysoká asi tam o tři hlavy než jsem já, byla celá chlupatá. Připomínala mi vlkodlaka, v ruce jsem měla baterku jenže ta se mi vysmekla z ruky, spadla na zem a rozsvítila se. Nestvůra se pomalu začala přibližovat a s velkým zavrčením mířila přímo ke mně. Nehybně jsem stála jako přikovaná k zemi, nevydávala jsem ze sebe ani hlásku. Vrčení se přibližovalo ke mně blíž a blíž. ,,PSSSST!" špitnul mi někdo do ucha. Pomalu jsem se otočila a byl to Sam v černém plášti s kapucí a v plné zbroji pustit se s nestvůrou do boje. Pomalu se plížil z druhé strany, tak aby ho nestvůra neviděla a nevšimla si ho. Na ruce měl vysouvací dýku, kterou měl potřenou smrtícím jedem. Pomalu kráčel potichu k nestvůře a vrazil ji dýku do chlupatého krku. Ozvalo se zakňučení jako když zašlápnete malou čivavu. Nestvůra zavrávorala a skácela se k zemi. Měla zavřené oči, Sam ji sáhnul na tep na krku a přestalo ji tlouct srdce. Nestvůra byla na místě mrtvá. ,,WÁÁÁÁÁU!!! Same, jak jsi tohle dokázal??! Týýjo...," zůstala jsem na něho zírat s otevřenou pusou. ,,Tahle chlupatá příšerka si přišla pro tebe, chtěla tě zabít. Cítila by tě až na míli daleko. Mohla tě tu klidně zabít, a co tu vlastně děláš?" vyptával se zvědavě Sam a sundal si kapuci, aby mu bylo vidět do obličeje. ,,No víš já...slyšela jsem zvenku nějakou ránu, tak jsem se šla podívat co to mohlo být. Prostě mi to nedalo, já měla strach o mámu a šla jsem tedy ven na průzkum." ,,Tak na průzkum, ty si vůbec neuvědomuješ co se ti mohlo stát. Mohla jsi být jednou z nich kdyby tě kousla. A to myslím opravdu vážně... je to vlkodlak," řekl Sam s rukama v bok.  ,,Panebože, myslela jsem si to. Ale já věřila, že něco takovýho existuje. Ale teď tomu věřím. Nedokázala bych si představit jak bych se cítila v kůži vlkodlaka. Musí to být hrozný...," řekla jsem a podívala se na Sama. Nestvůra pomalu začala mizet a nezůstalo tam po ní vůbec nic.

Začal padat sníh, všude bylo bílo. Podívala jsem se do nebe a zavřela oči. Cítila jsem jak mi studené vločky dopadají na můj obličej a studí. ,,Ááách tohle je nádherný, miluju sníh a vánoce..." oddychla jsem si. Jenže Sam pomalu kráčel ke mně a já neměla ani tušení že jde právě ke mně. ,,A já zase miluju tebe," zašeptal mi do ucha a podívala jsem se na něho. Pevně jsem ho objala a prosila ho, ať mě radši doprovodí ke dveřím. Celou dobu mě držel za ruku, nechtěl mě vůbec pustit. ,,Nerad se zase loučím. Ale kdyby něco, tak pohlaď řetízek, který máš na krku a já přijdu," díval se na mě smutně Sam a starostlivě si mě prohlížel. ,,Neboj se... Já určitě se do ničeho už sama pouštět radši nebudu, nechám to na tobě," usmála jsem se na něho. ,,Dobře, můžu ti opravdu věřit?" ,,Yep, jasně že jo. Máš mé slovo...," kývla jsem. ,,Nu dobrá, tak já zase jdu. Zítra se tu stavím," řekl a políbil mě. ,,Můžeš prý přijít i na večeři, mamka by tě ráda viděla," navrhla jsem. ,,Dobře, přijdu a moc rád," řekl a pomalu kráčel. Za chvilku mi zmizel z dohledu, chvilkami se ohlížel za mnou. Nakonec zmizel v korunách stromů a já mohla jít v klidu domů.