Never! [J.B.]

28.Chapter

-Flashback-

Procházely jsme se s Jussem po pláži, byly jsme na cestě zpátky do hotelu. Slunce už pomalu zapadalo za obzor a jeho poslední paprsky se odrážely na moři. Bylo to nádherný. Miluju tu večerní oblohu.

A miluju pohled na slunce zapadající za oceán. Je na tom něco kouzelnýho. Něco co, mě nějakým způsobem naplňuje a cítím se krásně. Ten vítr ve vlasech, ta vůně soli, ty barvy.. A to všechno. Je to prostě dokonalý. Tohle mi chybělo. Ten pocit svobody. Už dlouho jsem ho nezažila.

U táty a občas i doma se cítím jako, kdyby mě něco svazovalo. Takový ten pocit kdy vás něco strašně žere a vy nevíte co a ani proč. Možná bych to nazvala jenom depkou.. Ale stejně, jen fajn být aspoň na chvíli bez něj.

Dobře, asi to nebude jenom tím mořem.. Možná že v tom hraje určitou roli i Justin. Nebudu kecat, s ním se dokážu smát, dokážu se bavit a můžu si s ním i popovídat. Ne o všem samozřejmě.. Ale i tak to není úplně špatnej parťák na pokec. Když teda nemá zrovna tu svojí náladu, kdy by ošoustal všechno co by před ním neuteklo na strom. Včetně mě. Ale já naštěstí lízt po stromech umím takže.. Má smolíka.

"Caroline?" Prolomil Justin to ticho mezi námi.

"Uhm?" Odpověděla jsem nepřítomně a dál sledovala moře.

"Víš o tom že, seš v poslední době jedinej člověk se kterým dobrovolně trávim svůj volnej čas?" Dlouze se na mě zahleděl. Nechápu kam tím míří.

"Proč?" Přesměrovala jsem svůj pohled na něj.

"Já nevim, připadáš mi.. Jiná." Pokrčil rameny. "Myslim, v dobrym." Dodal rychle.

"Děkuju?" Nechápavě jsem se uculila. Úsměv mi vrátil. Pořád nemám páru co se mi tím snaží říct.

"Nejseš jako ostatní holky.." Pokračoval pomalu dál.

"Myslíš jako ty holky, se kterejma se vychrápeš a pak je pošleš do hajzlu?" Změřila jsem si ho pohledem. Tohle se mi na něm prostě nelíbí a nebudu se tvářit jako že mě to nezajmá.

"Celkově." Řekl lehce dotčeně.

"Ale když už jsme u toho.." Ušklíbl se.

"Asi si o mě myslíš že jsem totální čůrák, jo možná jsem." Zahleděl se do prázdna. Dobře že to víš.

"Ale je to takhle jednodušší." Šeptl a podíval se na mě takovým tím pohledem jako že mu nikdo na tomhle světě nerozumí. Pravda. Tohle vážně nechápu.

"Pro koho?! Pro tebe?!" Vyjela jsem po něm. 

"Není to jednodušší Justine, je to sobecký!" Vyhodila jsem rukama do vzduchu a vyčítavě se na něj podívala.

"Já vim." Zašeptal a sklopil pohled.

"Důvod?" Chci vědět proč to těm holkám dělá. Upřímně je mi jich líto.

"Žádnej neni." Odsekl.

"Každej máme nějakej." Skřítila jsem si ruce na prsou.

"Možná si jenom léčim svoje zlomený srdíčko." Pokroutil hlavou a smutně se uchechtl.

"Co?" Vykulila jsem na něj oči. Dobře, čekala jsem všechno ale tohle fakt ne. Justin a zlomený srdce? To jako fakt? Né, to je vážně blbej vtip.