Never! [J.B.]

17.Chapter

Cesta s Justinem se mi zdála být nekonečná. Vůbec neubíhala. Kouknete se z okna a co vidíte? Dálnici. Kouknete se za 10 minut a co vidíte? Zase jenom dálnici a mraky aut, jejichž řidiči se ženou na krásnou rodinou dovolenou.

Tohle mi mimochodem taky chybí. Ty časy kdy jsme s mámou a s tátou jezdily na společné dovolené. Bývalo to fajn. A taky proto jsem milovala léto. Jako malá jsem se vždycky těšila na to až vyrazíme k moři. A tenkrát mě bavila i celá ta cesta.

Teda né že bych byla nějak uchvácena dálnicí, ale jezdívaly jsme většinou v noci. A to se mi na tom právě tak líbilo. To jak všechno svítilo... Nikdy jsem po cestě nespala. Pokaždé jsem vydržela být celou noc vzhůru a koukala jsem se na ta všechna světýlka. Pořád to mám ráda.

Jenže teď, je půl 10 ráno čili je světlo a to mě teda ultra mega nebaví. Tudíž se teď úplně nehorázně nudim. A to jedeme teprve necelou hodinu. A co je horší.. Z té nudy už jsem stihla sníst 1 řízek a asi 3 sušenky. Dokonce jsem už vypila jednu malou matonku. No co? Když se nudím, tak jím. Co jinýho máte dělat v autě.

Jasně Caroline, máš tady Justina. On sice měl nějakou snahu semnou navázat konverzaci, jenže já mu odpovídala tím typem "hm, jo, ne, jasně, dobře, fajn, uhm". Tím to končilo. 

Popravdě se mi teď nějak nechce mluvit. Né že by se mi nechtělo mluvit s ním. Ale prostě nějak nemám náladu. Kdyby mi jí táta nezkazil tak by to teď možná bylo jinak.

Dobře, tak řekněme že tahle dovolená by nemusela být tak strašná. Dejme tomu, že s Justinem bude sranda a že se nebude chovat jako idiot.

Vlastně když nad tím tak přemýšlím, já nemám nic proti tomu někam odjet s Jussem. Ale vyloženě mě sere to, že táta zůstane s tou čúzou sám v baráku. Ani nechci pomyslet na to co tam spolu budou dělat. Nebo hůř.. Co teď právě dělaj. Oh bože... Já mu snad půjdu zavolat.

A taky pořád přemýslím nad tím, že jsem na tátu poslední dobou protivná čím dál tím víc. A štve mě to. Jenže, já mu prostě nejsem schopná odpustit to, co mamce udělal.

Vždyť on může zato že se rozešli. A ta jeho Pattie.. O tom ani nemluvím. Co si jako myslí? Že se kvůli ní vykašle na mámu a já mu pak padnu kolem krku a ještě s ní budu nejlepší kamarádka?! No to těžko.

Justin.. To prosim. Klidně. Toho jsem schopná strpět a přetrpět. V tomhle mi nijak nevadí. Jenom je to prostě úchyl a nadržený hovado. Ale co si budeme povídat.. Všichni kluci jsou.

Je pravda že z celého srdce nenávidím jeho mámu a nejradši bych jí usekla hlavu, vycpala si jí a pověsila nad postel.. Ale na něj si asi nějak začínám zvykat.

"Caroline..?" Z mého přemýšlení mě vytrhl Justinův hlas.

"Uhm?" Podívala jsem se na něj na znamení že vnímám.

"Za celých 86 minut jsi na mě nebyla ani jednou protivná." Řekl a významě se na mě podíval.

"Co jsem provedl?!" Vypískl hned potom. Musela jsem se jeho výrazu zasmát.

"Ty nic." Mykla jsem rameny.

"A kdo jo?" Svraštil obočí ale nepodíval se na mě. Věnoval se řízení.

"Nechci se o tom bavit." Řekla jsem a zavrtala se hlouběji do sedačky.

"Vážně?" Hodil po mě jeden lehce ustaraný pohled, vzal si volant do jedné ruky a potom mě začal jemně hladit po stehně. Trochu jsem sebou cukla páč jsem to nečekala. Ale nechala jsem ho. Bylo to i v celku příjemný. "Jo vážně." Pousmála jsem se.

"Tak jo.." Vydechl a dál se věnoval silnici.

Né, nebudu se sním bavit otom jaká je jeho matka.. Mrcha. A ani o tom jak mi můj táta strašně ublížil tím co nám s mamkou udělal. Někdy mu to možná řeknu a tím mu částečně objasním důvod proč jsem věčně protivná. Ale dneska ne.

O 2 hodiny později

"Tady zastav!" Vykřila jsem a ukázala na parkoviště před McDonaldem.

"Jope." Odpověděl Justin který už stáčel volant do prava.

"Dělej, pohni stim.." Kroutila jsem se na sedačce.

"Klid ježiš, stejně tam bude fronta." Odfrkl si.

"No krásný, ale holky musej čůrat." Zakňučela jsem a zamotala jsem si nohy co nejvíce do sebe. Měla jsem pocit že jestli Bieber teď hned nezastaví, tak se každou chvílí počůrám. 

"Já jsem řikal ať do sebe neleješ tolik tý matonky." Škodolibě se zasmál.

"A já jsem ti už před hodinou říkala že se mi chce čůrat!"

"Ale já jsem prostě na dálnici zastavit nemoh!"

"Projel si nejmíň kolem 5 benzínek!"

"Jenže tam nebylo kde zaparkovat!"

"Měl si na to celý parkoviště!"

"Ale tam nebylo místo!"

"To teda bylo!"

"No to teda nebylo!"

"No tak seš slepej!" Zařvala jsem a vyhodila rukama do vzduchu na znamení že tímto naše dohadování končím.

"Mazej prosimtě." Řekl Justin když už mi konečně zastavil.

"Ooo díky bohu." Zamumlala jsem a vystřelila z auta. Ještě jsem slyšela Jusse jak se mi potichu tlemí, ale bylo mi to jedno. Moje hlavní starost teď byla abych honem rychle doběhla na záchod.

 Heh, tak to nám to cestování krásně začíná co? :D -Caroline❤