Never! [J.B.]

8.Chapter

Nevím jak a kdy se to stalo, ale každopádně jsem chvíli po tom co Justin odešel musela vytuhnout. Pravda, byla jsem unavená.. Ale že až takhle? No nic to je jedno. Aspoň jsem zabila jedno odpoledne.

No ale to hlavní, co vám teď chci říct, to je teda opravdu perla.. Připravte se na to.

Takže, já jsem si krásně a sladce spala. Ku podivu se mi spalo i docela dobře. Po té Justinově péči mě i ta noha přestala bolet. Zajímavé.

No a najednou jsem uslyšela strašnou ránu. Jako kdyby někde v domě spadnul nějaký kastrol nebo něco takového. A né jeden nutno dodat. Takže mě ten kravál okamžitě vytrhl ze spaní.

Vyskočila jsem z postele a rychle jsem se rozeběhla přes chodbu do Justinova pokoje, abych si tam "vypůjčila" jeho bejsbolovou pálku. Né že by hrál bejsbol. Ale v jeho pokoji najdete spousty nepotřebných  a nepoužitelných krámů. A to jsem ještě nezmínila ten bordel.

Popadla jsem pálku, pevně jsem jí svírala ve svých rukou a připosraná strachy jsem se pomalu vydala směrem dolů do kuchyně, odkud se neustále ozýval ten hluk.

Samozřejmě, že v tu dobu ještě nikdo nebyl doma. Takže, jsem měla vážně prdel staženou. Co kdyby to byli totiž nějaký zloději hm? Co potom jako? Co bys pak dělala mi řekni Jonesová? Snad nejsou, protože to jsem jinak pěkně v řiti.

 ...Vyzbrojená pálkou jsem pomaloučku a hlavně jsem se snažila potichu jako myška, našlapovala po schodech a doufala jsem, že mě ten vetřelec neuslyší.  

Vážně jsem se bála.. Kdo by se taky nebál? Srdce mi bušilo až v krku..

...V kuchyni se svítilo. A také tam byl vidět tmavý obrys nějaké postavy. Dobře, tak teď jsem byla posraná už úplně totálně ale..!

"Dobře Caroline.. Nebuď srab. Nebuď srab..!" Opakovala jsem si potichu aby mě neslyšel.

Opřela jsem se o zeď a opatrně jsem nakukovala do kuchyně. Stejně jsem ale pořád neviděla nic moc. Jen nějakou postavu, kterou jsem nedokázala rozeznat. Na zemi jsem viděla rozsypané příbory a taky se tam válel kastrol.

Ježiš marja zachraňte mě kurňa někdo!

Jenže tady nikdo zase není že jo.. Takže si zase musím pomoct sama. Bieber kde seš když potřebuju tvojí přítomnost?! Bože.. Asi začnu chodit na nějaký to "tejk vondo".

Pálku jsem pevně sevřela v rukou, zvedla jsem ruce do útočné pozice a byla jsem připravená s ní v momentě toho někoho jebnout po hlavě.

Skočila jsem do kuchyně přesně za toho někoho, napřáhla jsem se a chtěla jsem ho praštit. Ještě jsem bojovně zařvala "Ááááááá!" abych na sebe upoutala jeho pozornost.

"Ááááááááá!" Zařval ten někdo a strašně se mě lekl. Cuknul sebou a ve skoku se otočil směrem na mě.

...A pak jsem zjistila, že je to opět jenom Bieber... No zabít ho by bylo málo.

"Áááááááá!" Oba jsme tam začali ječet jako pominutí..

"Ty vole! Ty debile! Můžeš mi laskavě říct co tady děláš?!" Zaječela jsem na něj a dala si ruku na srdce.

"Co tady dělám?! Jak co tady dělám! Co tady kurwa děláš ty?!" Rozhodil rukama a zavrčel na mě.

Zabila jsem ho pohledem a vztekle jsem vyhodila rukama do vzduchu.. Ještě pořád jsem totiž byla v šoku. A každou chvíli jsem očekávala že dostanu hysterák level Vladko...

"Sakra Justine.. Chceš abych z tebe dostala infarkt jednoho krásnýho dne?!" Zavrčela jsem na něj a jednou rukou jsem si promnula spánky.

"Ale notáák. To bych vážně nechtěl." Zakýval otráveně hlavou a věnoval mi jeden ze svých úšklebků.