Rivie [CZ]

11 IDIOT JAR

"I'm looking for places to run and hide
I'll never forget you, Lord knows I've tried
Wish I could see you without closing my eyes
But I know, I know, it's so far behind"
All For Love, Madison Beer ft. Jack & Jack

Olivie

Bylo kolem půlnoci, když se bytem ozvalo hlasité třísknutí hlavních dveří.

„Jdu si s ní promluvit,“ uslyšela jsem Cheyennin tlumený hlas z chodby.

„Okej, já si jdu lehnout,“ odpvěděl jí Dan.

„Dobrou,“ rozloučila se s ním Chey. „Nazdar,“ objevila se najednou u mě v pokoji a netvářila se zrovna přátelsky.

„Stalo se něco?“ vzhédla jsem na ni od knížky, kterou jsem měla položenou v klíně.

„Povedlo se ti to,“ poznamenala jedovatě, když dosedla na židli u mýho psacího stolu.

„A co přesně se mi mělo povést?“ zeptala jsem se jí zmateně. Netušila jsem, o čem mluví. A už vůbec jsem nechápala, proč se chovala tak nepřátelsky.

„Rico kvůli tobě odjíždí,“ oznámila mi suše a moje srdce se rozlomilo na dvě půlky. Na povrchu jsem ale nedala nic znát. Musela jsem dělat, že mi to bylo naprosto jedno. Což by mělo být, protože jsem to tak přece chtěla. Sama jsem ho od sebe odehnala. Přesto jsem ale doufala, že se ještě bude snažit získat mě zpět.

„Kvůli mě?“ zeptala jsem se jí.

„A kvůli komu jinýmu asi? Ty jsi mu zlomila srdce, já ne. Bože, když si vzpomenu kolik práce nám to dalo, dát vás dohromady,“ chytila se Chey v přehnaném gestu za hlavu.

„Za prvý – nikdy jsme oficiálně dohromady nebyli a za druhý – nikdo se vás o to neprosil,“ řekla jsem na svou obranu.

Chey se sarkasticky zasmála. „Já a Dan jsme se vás snad prosili, abyste se nás snažili dát dohromady? Ne. A jak to dopadlo?“

„Tak, že když odjel vrátily se ti záchvaty úzkosti?“

„Jdi někam, Liv,“ rozhodila rukama. „Hledáš ve všem jenom to špatný.“

Pokrčila jsem rameny. „Taková já prostě ale jsem, Chey. Buď se s tím smíříš nebo ne.“

Cheyenne si pozdechla a pomalu se zvedala ze sedu. „Má odjíždět až v pondělí. Rozmysli si, jestli by nebylo dobrý si s ním ještě promluvit. Je celkem na dně,“ snažila se mi promluvit do duše, ještě než opustila můj pokoj.

Jo. Ne, díky.

Opravdu mě nenapadala jediná věc, kterou bych mohla zachránit to, co jsem mu řekla naposledy. Tak jsem se rozhodla, že kluka, na kterém mi záleží, radši nechám mě nenávidět a odjet bůh ví kam, než bych se mu otevřela a přiznala, co k němu opravdu cítím. Bože, nebyla jsem schopná přiznat to ani sobě samé, jak bych to asi tak mohla přiznat jemu?

♥♥♥

Bylo pondělí a Jay se rozhodl, že mě jako malé dítě za ručičku dotáhne k Joeyimu. Bylo mi to blbý, protože to vypadalo, jako kdybych čekala až Rico odjede, abych tam mohla zase začít chodit, ale ten paličák si nedal říct. A hlavně měl hroznou sílu, jakoby trávil každou volnou chvilku v posilovně.

„Nemám tě ráda, Moore,“ poznamenala jsem s nafouklýma tvářema, když jsme dosedli na židle u baru.

„S tím se smířím,“ pokrčil rameny. „Přece se musíš seznámit s novou posilou baru,“ dodal.