Rivie [CZ]

9 DON'T BE A FOOL

"The world slows down
But my heart beats fast right now
I know this is the part
Where the end starts"
I Hate This Part, The Pussycat Dolls

Olivie

„Nazdar, barmane," zakřenila jsem se na krasavce za barem.

„Ahoj, krásko," pozdravil mě Rico s okouzlujícím úsměvem na tváři. „Přišla jsi zabavit znuděného barmana?" zajímal se.

„Znuděného?" nakrčila jsem nechápavě obočí.

Kývl za mě, do prostoru baru. Vzala jsem to jako pokyn a otočila se. V celé místnosti seděla jen jedna slečna.

„Musím tě zklamat, zlato. Přišla jsem za sestřenicí," zasmála jsem se kývla směrem k té jedné zákaznici v celém baru.

„A víš, že nebýt vás mohl bych zavřít a vzít si volno?"

„To bys neudělal," zazubila jsem se na něj sebejistě, otočila se na patě a zamířila za Jamie. Za sebou jsem místo odpovědi uslyšela zavrčení.

♥♥♥

„Takže ty a ten barman?" pozvedla zvědavě Jamie obočí. „Co mezi váma je?"

Zasmála jsem se: „Nic, je to jen kamarád." S výhodama. Ale pšt.

„Jsi si jistá?" zeptala se mě sestřenice s očividnýma pochybama. „Celou dobu hypnotizuje tvý záda."

Potěšeně jsem se usmála. „Jsem si na sto procent jistá," řekla jsem rozhodně, když jsem si vzpomněla na naší dohodu, kterou jsem JÁ hodlala dodržet.

„Tvůj výraz říká něco jinýho," snažila se mě Jamie dohnat k přiznání, které se ale za žádnou cenu nekonalo.

Zavrtěla jsem hlavou. „Rico!" zavolala jsem na něj potom, abych potvrdila svý slova a doufala u toho, že nás Rico znovu nepropálí.

„Potřebujete něco dámy?" Objevil se po chvilce u našeho stolu. Usmíval se jako měsíček na hnoji, se svýma bujnýma kudrnama svázanýma do culíku a jednou rukou byl zapřený o opěradlo mý židle. Předstírala jsem, že mě jsem neměla husí kůži z toho, jak se kouskem ruky nejspíš nevědomky dotýkal mých zad.

„Chtěla jsem tě seznámit se svou sestřenicí. Rico, tohle je Jamie. Jamie, tohle je Rico, ten nejlepší barman na celým širým světě."

Ti dva si podali ruce.

„No nic, nebudu vás rušit, zalezu si zase do boudy. Kdybyste něco potřebovaly, zapískejte," zakřenil se na nás Rico. Potom ukázal na Jamie: „Těšilo mě." A ještě než odešel sehl se ke mně a vtiskl mi pusu do vlasů.

Jamiino obočí vyletělo až navch jejího čela a upírala na mě pohled plný otázek. Já jsem začala rudnout. Vzteky. Po tom, co mi dalo tolik námahy Jamie vysvětlit, že mezi mnou a Ricem nic není, to on takhle podělá. Už zase.

„Vážně je to jen tvůj kamarád?" zeptala se znovu Jamie.

„Po tomhle jo," procedila jsem mezi zubama.

♥♥♥

„Proč jsi to udělal?" vybafla jsem na Rica, jen co zavřel dveře od baru za posledním zákazníkem.

Zarazil se s rukou na klice, ještě pořád otočený zády ke mně. Pomalu se obracel mým směrem s nakrčeným obočím. „Co myslíš?"

Zasmála jsem se s hodnou dávkou sarkazmu v hlase. „Teď si ze mě děláš srandu, že ano?"

„Ne," zavrtěl hlavou a přešel za bar.

Otočila jsem se na barové židličce tak, abych mu viděla do očí.

„Opravdu netuším, z jakého důvodu jsi zase obrátila o tři sta šedesát stupňů a jsi na mě jako na cizího. Myslel jsem, že jsme konečně v pohodě!" začal na mě zvyšovat hlas.

„Byli jsme, než jsi mi dal tu zatracenou pusu," zavrčela jsem. „Domluvili jsme se, že o nás nebudeme nikomu říkat! A ty už jsi to vyslepičil půlce města! Plus mý sestřenici!"

„Já jsem nic nevyslepičil. Neřekl jsem o nás dvou ani slovo. Abych ti připomněl, tak jsi mě představovala ty a to jako 'nejlepšího barmana na širým světě'," naznačil Rico prstama uvozovky. „Nedokážeš mě představit ani jako kamaráda, natož tak jako kluka, se kterým spíš, protože si nedokážeš přiznat, že ke mně cítíš něco víc!"

„Asi protože jsme se na tom domluvili! Nejsem připravená na vztah a už vůbec nejsem připravená k někomu něco cítit, Rico. Už jsem ti to říkala několikrát! Proto jsem taky nechtěla, aby o nás někdo věděl, protože mi bylo jasný, že nás hned budou považovat za pár a to já nechci, chápeš to?"

„Ne, nechápu. Nechápu, proč se mnou nechceš mít nic společnýho, když jsem ti řekl, že tě miluju a ty ke mně taky očividně cítíš něco víc. Tak mi to, prosím, vysvětli."

Nemohla jsem. Nemohla jsem mu říct, proč jsem se tak strašně bála dát to s ním oficiálně dohromady. Protože kdybych mu to prozradila, nechtěl by se mnou už nikdy nic mít. Tak jsem se s ním radši dál hádala a doufala jsem, že ho tím od sebe odeženu. Ne jako kamaráda, ale jako chlapa.

„Nemůžu!" rozkřikla jsem se. „Nemůžu," zopakovala jsem potom o něco klidnějším hlasem. „A možná bude lepší, když zrušíme tu naši dohodu. Budeme zase jen kamarádi." Chvíli jsem se odmlčela a přemýšlela, jaké by to bylo, tvářit se, že mezi náma nikdy nic nebylo a hrát si na nejlepší kamarády, když jediný co bych chtěla by bylo ho cítit co nejblíž u sebe. Celou tu dobu jsem cítila Ricův pohled na mé tváři, ale nedokázala jsem se přimět odlepit svůj zrak od prázdné sklenice od vína, která stála přede mnou na baru. Bála, jsem se, že když se utopím v těch jeho laskavých čokoládových očích, tak zase povolím a padnu mu do náruče. „Nebo by možná bylo dobrý se nějakou dobu vůbec nestýkat. Zapomeneš na mě a bude ti líp."

Ricova dlaň doputovala k mý ruce a jeně ji stiskla, než jsem stihla ucuknout. Povzdechl si. „Olivie, neblbni. Tohle nám nemůžeš udělat."

„Můžu. Musím. Bude to tak lepší." Odhodlala jsem se na něj konečně vzhlédnout. Hleděl na mě skelnatým pohledem.

„Nemůžeš," vydechl. „Nemůžeš mi takhle zlomit srdce."

Snažila jsem se při pohledu na něj nerozbrečet. Musela jsem mít svoje emoce pod kontrolou, abych to mohla skončit, aniž by poznal, že se trápím. „Nelámu ti srdce, Rico. A víš proč? Protože jsme nikdy nebyli spolu," pronesla jsem chladně a s bolavým srdcem sledovala, jak se jeho smutný výraz měnil v úšklebek.

„Tak proč se chováš, jako bychom byli?" snažil se mi Rico oponovat.

„Nechovám," zavrtěla jsem hlavou. „Nikdy jsem se nechovala." Zvedla jsem se ze židle a odešla z baru.

Rico se mě nesnažil dohnat ani za mnou nevolal. A já jsem nevěděla, jestli mám mít radost, nebo se rozbrečet jako malá holka.