Rivie [CZ]

2 BREAKFAST PARTY

"I see you've been trying to make
Something out of nothing
But baby I'm starting to face
The fact that you're out on the run"
Open Arms, PRETTYMUCH

Richard

Vzbudil jsem se v Oliviiné posteli. Nahej a spokojenej, dokud jsem nezjistil, že jsem v tý posteli sám. Sedl jsem si a přehodil nohy přes okraj. Rozhlížel jsem se po celým pokoji, ale po Olivii tam nebylo ani stopy. Telefon, klíče, nic co člověk nosí normálně u sebe tam neměla.

Oblíkl jsem se, z kapsy svých riflí jsem vytáhl telefon a vytočil její číslo. Když už jsem to nechal zazvonit po desátý a nic se nedělo, s povzdechem jsem zavěsil. Vyšel jsem z Oliviina pokoje, do kuchyně, o kterou se dělila s Cheyenne - mou spolupracovnicí a dobrou kamarádkou.

„Rico?" zůstala na mě překvapeně zírat dívka čokoládové pleti. Stála za kuchyňskou linkou a připravovala míchaná vajíčka.

„Dobrý ráno," usmál jsem se křečovitě. Bylo mi trapně. Muselo na mně bejt na první pohled vidět, co se v noci stalo a ještě trapnější bylo to, že jsem se ráno vzbudil sám. „Nevíš, kde by mohla bej Olivie?" poškrábal jsem se na zátylku a odhrnul si z obličeje vlasy, který se mi tam zatoulaly, když jsem skonil hlavu.

„U sebe v pokoji?" zeptala se mě Cheyenne se zdviženým obočím.

Protočil jsem oči. „Díky za radu, Chey. Tam bych si jí opravdu nevšiml."

„Nebuď podrážděnej. Snažil ses jí dovolat nebo něco?"

„Jo," povzdechl jsem si. „Nebere mi to," přiznal jsem poraženě a vztekle si z obličeje odrhnul další pramínek vlasů.

Cheyenne na mě zůstala chvíli zírat, potom po mně hodila gumičku a vzápětí se chopila svýho telefonu. Zatímco ona si přidržovala přístroj u ucha, já jsem si vytvořil palmu z vlasů na hlavě a měl jsem o jeden důvod míň se rozčilovat. Až na to, že zrovna ten problém, který mě doháněl k šílenství se ne a ne vyřešit. Chey s vrtěním hlavy položila telefon zpátky na kuchyňskou linku, kde dosud ležel.

„Jak ji mám, sakra, sehnat, když nezvedá telefon?" bouchl jsem pěstí do ostrůvku, u kterýho jsem seděl.

Chey se ke mně otočila od rozpálený pánve a chytla mě za ruku. „Rico?"

Kývl jsem hlavou, na znamení aby pokračovala.

„Uklidni se. Ona se brzo ozve nebo objeví."

Odfrkl jsem si.

„Ty seš dneska vážně parádně naladěnej."

„A jakou náladu bys asi měla ty, kdyby ses vzbudila po parádní noci sama v posteli?" rozkřikl jsem se a ani si v tu chvíli neuvvědomil, co jsem prozradil.

Cheyenne na mě první vykulila oči, potom se chytila za pusu a nakonec začala poskakovat po kuchyni jako šílená. „To snad není možný!" pištěla u toho.

„Hele, nespí ti náhou vedle v pokoji kluk?" zeptal jsem se.

Chey jen pokrčila rameny a dál poskakovala po kuchyni. Zapomněl jsem se zmínit, že na sobě měla jenom Danovu košili? Asi jo. Vypadalo to...zajímavě.

„Okukuješ mi holku, Martinezi?" ozval se za mnou rozespalý, ale i tak pobavením poznamenaný hlas Dana.

Otočil jsem se jeho směrem a spatřil ho tam stát jen v kraťasích. „Tohle je nějaká vaše úchylka?" ukázal jsem na Dana a potom na Chey.

„Co myslíš?" nakrčila Cheyenne obočí, zatímco Daniel se k ní přiblížil a vtiskl jí polibek na rty.

„To vaše oblečení," vysvětlil jsem.

„Máme takový snídaňový večírky," Dan se napil kávy, kterou před něj Chey položila a pokračoval, „Kdo přijde oblečenej normálně, je považovanej za suchara," kývl směrem ke mně.

Otráveně jsem na něj pohlédl.

„Co mu je?" zeptal se Dan Cheyenne.

„V noci se vyspal s Liv a ráno se vzbudil v prázdný posteli. Liv teď ani jednomu z nás nebere telefon."

„Ty ses vyspal..." vyhrkl Dans pusou do o, ale stihl jsem ho přerušit.

„Sklapni, Halle."

„Co je?" bránil se. „Jestli jsi měl takovou noc, tak nechápu, proč seš studenej jak psí čumák. Podívej se na mě," prohlásil s úsměvem na tváři a neopomněl mrknout na svoji přítelkyni.

„Díky za nastínění tvýho milostnýho života, Dane. Nic jsem nepotřeboval vědět víc, něž jestli sis dnes v noci užil," řekl jsem s pořádnou dávkou sarkazmu v hlase.

„Hele, ty tady taky veřejně rozhlašuješ, že jsi byl v noci s Liv, tak co?" bránil se Dan.

„A k čemu mi to je, když utekla?" povzdechl jsem si.

„Bydlí tady, takže nemohla utýct," poznamenala Cheyenne.

„No právě. Kdybychom byli u mě, sebrala by se a šla domů, takhle teď chodí bůh ví kde." Položil jsem si hlavu do dlaní. „Mě by jenom zajímalo, co jsem udělal blbě."

„Nic," ozval se tlumeně z chodby ten nejkrásnější hlas, co jsem kdy slyšel.

Hlava mi okamžitě vystřelila vzhůru a otočil jsem se směrem k předsíni. Olivie se vzápětí objevila mezi dveřma.

„Kde jsi byla?" vyskočil jsem z židle a řítil se k ní.

„Potřebovala jsem se projít," pokrčila rameny.

„Bál jsem se o tebe."

Olivie protočila očima: „Byla jsem pryč hodinu, Rico."

„Ale nikomu jsi nic neřekla," namítl jsem.

„Protože jsem chtěla bejt sama. Potřebovala jsem si něco promyslet." Olivie chvilku těkala pohledem mezi mnou a Chey s Danem. „Můžeme si promluvit?" řekla potichu. „V soukromí?" dodala, když si všimla, jak se ti dva snaží vykroutit si uši, jen aby něco zaslechli.

„Jasně," přikývl jsem, vzal ji za ruku a vedl do jejího pokoje. Když jsem za námi zavřel dveře, probodl jsem ji pohledem. „Tak o co jde?"

„Ta noc," začala Olivie opatrně, „Nemělo se to stát, Rico."

„Jak to myslíš?" nakrčil jsem obočí ve zmateném gestu. Nechtěl jsem tohle poslouchat, nechtěl jsem slyšet, jak holka, do který jsem blázen čím dál tím víc, říká, že byla nejlepší noc mýho života chyba.

„Byla jsem opilá. Přebrala jsem. Vlastně jsem netušila, co dělám."

„Takže si nic z toho nepamatuješ?" zeptal jsem se jí nevěřícně.

„Pamatuju, ale byla jsem mimo. Tohle bych za střízliva nikdy nedovolila."

„Já pořád nechápu, kam tím míříš," přiznal jsem.

„Mohli bysme dělat, že se tohle nikdy nestalo?" ukázala Olivie první na mě a pak na sebe.

„Jakože po mně chceš, abych předstíral, že jsme se spolu nevyspali?"

Přikývla.

Zavrtěl jsem hlavou. „Promiň, ale to nepůjde. Tohle já holkám nedělám. A jestli se stydíš za to, že jsi se mnou byla, tak s tím asi budeš muset žít, protože já to nikde a nikdy zatloukat nebudu, Olivie." S těmito slovy jsem se otočil, odešel z jejího bytu a přemýšlel jsem, jestli se tam budu chtít ještě někdy vrátit. Ta holka ranila mý city.