Rivie [CZ]

6 FRIENDS WITH BENEFITS

"You make me call your name
Now I gotta have one more taste
One shot of your whiskey kisses hot on my lips
I keep coming right back"
Whiskey Kisses, Mic Lowry

Richard

„Ne, kámo. Tohle nebude fungovat,“ prohlásil rozhodně Brandon. „Přátelství s výhodama nikdy nedělá dobrotu.“

„Není to přátelství s výhodama,“ namítl jsem, protože jsem to tak opravdu nebral.

Brandon mě probodl pohledem: „A co to teda je?“

„Vlastně spolu chodíme, akorát jí nesmím říkat, že ji miluju a nesmím na ni sahat na veřejnosti, protože nechce, aby o tom někdo věděl.“

„Co nemám vědět?“ zeptala se mě Cheyenne, která se vrátila z placu za bar.

„Nic,“ odpověděl jsem asi až moc rychle a Chey se na mě podívala s přimhouřenýma očima. Přísahám, že ta holka měla šestý smysl, protože vždycky poznala, že lžu.

„Liv nabídla Ricovi přátelství s výhodama,“ vypadlo z Brandona po chvíli ticha. Po chvíli, kdy už jsem si myslel, že je prozrazení mého nového statusu s Olivií zažehnáno.

„Nemůžu se dočkat, až odjedeš domů,“ procedil jsem mezi zuby směrem k Brandonovi a snažil se u toho ignorovat Cheyennin šokovaný výraz.

„Přátelství s výhodama?!“ zaječela najednou. „Takže jste teď pár?!“

„Nejsme pár,“ řekl jsem potichu, „jsme kamarádi s výhodama.“

„No vždyť to je to samý,“ vykřikla Chey.

„Ztlum se trochu, proboha, nikdo to nesmí vědět. A není to to samé. Je to úplně něco jiného,“ vysvětloval jsem.

„Hlavně je to naprostá blbost,“ ozval se zase Brandon.

„Není to blbost,“ plácla ho Cheyenne přes rameno. „Je to paráda,“ začala nadšeně poskakovat za barem.

Mně bylo fyzicky špatně. Opravdu jsem myslel, že každou chvílí poběžím na záchod. Tohle se nemělo stát. Olivie mě bude nenávidět, až se dozví, kdo všechno o nás ví.

„Chey, poslouchej mě,“ popadl jsem Cheyenne za ruku a otočil ji čelem ke mně. Když nepřestávala skákat, chytil jsem ji za obě ramena a silou držel na místě, aby se soustředila na to, co jsem se jí chystal říct. „Tohle nesmí už nikdo jiný vědět, jinak se mnou Olivie už nikdy nepromluví. Nevím, co jsem si myslel, když jsem to vykecal tomuhle ‚kamarádovi‘,“ pohlédl jsem na Brandona, „a nevím, co si myslel on, když to vykecal tobě, ale dál už se to nesmí dostat. Je vám to jasný? Jestli se to dozví Olivie, jsem mrtvej, normálně se půjdu zabít.“ Chvilku jsem se zamyslel nad tím, co jsem řekl a opravil se. „Ne, půjdu zabít vás oba. A potom mě zavřou a Olivie už mě nebude chtít nikdy vidět, protože budu vrah.“

„Ne protože budeš vrah, ale protože jsi vykecal že jste přátelé s výhodama,“ ozval se za mnou hlas, který dost jistě nepatřil Brandonovi a stoprocentně nepatřil ani Chey, protože ta stála přede mnou a neměla klučičí hlas.

„Myslím, že si najdu nové kamarády,“ prohlásil jsem s hlavou v dlaních, když jsem se otočil a spatřil za sebou Dana.

„To neuděláš, na to nás máš až moc rád,“ prohlásila sebevědomě Chey.

„Dobře, tak vyměním jeho,“ ukázal jsem na Brandona.

„Měl bys je vyměnit všechny a nechat si jenom mě,“ prohlásil Jay.

„Do prčic, kde je vás víc?“ zeptal jsem se s dávkou sarkazmu v hlase.

„Tady.“

Když jsem se obrátil ke vchodu a spatřil tam Olivii, krve by se ve mně nedořezalo. Podle jejího výrazu bylo jasné, že je zle. „Jak dlouho tam stojíš?“ zeptal jsem se jí a hrál si na naprosté neviňátko. Což jsem vlastně i byl, protože jediný, komu jsem naše společné tajemství prozradil byl Brandon.

„Dost dlouho na to, abych věděla, o čem je řeč. Dohodli jsme se snad, že to nebudeme nikomu říkat,“ řekla Olivie káravým hlasem, jako bych byl malé dítě, které něco provedlo a ona moje matka.

„Řekl jsem to jen Brandonovi, dál to roznesl on. A vůbec, v téhle partě se nedá nic utajit. Utajilo se snad, že Chey a Dan do sebe byli zabouchlí od samého začátku? Neutajilo. Věděli to všichni,“ bránil jsem se.

„Nebyli jsme do sebe zabouchlí od začátku!“ namítli Dan s Cheyenne zároveň.

Mávl jsem nad jejich reakcí rukou a obrátil svou pozornost zpět k Olivii, která už byla jednou nohou venku z baru. „Olivie, počkej, mrzí mě to. Pojďme to probrat,“ snažil jsem se ji přemluvit, aby zůstala.

Zavrtěla hlavou. „Až budeš umět držet jazyk za zubama, tak se stav. Kde bydlím víš,“ poznamenala a najednou byla pryč.

„Super, přesně tohle jsem nechtěl, aby se stalo,“ povzdechl jsem si a utekl od těch drben zpoza baru na plac.

♥♥♥

Bylo půl dvanácté v noci, když jsme po zavření Joeyiho s Cheyenne a Danem douklízeli a chystali se jít domů. Dan byl poslední dobou naší pomocnou uklízecí silou, když jsem měl směnu s Cheyenne. Ti dva byli od toho, co se vrátili ze svatby Danova bratra, jako siamská dvojčata.

„Rico, my půjdeme, jo?“ promluvila na mě Chey a vytrhla mě tak z rozjímání, jak super by to bylo, kdybych na jejich místě byl já s Olivií.

„Jo,“ řekl jsem nepřítomně a popadl další sklenku, kterou jsem se chystal vyleštit.

Najednou na baru zacinkal kov, což mě přimělo zvednout zrak.

„Tady máš klíče od našeho bytu, já budu spát u Dana,“ poznamenala Chey. Potom se otočila na patě a když s Danem v závěsu mířila ke dveřím dodala: „Užij si noc, Rico.“

Stočil jsem pohled na klíče, které ležely na baru. Ve vteřině jsem odhodil utěrku, odložil sklenici a další vteřinu už jsem bral do ruky svůj batoh a zvenku zamykal dveře od baru.

K bytu, který sdílela Olivie s Cheyenne jsem se dostal rychlostí blesku. Odemkl jsem si a uslyšel z obýváku hrát televizi. „Olivie, to jsem já,“ zavolal jsem a než jsem si stihl sundat boty, Olivie utekla k sobě do pokoje a zamknula se. Vydal jsem se teda ke dveřím jejího pokoje a jemně jsem na ně zaklepal. „Olivie, otevři mi,“ řekl jsem prosebným hlasem.

Nic. Ticho. Žádná odpověď.

„Omlouvám se, opravdu jsem nechtěl, aby to takhle dopadlo. Olivie, prosím, pusť mě dovnitř, chci se ti omluvit tváří v tvář, ne přes dveře.“

Pořád žádná reakce. Už jsem začínal být zoufalý. Měl jsem ráno tak velkou radost, že konečně budeme mít nějakou formu vztahu, že jsem neudržel jazyk za zuby a teď jsem se za to proklínal. I když to byla Brandonova vina.

„Liv, prosím tě…“ než jsem stihl doříct, co jsem měl na mysli, dveře přede mnou se otevřely dokořán. Zůstal jsem překvapeně zírat na Olivii, která vypadala ještě víc překvapeně, než já.

„Ty jsi otevřela,“ zašeptal jsem nevěřícně.

„To bylo poprvé, co jsi mi řekl Liv.“

Zlomek vteřiny na to, jsem na svých rtech ucítil její.

♥♥♥

Když jsem zjistila, že jsem skoro čtyři měsíce nenapsala ani slovo, udělalo se mi trochu nevolno. :D Blok je svině. :(