Prolog

37 3 0
                                        

Běžela. Snažila se uniknout několika mužům v bílých pláštích, kteří ji pronásledovali. Snažila se ukrýt, pokoušsela se schovat někde, kde ji nenajdou. Ale kam vlastně chce jít? Nemůže tu zůstat věčně...

Rychle vrážela do prvních dveří, které ji potkaly a dostala se nepozorovaně do místnosti plné trubek a přístrojů. Občas se ozval zvuk, jako když se vaří voda v papinovém hrnci, hlasité pískání, které jí dralo uši. Přesto se snažila nevšímat si okolí a běžet dál.

Cítila únavu, jako kdyby právě uběhla maraton. V hrdle měla oheň a lýtka ji pálila, měla pocit, že už neuběhne ani metr, přesto však přemáhala sebe sama, než se rozhodla zapadnout za jednu z velkých beden.

Slyšela kroky, stále zrychlovaly a blížily se. Krčila se za bednou a doufala, že ji tu nikdo neuvidí, že se stane neviditelnou, ale když zvuk zastavil přímo u ní, věděla, že už není naděje...

"Nemůžeš pořád jen utíkat," promluvil známý hlas přibližující se ženy, "ale brzy k tomu budeš mít prostor," zlověstný úsměv na její tváři nevěstil nic dobrého a dívka, na kterou se žena právě dívala přesně věděla, co se bude dít dále.

INNOCENT | THE MAZE RUNNERWhere stories live. Discover now