No one can stop me

VI

Bratr odjel na tábor a já měla jet k babičce s dědou.

"Dobré ráno, zlatí." Řekne mamka a roztahuje závěsy. "Je čas se balit."
Vytáhnu novou sportovní tašku od mamky a začnu si balit. Připravím si šaty, sukni, džíny, tepláky, šortky, trička, tílka, plavky a sportovní oblečení. Přihodím nějaké starší tenisky, běhací boty, adidasky a trekáče. Na sebe hodím džínové kraťasy a tílko. Vezmu si sluneční brýle a jdu dolu. V kuchyni to voní. "Mňam. Ty děláš palačinky? Super." Usměju se na mamku a dám jí pusu. "Dobré ráno, princezno." Vchází do kuchyně taťka. "Ahoj." Pozdravím a pokračuji. "Můžu si s sebou, prosím, prosím vzít kolo? Dirta? A integrálku?" Babi s dědou rádi jezdí na kole a kousek je i park na dirt jumping. Taťka se zašklebí. "A šít a skládat dohromady Tě bude jako kdo?" Blýskne mu v očích. "Máš to tam. Je to připraveno v autě. Tak hýbněte tima zadkama, ať už jedeme." Hladově šilhá na palačinky.

* * *

"Máš vše?" Projistotu komtroluje mamka, když nastupuje do auta. "Jasně. A co nemám,  nepotřebuji." Řídím se taťkovým heslem. Zabouchneme dveře a jede se. Mamka pustí písničky. Po chvíli je taťka ztlumí a říká. "Hele, přemýšlel jsem a napadlo mě. Emmi už lyžuje výborně, o Štěpánovi ani nemluvim... Přišel mail od Martina. Jestli bychom s nimi o jarkách nechtěli jet na lyže." Mamka souhlasně kýve hlavou. "Kdo by jel?" "Asi Pospíšilů, Martin to, řekl bych, organizuje. Ještě s Radkem Fabiánem. V JURY je asi i Péťa Tesař a Miki Hájekm A pak Volenů, Heidlů, Janoušků,..." "Tak fajn. Už se těším." "Jooo. A ještě. Bavil jsem se Petrem. Má asi o 2 roky staršího kluka a asi o trošku mladší holku. A prej budou u tety na chatě, tak se možná budete vídat. Eva Tesařů bydlí v sousední vesnici, tak na kole by to neměl  být problém."
Tak moc se těším

* * *

Příjezdu jsem si šla odnést tašku nahoru. Měla jsem malý, hezký pokojík s výhledem na louku a k rybníku. Vzadu na konci louky u lesa začínal PUMP. Všude to vonělo senem a létem.
《U babičky ve vsi to vždy bylo jiné než u nás. U nás to byla spíše taková hodně malá městská čtvrť. Bylo tam spoustu silnic. Jezdili tam pravidelně autobusy, spousta aut. My byli sice více na kraji, blíže k lesu, ale i tak. Lidé od nás z vesnice jezdili na motorkách a na víkendy jezdili nakupovat do velkých obchoďáku do měst. Tady to bylo jiné. Každý uměl plavat, jezdit na kole. Na návsi byla malá zrmrzlinárna, cukrárna, večerka. Po zablácených cestách jezdili traktory, kola a kdejaký kluk měl fichtla. Připomínalo to spíš Babičku od Boženy Němcové. Bylo to krásné》
Boty jsem nechala v předsíni. Taťka uklidil kola do garáže.
Už to byl týden, co jsem babičku a dědu viděla naposled.
"Ahoj mami, tati." Říká taťka a jde si sednout do sadu. Děda stojí opřenej o hrábě a babička na lavičce. Přisednu si k ní. "Jak jste se měli?" Zvědavě se ptá děda a podá mi misku plnou jahod. "Za chvíli budou třešně. Je jich spoustu. Jen se bojím, že nám je Ti Špačci úplně sezobou. Je to hrozný." Stěžuje si. A my se usmíváme. Víme, že stejně má vždycky třešní víc, než kolik vůbec spotřebuje. "Jo. A ještě jedna změna. Bude tu David." Dáda je taky dědy bratra vnuk. Jsem vlastně jeho sestříně. "To bude fajn." Usmívám se. "Nejdem si zaplavat?" Taťka tady vyrůstal a miluje to tu. Vždyť to není tak dávno, co se tu jako malý kluk učil plavat.
Oblíkám si plavky a jde se. Babička s dědou zůstávají doma a dělají seno pro králíky. V rybníce se koupe spousta dětí. Někteří jsou místní. Zamáváme si a pozdravíme se. "Emmí. Ahój." Ozve se za mnou známí hlas. "Nazdárek Nelí." Nela je moje kamarádka. Je strašně super. Je o půl roku mladší, ale úplně skvělá. Není úplně nejkrásnější, ani nemá bohaté rodiče. Ale je strašně milá hodná a prostě úžasná osůbka. Je to moje jak by řekly některé dívky BFF, ale tohle slovo nepoužívám. Je to nejlepší kamarádka. Teda. Po Zuzu. Ale Zuzu už je spíš sestra. "Jak dlouho tu budeš?" "To jsou starosti..." usměju se. "Nevím. Zatím 2 týdny a pak se uvidí. A ty?" Trošku jí zhasne jiskřička v očích. "Asi celé léto. Rodiče budou pracovat. Chtějí předělávat dům." "Aha. To je mi líto. Ale aspoň budeme spolu."
S úsměvem skočím do vody. "Chytej!" S výkřikem na mě padá Nela. Je to skvělý den. Ještě se jdeme projít s rodiči, než odjedou. Týden budou pracovat a pak jedou na dovču. Pak jedeme s nima. V lese je příjemně. Vodou nasáklý mech trochu studí. Jdeme bosí. Je to úžasné. Mamka mi předává foťák. Fotím západ slunce. "Wow. Je to úchvatné." Řekne mamka a kouká na fotky. "Tak budeš fotit a pak nám je ukážeš." Pohladí mne po vlasech a dá mi do nich pusu. "Tak pa. Broučku. Babička má telefon, tak si budeme volat. Číslo je na lednici vedle pevné linky." Loučí se mamka.
"Tak ahoj. A buď statečná a ať nemusíme do špitálu." Směje se taťka a také se loučí. Jdou se rozloučit s prarodiči a odjíždí. Maváme jim a koukáme do zšedlého večera. Bylo krásně teplo. Od rybníka se ozývalo cákání, křik a smích. Voda byla asi ještě teplá. Ale já už nechtěla. Šla jsem se navečeřet. Babička udělala chléb s domácí marmeládou. A pak jsem si šla lehnout. Myslela jsem na Štěpána, na Neli, na sestřenici a bratrance. Na tetu a na Hnědou. Lady venku štěkla. Chtěla si hrát s dětmi u rybníka. Ale nemohla a tak asi šla spát. Myslela jsem na Miu tu malou mouratou kočku. A pak. Vzpomněla jsem si na toho cyklistu před oslavou v lese. Proč? Odkud ho znám? Myslela jsem na něj, dokud jsem neusla. Nevím proč.