No one can stop me

V

Zezdola se ozvaly hlasy. Mamka pro mě konečně přišla. Obvykle to chodilo tak, že jsme si přáli, pak byl oběd, byl dort a pak jsme si hráli s ostatními, dospělí si povídali a a kluci jezdili na kole.
"Ahooooj!" Rozlehl se halou výkřik. I v šatičkách jsem se rozběhla a skočila tetě do náruče. Byla velmi podobná mamce. Byla drobná s blonďatými vlasy. Svou hubenou vysportovanou postavu měla v úplých rajtkách a jezdeckém saku. Vypadala úplně úžasně, elegantně. Všichni už tu byli. Nechápala jsem proč. Normálně přijíždí postupně. Bylo deset... Vyšli jsme ven. Všichni mi přáli. Dostala jsem spoustu nových šatů, koženou bundu, knížky,...
A pak přišla sestřenka. Je jí 12. "Takže moje malá sestřenko. Všechno nejlepší k tvým o polovinu menším narozeninám. Hodně štěstí, zdraví. No prostě víšco..." předala mi balíček a na tváři měla úsměv a v očích očekávání.
Pomalu jsem roztrhávala balící papír. A pak jsem zaječela rodostí. Byli to jezdecké rajtky, polo triko a sako s výšivkou loga stáje tety.
Kde je vlastně teta?
Otočila jsem se a za mnou stáli teta se strejdou. V ruce držel vodítko... "Všechno nejlepší k narozeninám Emmi. Už jsi poměrně velká, tak je na čase, předat Ti tento dárek." Podává mi ruku. Poté mi strýc podává vodítko. "Děkuji děkuji moc. Je nadherná." Šeptám tiše a do očí se mi hrnou slzy. V ruce držím vodítko s 3 letou klisnou holštýna. Pak přišel 9 letý bratranec. Nesl krabici skoro stejně velkou jako on sám. Se zafuněním ji položil... "Takže taky všechno nejlepší." Řekl a přitiskl si mne na hruď. Už jsem tušila, co bude oním dárkem. Z krabice jsem vyndala světle modrou dečku s tmavě modrým rámem a výšivkou loga stáje. V těchto barvách také ohlávku (parelku) , vodítko, kamaše a nákrčník. Poté černé kožené sedlo a uzdečku s modrými látkovými detaily.
Krásně se hodí k tmavé Hnědce.

Jako poslední mi dárek předávají naši. Taťka přivedl onoho očekávaného dirta, bratr mi s úšklebem podává integrálku a snaží se dělat, že jsem ji ještě neměla. "Takže prcku, už jsi zase o rok starší prcek, takže všechno nejlepší." A pak přijde mamka. Její dárek je opravdu překvapení. O Hnědce už jsem tušila. Ale co má mamka jsem fakt nevěděla.
"Takže Emmíku, už je Ti šest. V září půjdeš do školy. Vím, že Tě baví sporty. A tak, když Ti taťka koupil kolo a teta Ti dala Hnědou, já bych chtěla, abych Tě také rozvíjela tímto směrem. Víš tenhle dárek... no snad se Ti bude líbit a třeba začneš dělat nový sport a třeba se díky tobě k němu vrátíme i my s taťkou..."  podala mi velkou sportovní NIKE tašku. Uvnitř bylo vybavení na skálu. Tyrkysový sedák, karabiny, kyblík černo-světle-modré lezky, maglajzák.
A také ke kolenům dlouhé šortky a sportovní tričko. "Děkuju moc. Budu!" Slíbila jsem, "budu chodit lézt, už se těším. Zuzu mi vyprávěla."
《Zuzka byla o rok a kousek starší kamarádka. Dělala gymnastiku a lezla. Já byla spíš na pohybové sporty. Lyže, kolo, běh, běžky, vodu, kajak,...》
Pak byl oběd. Převlékla jsem se do džínů a trička. Zatímco ostatní grilovali, já jsem byla s Lady a s Hnědou. To jméno už jí zůstalo. Sundala jsem jí starou ohlávku a nasadila parelku. Byla krásná.
Došla jsem si sníst steak a pak mi teta dovolila si sednout na Hnědou. Normálně hříbata jezdila až od 5 let, ale já jsem byla malá a Hnědka statná, hodná a šikovná. Dala jsem jí nákrčník a připla otěže na parelku.
Jela jsem se projet bez sedla. Bylo to úžasné.