No one can stop me

III

"Ahoj," vyskočila jsem z auta a rozběhla se k hale. Integrálka ležela v autě...
"Čus" pozdravil mne Štěpán. "Co ty tu prcku?" Za mnou stál Matěj a čekal na náš pozdrav-plácnutí a pěst. Byl skvělý. Bylo mu asi 12 a hrál už za starší. "Nejsem žádný prtě, ty mamlo," řekla jsem a zatla ruce. Objevily se svaly...
Pohladil mne po vlasech, čímž mě vytočil definitivně. Vyškubla jsem se a udělala uražený obličej. Pohladil mě.
"Tak ahoj, maličká. "
Štěpán už seděl v autě... "Hádej, co mám." Natěšeně jsem mu vyprávěla o objednaném kole i o nové integrálce.
"Pojedeš dneska na PUMP?"
Nedaleko obce, kde bydlíme, asi 15 minut jízdy na kole je vesnice, taková větší, a v ní spoustu kluků, dětí. A postavili tam PUMP
"Jasně, " odvětví Štěpán "jdeš taky?" "Chtěla bych," zajiskřily mi oči "ale nechce se mi jet na kole."
Věděla jsem, že mě taťka vezme autem...

* * *

Cestou se mé očekávání a těšení se pomalu začalo měnit ve strach... "Kolik lidí a kdo tam bude? A přijmou mě?" Taťka se usmál. "Neboj, vždyť některé znáš, ne?"

* * *

Konečně jsme tam byli... Brácha už tu byl také. Rozcvičoval se a povídal si s kamarády. Vystoupila jsem z auta a taťka mi vyndal kolo. Škoda, že dirt teprve přijde.
Pomalým krokem jsem se vydala za bráchou. "Ahoj," pozdravil mne 10 letý týpek stojící u něj. "Ahoj, Šímo." Vrátila jsem mu nesměle pozdrav a usmála se. Ještě mi nastavil ruku a já spojila naše pěsti. "Pořádně ty!" Zasmál se a znovu nastavil pěst. Rozmáchla jsem se a dala mu pěstí do pěsti... "Au..." Teď již jsem se usmívala opravdu.
Dnes trénovali jenom oni. Přeci jen bylo úterý večer...