Spring Pack 3 - V temnotě smečky

4. Pohroma

Papaja bežela lesem. Už dávno přešla hranice. Ted byla u té strašné řeky. Vlastně ne vedle ní. Byla na skále.

Teď uviděla toho čeho se bála. Řeka rychle vztoupla a teď se z ní dělá obří vlna. Papaja zakňučela a vyběhla do tábora.

Uslyšela hrozně hlasitý zvuk. Ruční Pes je na nebesích a teď posílá na Zeměpsisi svoje čáry! Zakňučela Papaja.

Vběhla do tábora. Byl tam tak jeden půl ocas vody. V norách nikdo nebyl. Vběhla do skály. Tam bylo sucho. Seděl tam Haky.

,,Haky kde jsou ostatní! Musíme rychle pryč!" vyjekla Papaja. Haky na ní nechápě pohlédl.

,,Jsem tu jen já. Ostatní se báli no tak jsem se nabídl že tu na tebe počkám." zavrtěl ocasem Haky.

,,To jsi moc hodný ale teď pryč!" vyjekla Papaja a naznačila mu k hořícímu lesu a vodě.

Haky rychle kývl a vyběhl s Papajou po boku do lesa. Na opačnou stranu než Papaja přiběhla.

Za nedlouho se táborem prořítila velká vlna. Papaja na ni jenom koukla. Nikoho nezabila oddychla si. Pak se ale zasmála. V té řece plaval mrtvý zajíc. Tak tedy žádného psa.

,,Kam šla smečka?" zeptala se za nedlouho Papaja.

,,Šli na Jih. Táta říkal že na nás počkají jen co se stratí té řece." řekl zamyšleně Haky.

,,A ohni!" vyjekla Papaja a ukázala na hořící les. Úplně na něj zapomněla.

Všude byl štiplavý kouř. ,,Musíme honem ke smečce." zakašlal Haky.

Papaja kývla. Zavětřila. Jediné co cítila bylo spálené dřevo, vodu a oheň.

,,Nic necítím!" zakňučela Papaja. Haky začal panikařit. Začal běhat dokolečka.

,,Co si počneme! Ja chci domů! Nemůžeme přece uhořet!" panikařil.

Papaja ho chytla za zátylek. I když byl starší, větší a těžší i tak ho unasla. Byl to její syn. Vzala ho a utíkala s ním dál od ohně.

Nehleděla na to že ji oheň doháněl. Zavrčela a začala šplhat po skále která se před ní najednou objevila.

Udělala první skok. Pak jí tlapka zklouzla. Nevzdávala se. Vyšplhala až nahoru.

Položila Hakyho a začala težce oddychovat. ,,Mami promiň! Není ti nic?" zakňučel Haky a olízl ji.

,,To je v pořádku. Chápu tě." zakňučela Papaja a se vší silou si stoupla.

Oheň se dotýkal skály ale nahoře nebyli žádné stromy. Jen kámen a kaluže z obřího deště co jim teď studil pod kůží.

,,Musíme se někam schovat." řekla Papaja a začala chodit okolo.

,,Všude je oheň. A tady nahoře není žádná skrýž." vydechl Haky a sklonil hlavu.

Papaja si k němu sedla. ,,To nic. Smečka se najde." utišovala ho.

Najednou uslyšeli hukot. Takový ten co dělají dlouhé packy když někam chtějí odletět.

,,C-co to je!" zaknučel Haky a skočil se. Papaja koukla na nebe. I když tam byli husté černé mraci tak uviděla divný přístroj dlouhých pacek který jim umožňuje lítat.

,,Ať se děje cokoliv, nevzdávej se." olízla ho a brzy na jejich kožíšcích bylo bílé ozařujcí světlo.

,,Mami já se bojím!" zakňučel nahlas Haky. Ale i tak nebyl slyšet. Byl slyšet jenom ten hnusný přístroj.

Dlouhé packy vyskočili na skálu. Měli dlouhé klacky. Přidrželi Papaju a Hakyho k zemi. Dali jim nějaké obojky kolem krku a dali do klecí.

Brzy byli v té velké létajcí kleci.