*Láska Učitelská* ✔

43) Lana a Ivan

,,Přestaň kopat," vrčel Snape a držel mě přišpendlenou ke zdi.

Přestala jsem. Krev zmizela. Halucinace odešla. Všechno bylo normální.

,,Je to v pohodě," oddychla jsem si.

,,Ne to teda není," prskl Severus.

,,Právě ses pokusila uškrtit vlastníma rukama."

,,Ne-e to ta k-krev," koktala jsem.

Snape povytáhl obočí a pustil mě.

,,Cos viděla?" zeptal se nakonec a založil si ruce na prsa.

,,Krev," odpověděla jsem pravdivě, ,,spoustu krve."

Severus pokýval hlavou, jako by tu odpověď čekal. Jako by to věděl.

,,Musíme s tím plánem začít hned," zachraptěla jsem.

Snape jen zavrtěl hlavou.

,,V tomhle stavu, v žádném případě."

,,Severusi Snape, pokud okamžitě nepůjdeš navařit kotlík Mnoholičného lektvaru, tak tě předhodím Mozkomorům," vřískla jsem.

Lektvarista odevzdaně pokrčil rameny a začal připravovat nový lektvar.

***

Večer už bylo všechno připraveno. Smrtijed kterého jsme měli unést se jmenoval Dolohov.

Nevěděla jsem kdo to je, co udělal nebo jestli má rodinu a nijak jsem netoužila to vědět.

Musela jsem ale nějak zjistit co dělá přes den a kde bydlí.

Severus mi dal jen mlhavou stopu a já se po ní vydala jako mudlovský detektiv Sherlock Holmes.

O Dolohovovi jsem se dozvěděla tři zásadní informace.

Ta první je, že je to nechutné prase které si po sobě neuklízí a má ve všem absolutní chaos.

Ta druhá je, že neumí číst. Alespoň vidíte jaké tupce si Ten-Jehož-Jmeno-Jsem-Zapoměla najímá.

A ta třetí, nejpodstatnějši informace pro náš plán, je fakt že každé ráno chodí na snídani k Modrému Drakovi přes dost temné uličky.

Sehnala jsem vlasy dvou mudlů. Dívka, jenž patřil první vlas, pracovala jako servírka u Modrého Draka a muž, jemuž patřil vlas druhý pracoval na stejném místě jako kuchař. Oba ze záhadných důvodů strašlivě onemocněli a celý den jen polehávali v posteli s bolestí břicha a hlavy.

Pomocí tajných chodeb a Brumbálovy vychytralosti jsme nenápadné propašovali Severuse.

Ráno se pomalu blížilo. Snape do každé lahvičky strčil vlas a pečlivě ji promíchal. Dolohlav prošel davem kolem temné uličky v níž jsme se schovávali.

,,Vypij to," nařídil mi Severus a sám vyklopil opsah lahvičky do svých úst.

Poslechla jsem. Kapalina jenž jsem vypila chutnala jako Skřetí moč. Něco mezi shnilými švestkami a ušním mazem.

Najednou jsem se začala měnit. Mé vlasy dostaly rudý odstín, mé tělo se vytáhlo do výšky a má hlava se jakoby smrskla.

Koutkem oka jsem pozorovala muže vedle sebe.

Snape, teď už přeměněný na zlatovlasého muže se zašklebil a rychle mě vyvedl z uličky do denního ruchu velkoměsta.

Operace Zajmi Idiota začíná!

***

Jídelna u Modrého draka byla malá, ale útulná. Všude visely fotky delikátních jídel a nápojů.

,,Ivane! Pojď nám rychle pomoct do kuchyně!" vřískla postarší žena a dívala se přitom na zmateného Snapea.

,,Jdi Ivane," pobídla jsem ho.

,,Iris, ale já neumím vařit," zamumlal tiše Snape.

,,A to si říkáš Lektvarista?" spražila jsem ho pohledem.

Nevrlá žena v kuchyni třískla vařečkou o stůl.

,,Tak bude to Ivane?"

Snape se pomalými kroky rozešel do kuchyně a cestou si uvázal zástěru.

,,Lano, obsluž ty pány vzadu," štěkla ještě žena a zmizela za obřím hrncem.

Lana? Fajn! Jde se na to.

***

*Aivi*