Mě nezastavíš!

Začátek

Procházel jsem se po palubě s mečem za pasem a přemýšlel, koho přepadneme. Moje princezna Tessa byla bohužel na panství, protože se musela učit. Rozešel jsem se ke dveřím své kajuty. Otevřel jsem a sedl si ke stolu s mapou. 

"Mohli by jsme přepadnout Turky....ale potrvá týdny než se k nim dostaneme a mně se nechce čekat. Achjo... kéž by tu byla Miss..." 

Opřel jsem se o opěrátko židle a nohy si dal na stůl. Najednou jsem uslyšel svou posádku. 

"Pane kapitáne!!"

Vyšel jsem z kajuty a na moři jsem si všiml obrovské lodi, která mířila k nám. 

"Nabít děla!" 

Přikázal jsem posádce a čekal se vzpřímenou hlavou a upnutým pohledem na loď. 

"Kapitáne na co čekáte?!"

"Počkejte. Je možné, že nezaútočí. Kdyby nás chtěli přepadnout, začali by už dávno pálit. Nejsme od nich daleko." 

Loď připlula k nám. Nejspíš kapitán lodi se přehoupl na naši loď a dopadl na nohy těsně přede mnou. Já však neustoupil. Byl sice menší než já, ale chybělo jen pár centimetrů, aby byl vysoký jako já. 

"Co tu chcete?"

Zeptal jsem se znechuceně. Podíval jsem se na kapitána povrchním pohledem a ten se usmál. 

"Chtěl bych s Vámi obchodovat pane Arthure." 

"Obchodovat?"

Jeho posádka se objevila za ním a zpoza nich vyšla slečna. Byla to Francouzka. Ty rysy bych poznal kdekoliv. Když jsem byl malý, moji rodiče mě s ní zasnoubily, ale já v sedmnácti zrušil zasnoubení. Nenáviděl jsem ji. Byla namyšlená, sobecká a hrozně egoistická. Normální Francouzská princezna. Povrchně jsem pozvedl nos.

"Tsk. Vy si myslíte, že zrovna ji koupím? Francouzku na své palubě nechci."

Francouzka ke mně na kráčela, chytla mě za límec a přitáhla si mé rty blízko k těm jejím.

"Pane kapitáne. Všichni víme, že mě chcete vlastnit."

Chytl jsem její ruce a odstrčil jsem si ji od sebe. 

"Milá zlatá Catherine. Já už slečnu mám. A navíc. Tvým směrem bych si ani neuplivl. Mysli si o mě co chceš drahá, ale zasnoubení už nejsme pěkně dlouho a tebe bych nechtěl ani za milion zlatých!" 

Francouzka povrchně zvedla nos a odešla za posádkou. 

"Smím se zeptat pane kapitáne-"

Nestihl jsem to doříct. Najednou se zde objevila další loď, velmi známá. Byla to loď Antonia. Nestihl jsem zareagovat co se stalo a z ničeho nic se ke mě rozběhla moje Angličanka Wen.

"Arthure!"

"Wen!"

Wen se mi vrhla kolem krku a já si ji přitiskl k sobě.

"Wen co tu děláš?"

"Přemluvila jsem Tonyho, aby jsme se tě vydali hledat. Chtěla jsem tě navštívit. Přeci jen... to ty jsi mě vychovával."

Wen se na mě usmála a mě zahřálo u srdce. 

Po laně se zhoupl její přítel Antonio. Kapitán druhé lodi, jehož jméno jsem neznal, se na Wen podíval. Antonio přišel zezadu k Wen a dal jí pusu na tvář. V tu ránu se kapitán zamračil. Přistoupil jsem ke kapitánovi.