My Life Is So Sad..

|1x39|

Omlouvám se za chyby..:)

Příjemné čtení..:)

Pamatujete jak jsem byla, teda jsem, těhotná? No a kvůli Jasonovi jsem skoro o moje miminko přišla? Skvěle, takže si to pamatujete. No od té doby jsem s Jasonem nepromluvila, teda málo kdy, ale většinou to je nikdy. No ještě jsem nenašla svoje vlastní bydlení. Takže doufám, že brzy něco najdu, protože vážně tu nechci být s Jasonem. Od té noci se mi hnusý, to co udělal ho neomlouvá nic. Měl si se mnou promluvit, měl říct proč nechce to dítě, prostě měl něco říct! A ne bez mého vědomí mi dát nějakou pilulku či co, co vyvolává potraty. Bylo to od něho dost hnusné!

No vraťme se do přítomnosti.
Dneska má přijít Ryan spolu s Meriselou a jejich malou dcerkou Emmou.

Popravdě jsem strašně ráda, aspoň někdo koho znám. Konče si s někým můžu promluvit o všem a kdo mi aspoň porozumí.

Spolu s Faith už upravené jsme přešli do kuchyně, kde jsem nám připravila snídani.

Faith jsem udělala její oblíbenou kasičku a sobě jsem namazala chleba s pomazánkou, šunkou a k tomu cherry rajčata.
Krmila jsem Faith a přitom jsem jedla i já.

Pokud se ptáte kde je Jason, tak to nevím a ani nechci vědět kde je, prostě je mi to jedno. Ať si dělá co chce. Jediné co chci je, abych konečně vypadla z tohohle baráku. Jediné co mi asi tady bude chybět je ta velká zahrada.

Když jsme se najedli, tak jsem Faith vyndala ze židličky a ta se rozběhla do obýváku, kde se hned ozval její roztomilý smích, takže pravděpodobně našla Jasona.

Já jsem se rozhodla, že trošku pouklidím v kuchyni i když teda toho moc nebylo.

Jason

Seděl jsem na pohovce a koukal na televizi, když přiběhla Tiny, která se hned rozesmála a skočila ke mě. Zasmál jsem se a začal jí pusinkovat na čem se hned rozesmála a já miloval, když jsem slyšel její šťastný smích plný radosti.

,,Jak se vyspinkala moje princezna?" Dal jí pusinku na líčko

,,Dobe" zašislala na čem jsem se nad ní zasmál.

,,Tak to je úžasný. Pustíme pohádky?" Ona hned začala přikyvovat.

Zasmál jsem se a pustil jí kanál kde dávají jenom pohádky.

Asi by vás zajímalo co si o tom všem myslím, co?

No asi k tomu není co říct. Prostě. Mrzí mě to. Konal jsem špatně a taky to dopadlo, tak jak to teď je. Tami, ta se mnou nemluví, nevychází z pokoje, vyjde vážně, jenom když něco potřebuje jinak vážně ne. Což je celkem na nic. Se mnou nemluví, ale ani se jí nedivím udělal jsem hroznou chybu, která nejde změnit. Prostě se cítím hrozně.

No. Vraťme se k tomu, že dneska přijde Ryan spolu s Mariselou a Emmou. Doufam, že aspoň teď bude v obýváku nebo prostě tady do té doby dokud třeba neodejdou. Včera jsem jí to říkal, tak doufám, že tu budu no.

*

,,Ahoj" Vypískla Marisela a běžela za Tami.

,,Taky zdravím" Zasmál jsem se a kývl na Ryana jako pozdrav,,Ahoj, ty malá čarodějnice" Uculil jsem se na malou Emm, která se na mě po oslovení čarodějnice zamračila.

,,Tak, jak to jde?" Zeptal se Ryan, když jsme si sedli na gauč.

,,Nijak. Prostě se mnou nemluví, když už, tak jenom z donucení, vůbec nechodí ven, prostě je to na nic"