Unordinary life of Lily Evans

New friend

O rok a měsíc později:

Bylo krásné slunečné ráno, na nebi nebyl ani mráček a tak se Paní Evansová rozhodla poslat dívenky ven. Petunie z toho nebyla moc nadšená užívala si být doma jen s rodiči a její novou sestříčkou. Lily, však ihned odložila svoji knihu, nazula si botky a s úsměvem popoháněla jí ze dveří. „Honem pojď, koukni, jak je tam nádherně. Můžeme si uplést květinový věneček." volala s úsměvem Lily. To Petunii obměkčilo.

Popravdě Petunie dříve milovala časy v zahradě, na louce a na hřišti. V poslední době ale začala mít pocit, že je někdo sleduje. Nikdy ho však nespatřila úplně. A Lily? Ta jí vždy jen odbyla. Petunie se rozhodla nechat to být. Přeci jenom bude pořád s Lily, a dokud je se svoji nejlepší kamarádkou a sestrou, nic špatného se nestane. A navíc si bude moc s Lily promluvit o těch podivnostech, které se teď začaly stávat.

Neberte si to špatně, líbilo se jí, jak Lily kouzlí, ale teď, když se to stávalo častěji, dvakrát ve škole a několikrát před rodiči. Začala se bát. Bála se, že jí kvůli těmto podivnostem jí vezmou její sestřičku. Lily už u nich byla přes rok.

Petunie dvakrát zamrkala. Byla tak zadumaná, že si nevšimla, že už jsou na louce. Byla tak zadumaná a cestě sem vůbec nevěnovala pozornost. Ona i Lily si sedly na louku a začaly plést věnečky. Jakmile už květinky v jejich blízkosti posbíraly, Lily si kouzly k sobě přivolávala ty dále od nich, aby se nemusely přesouvat. Když v tom přišel zase ten pocit. Pocit, že je někdo sleduje. Petunie tedy poprosila Lily, aby šli na hřiště, přesvědčená, že tam budou více v bezpečí.

Petunie a Lily se začali houpat na houpačce. Lily se houpala čím dál tím víc výše a výše. „Lily, nedělej to!" zakřičela Petunie.

Ale ona pokračovala v houpání a v jednom obzvláště vysokém zhoupnutí vyletěla se smíchem do vzduchu a místo toho, aby dopadla na asfalt na hřišti, kroužila ve vzduchu jako artista na visuté hrazdě. Visela tam příliš dlouho a dopadla příliš měkce, než by to bylo přirozené. „Maminka ti říkala, ať to neděláš!" Petunie zastavila houpání tak, že dřela sandále po zemi. Pak vyskočila a ruce měla v bok. „Maminka říkala, že to nemáš dělat, Lily!" „Ale já jsem v pořádku," řekla Lily a stále se smála. „Tuny, podívej na tohle, sleduj, co umím!" Petunie se rozhlédla.

Hřiště se zdálo být opuštěné. Byly tam však nejen ony, ale i chlapec jménem Severus Snape, který si myslel, že o něm nevědí. Jeho černé vlasy byly přerostlé a jeho oblečení k sobě nepasovalo: příliš krátké rifle a ošuntělý, obrovský kabát, který mohl patřit dospělému muži a jakoby dětské tričko.

Lily zvedla ze země květ, který spadl z keře, za kterým se schovával. V Petuniině tváři se mísily dva pocity – zvědavost a nesouhlas. Lily počkala, až byla Petunie dost blízko, aby všechno dobře viděla, a pak otevřela dlaň. Kytička, která tam ležela, se otevírala a zavírala, jako nějaká bizardní ústřice. „Nech toho!" zavřeštěla Petunie. „Vždyť tě to nebolí," oponovala Lily, ale zavřela ruku a odhodila květ zpět na zem. „Není to správné," řekl Petunie a její oči stále sledovaly květinu, která ležela na zemi. „Jak to děláš?" pokračovala a v hlase měla neskrývanou touhu.

„To je jasné, ne?" Severus se už nemohl ovládnout a vyskočil zpoza keřů. Petunie zaječela a běžela zpět k houpačkám, ale překvapená Lily zůstala, kde byla. Snape vypadal, že začal litovat svého objevení. „Co je jasné?" zeptala se Lily. Snape vypadal nervózně a vzrušeně. Věnoval pohled Petunii, která byla stále mezi houpačkami, snížil hlas a řekl, „Vím, co jsi." „Co tím myslíš?" „jsi...jsi čarodějka," zašeptal Severus. Vypadala uraženě. „To není pěkné říkat o někom, že je čarodějka!" Zvedla hlavu a odpochodovala ke své sestře. „Ne!" řekl Severus. Sestry s ním nesouhlasily. Držely houpačky, jako by si myslely, že je to bezpečné místo ve hře na babu. „Jsi," řekl Snape Lily. „Jsi čarodějka. Už tě nějakou dobu sleduji. Ale na tom není nic špatného. Moje máma je taky a já jsem taky čaroděj." Petunie se začala smát a její smích byl jako z ledu. „Čaroděj!" vřískla. Vrátila se ji kuráž, když se vzpamatovala ze šoku, z jeho náhlého objevení. „Vím, kdo jsi. Ty jsi ten Snape! Žije na Spinner's End u řeky," řekla Lily a bylo jasné, že na té ulici nežije nikdo výjimečný.

„Proč jsi nás špehoval?" „Já nešpehoval," odpověděl Snape, kterému bylo na přímém slunci vedro a necítil se moc dobře. „Navíc, tebe bych nešpehoval, jsi jenom mudla," odpověděl vzdorovitě. Ačkoliv Petunie nerozuměla tomu slovu, jen těžko mohla přeslechnout tón hlasu, kterým to řekl. „Lily, odcházíme!" řekla ostře. Lily poslechla svou sestru, ale cestou stále zírala na Snapea. Stál tam, dokud neprošly branou z hřiště.

O týden později

Skrze větve stromu se ve slunečním světle leskla řeka. Stíny, které vrhaly stromy vytvářely studená, tmavě zelená místa. Dvě děti seděly na zemi naproti sobě. Snape na sobě tentokrát neměl svůj kabát; jeho podivné šaty vypadaly ve stínu méně zvláštní.

„..a ministerstvo tě může potrestat, když použiješ magii mimo školu, dostaneš dopisy." „Ale já už kouzlila mimo školu." „Zatím je to v pořádku, nemáme ještě hůlky. Nechají tě, dokud jsi ještě dítě a neumíš to ovládat, ale jakmile ti je jednou jedenáct," přikývl důležitě, „a oni tě začnou učit, pak už musíš být opatrná."

Nastalo krátké ticho. Lily vzala spadlou větvičku a zatočila s ní ve vzduchu, představovala si svou hůlku. Pak ji zase položila, nahnula se zpět k chlapci a řekla, „Je to skutečné, že? Není to v tip? Petunie mi řekla, že mi lžeš. Petunie říkala, že žádné Bradavice neexistují. Jsou skutečné, že ano?" „Pro nás jsou skutečné," řekl Snape, „Pro ni ale ne. Ale my dva dostaneme dopis, ty a já." „Opravdu?" zašeptala Lily. „Rozhodně," odpověděl Snape. „A skutečně s nim přiletí sova?" zašeptala Lily. „Jasně," řekl Snape. „Ale ty jsi z mudlovské rodiny, takže přijde někdo ze školy, aby to vysvětlil tvým rodičům." „A je v něčem rozdíl, když jsem z mudlovské rodiny?" Snape zaváhal. Jeho tmavé oči se zahleděly do zelených oči a přejel pohledem přes bledý obličej až k tmavě rudým vlasům. „Ne," řekl. „Už v tom není žádný rozdíl" „Dobře," řekla Lily a uvolnila se. Bylo jasné, že si s tím dělala starosti. „Máš v sobě hodně magie," řekl. „Viděl jsem to. Vždycky, když jsem tě sledoval..." Jeho hlas se vytratil; neposlouchala ho. Protáhla se a sledovala baldachýnové listy nad hlavou, zatímco ji Snape sledoval.

„A co u vás?" zeptala se Lily. Mezi očima se mu objevila malá vráska. „Fajn," odpověděl. „Už se nehádají?" „Ale jo, hádají." řekl Snape. Zvedl pěst plnou listů a začal je trhat. Očividně si nebyl vědom, že to dělá. „Ale už nebude trvat dlouho a budu pryč." „Tvůj táta nemá rad magii?" „On nemá rád nic," řekl Snape. „Severusi?" Když vyslovila jeho jméno, objevil se na jeho tváři malý úsměv. „No?" „Řekni mi znovu o mozkomorech." „Proč o nich chceš tolik vědět?" „Jestliže použiji magii mimo školu-" „Za to tě mozkomorům nedají! Mozkomoři jsou pro lidi, kteří udělali nějaké opravdu špatné věci. Hlídají čarodějnické vězení Azkaban. Ty neskončíš v Azkabanu, ty jsi příliš-" Znovu zrudl a trhal více listů.

Ozval se malý šelest. Petunie, která se schovávala za stromem, ztratila sebekontrolu. „Tuny!" řekla Lily a její hlas byl vítající a plný překvapení, ale Snape vyskočil na nohy. „Kdo špehuje teď?" zaječel. „Co chceš?" Petunie byla bez dechu a vyplašena, že ji chytli. Šlo vidět, že hledá slova, která by jim nějak ublížila. „Co to máš na sobě? " zeptala se ukazujíc mu na hruď, „Maminčinu blůzu?" Ozvalo se křupnutí a větev nad Petuniinou hlavou spadla. Lily zaječela. Větev trefila Petunii do ramene a ta se zapotácela a rozbrečela. „Tuny!" Ale Petunie utíkala. Lily se otočila na Snapea. „To jsi udělal ty?" „Ne." Vypadal vzdorovitě a zároveň vystrašeně. „Udělal!" Couvala od něj. „Udělal, ty si jí zranil!" „Ne, nezranil" Ale lež Lily nepřesvědčila. Po posledním spalujícím pohledu, který mu věnovala, utekla za svou sestrou.

Severus byl nešťastný, že se na něj Lily nazlobila. Dokonce i teď trochu zalitoval, že chtěl Petunii odehnat. Kdyby jí jen chvilku trpěl, třeba by Lily zůstala déle...

Autorské poznámky:

Ahojky lidičky!

Tady máte další kapitolku. Části psané kurzívou pochází z: Harry Potter a relikvie smrti a jsou pouze částečně přeformulované. Důvody k tomu, že jsem je použila, jsou dva. Potřebuji děj posunout do doby, kdy budou v Bradavicích, a taky protože se snažím, co nejvíce tento příběh zapasovat do věcí, které jsou oficiální. Doufám, že mi i tentokrát prominete mé pravopisné chyby. Děkuji vám...

Aktuálně: 12. 10. 2021 proběhla korekce, došlo jen k malým dějovým změnám