Unordinary life of Lily Evans

Pranking the pranksters

V minulé kapitole: „Neboj se, pomůžu ti se toho zbavit a pak společně vymyslíme odplatu. Nejprve nebudou vědět, kdo jim to provedl ani jak, a taky to musí to být trochu vtipné ale hodně chytré a jak zjistí, že jsme to byli my tak si na nás už netroufnou" řekla s úšklebkem Lily. „Díky Lily." řekl s úsměvem Severus. „Od toho jsou přátelé." oplatila mu úsměv Lily.

Lily a Severus, nerozdělitelná dvojka, nejlepší přátelé, když to jde tak spolu. Tohle mimo jiné, bylo důvodem, proč byl Severus cílem vtípků Pobertů poněkud častěji než ostatní. Ne, že by si to Pobertové úplně uvědomovali. Poblouznění drobnou rusovláskou, kterým trpěl James Potter se totiž namísto klasického pošťuchování a zlobení dívenky, přeneslo na nebohého Severuse. No a když do něčeho jde jeden Poberta, tak ostatní jdou s ním. Pobertové ale také netušili, že se v jejich případě projeví známé rčení: Jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá. Popřípadě taktéž známé: Tak dlouho se chodí se džbánem pro vodu, až se ucho utrhne. Ozvěna přišla a to pořádná, anebo to byl teda fakt obří džbán, protože sérii takových nehod a trapasů, které postihly čtyři Bradavické vtipálky ještě Bradavice neviděli.

Kdykoliv chtěli Pobertové někomu změnit barvu vlasů nebo hábitu (většinou byl zamýšlenou obětí Severus nebo někdo ze Zmijozelu) tato změna potkala namísto dané oběti je samotné. Pak tu byla ta nešťastná pravdomluvnost ve spojení s tendencí říkat vše co jim zrovna přišlo na mysl. Pobertové si slibovali někdy bohužel i nahlas jaká pomsta čeká autora. Jejich hlavní podezřelým byl Severus ale při této situaci nešlo nic udělat.

Pobertové se s anonymním vtipálkem potýkali asi měsíc. Po měsíci toho, kdy Pobertové několikrát urazily garderobu profesora Brumbála, neustálé si stěžovali si v hodině historie magie na učební metody a výpravu profesora Binnse a směřovali nespočet otravných otázek k profesorce McGonagallové, jako třeba: Snědla jste někdy jako kočka myš? Co vy a Šanta kočičí? měli nejen studenti ale i profesorský sbor dost. Profesor Brumbál tedy poslední listopadový večer prohlásil: „Gratuluji k náramně povedenému vtípku. Velice originální, magie na něj naložena je vskutku impozantní. Žádáme, ale o to aby autor odvolal kouzlo či kouzla a přiznal se. Pak následovala pauza....

Z počátku se nic nedělo, jen hrobové ticho... Pak se ve vzduchu před stolem profesorů objevil plakát s nápisem: Za ukončení všech kouzel seslaných na Poberty a přiznání, požaduji plnou imunitu: tj. žádné strhnutí bodu, ani jiné postihy od kohokoliv z učitelského sboru či prefektů.

Brumbál očima přejel po celé Velké síni a pak pravil: „Dobrá, pro tentokrát trest přejdeme." „Magickou přísahu prosím 😊 "objevilo se na plakátu. Brumbál vypadal poněkud nesvůj, ale pak odpřisáhl na svou magii že on ani nikdo z učitelského sboru ani prefektů nepotrestá autora žertíků. Načež ve Velké síni nastalo ticho plné očekávání. Pobertové a většina studentů z Nebelvíru koukali směr ke studentům ze Zmijozelu. Nikdo z nich se ale nezvedl či nijak nenaznačil že by to udělal? Kdo to ale byl, když ne oni?

.

.

.

.

.

.

K úžasu všech ve Velké síni se od nebelvírského stolu zvedla drobná rusovláska a pravila: „Děkuji za to, že jste ocenili mé schopnosti a doufám, že tohle bude tady Pobertům sloužit jako ponaučení, že ne vždy je to, co se nám zdá vtipné, legrace pro všechny zúčastněné. Načež zvedla hůlku provedla několik komplikovaných a elegantních mávnutí za poněkud zpěvného recitování prastarého zaříkadla ve starším jazyce, který se užíval dnes už jen výjimečně. Po té Lily za potlesku ze strany Zmijozelu a Havraspáru udělala pukrle a znova si sedla na své místo.

Autorské poznámky: Po téměř roční pauze se vracím s novou kapitolkou, tak snad se bude líbit. 

11.9. 2023 Proběhla úplná korekce tohoto dílka.