Neuvědomila jsem si, že dnes je slavnost půdy. Pospíchala jsem, jen co mi mé malé a krátké nohy stačily. Nevím, co všechno jsem zameškala, ale podle všeho to moc nebylo. Samotná slavnost byla na samém začátku. Lidé se pomalu trosousili a sedali si na volné pařezy kolem táboráku. I já nebyla výjimkou, sedla jsem si na volný pařez kousek od jedné z babičky, která vždy vyprávěla příběhy. Příběhy většinou byly pro děti, ale i já je s radostí poslouchala.
ČTEŠ
Víla
Short StoryMůj svět se skládal z radosti. Nikdo neznal záporné pocity. A to se mělo změnit. Vítám tě u mého příběhu. Předem tě varuji, že je to můj první, veřejně vydaný, příběh. Doufám že se ti bude líbit. S láskou Abolako.
